.... život, ten miluje toho, kdo miluje a zapomíná na ty, kteří zapomínají milovat.

Duben 2015

Pohodička jazz na Lomboku a Gili

14. dubna 2015 v 15:35 | Luboš |  Dosud procestované země
Lombok je prozatím takový zapomenutý klidný ráj, kam se zatím jezdí jen na výlety z Bali, což je na jednu stranu dobře, protože to tu není tak zničené a plné odpadků. Ten kdo má rád klid, pláže a nebo surfování, tak jih ostrova je doslova rájem a vtipně vám tady jinak než li brother neřeknou.

Z Bali jsme vysloveně utíkali a z východního města Padangbai jsme jeli v 6 ráno trajektem do Lembaru ležícím na západě Lomboku. Cesta trvala 4,5 hodiny a konečně jsem měl čas dodělat všechny resty např, rozdělení fotek, deník a web. Přístav Lembar je velký a špinavý. Odtud jsme jeli busem na severozápad do vesnice Senggigi. Je to turistická destinace, ale není sezóna, tak to snad bude v pohodě. Našli jsme tu skvělej guesthouse , kterej patřil třem vtipnejm a hodnejm bratrům. Po pár hodinách jsme zjistili , že jsou takřka slepý a jeden je ještě gay, který nám pořád nabízel masáž. Půjčili jsme si na 3 dny skůtr a objeli celej sever ostrova včetně vulkánu Rinjani. Cesta kolem něj a domů byla 260 km dlouhá a trvala 5 hodin a byl to opravdu zážitek. Takhle mě snad ještě v životě nebolel zadek, ale to jsem nesměl říct před tím jedním borcem v guesthousu :-) . Na severozápadě jsou klidné a čisté pláže s krásným pískem a takřka bez lidí a oproti Bali to byla příjemná změna. Poblíž tu jsou vodopády Gangaa a cožto že ráno pršelo, tak opravdu stály za to. Nevím jestli to napadlo mě či Rudu, ale skočili jsme do jezírka pod vodopádem a byl to neskutečnej zážitek pocítit sílu vodopádu. Snad jako skoro každého , tak i nás lákalo si vylézt na vulkán Rinjani, jenže jsme neměli celé dva dny , které bysme tomu objetovali a ke všemu mě překvapila přemrštěná cena , za kterou to nabízeli. Ptal jsem se průvodců jestli to jde vylézt za jeden den a oni řekli, že v žadném případě, ale přitom v některých cestopisech lidi psali , že to dali. Vstupné bylo 150 000 a MUSÍTE mít průvodce jinak vás tam nepustí. Moje cena je 1000 000 rupií ( 75$) za jednoho za den včetně lístku. Cože? Takhle začal rozhovor s jedním 20 letým průvodcem. Takže ty budeš mít z každého z nás 850 000??? I když víš , že denní taxa za průvodce je 200 000??? Jenže já jsem profesionál. Hele ty sráči ,myslíš že jsem debil? Myslíš, že jsem dement , kterej nikdy nelezl na horu? Koukal jsem i na youtube a googl a vede tam jedna primitivní cesta , tak co tady meleš o profesionalismu?Sám moc dobře víš, že kdyby jsme nemuseli mít průvodce , tak bysme se ani nevideli a taky víš , že tolik peněz co ty chceš ,je tu pro lidi skoro měsíční plat. Opět opakoval, že je profesionál a že má svou cenu a že v té ceně je pro NĚJ zahrnuta voda , jídlo a cigarety. Ty děláš jak kdyby jsme byli v Himalájích.Byls někdy v Hilamájích? To jsou hory, kde si průvodce zaslouží peníze a platíš jim 10$ na den a chodís v několika tisících metrech a ty tady po mě chceš 130$ (plus vstupné) za to že nás povedeš blátivou lehkou cestou na okraj kráteru do ušmrdlaných 2650 metrů a zneužíváš toho, že musíme mít průvodce. Okej měj se a užívej, docela čuměl šmejd jeden. Nedalo mi to a zašel jsem k jednomu baráku , kde sedělo pár borců a ptal jsem se jich na průvodce. První otázka byla cena. Řekl jsem jim, že chceme jít jen na okraj kráteru do 2650 metrů a chceme vyjít o půlnoci, aby jsme stihli východ slunce. Nechceme jídlo ani pití a nechceme ani nosiče. Řekl jsem jim , že průvodci dám max. 400 000 za oba a plus, že si za 300 000 koupíme dva lístky. Dal jsem jim své číslo ať když o někom budou vědět, tak ať zavolaj. Odjeli jsme směr domov a již po cestě mi chodili zprávy, že okej o půlnoci u vstupu a ať si vemem baterku atd. No vidíš, že to jde jsem řekl Rudovi a ten koukal, jak se opravdu smlouvá skoro až do krve. Domů jsme přijeli v 18 04 dali sprchu a šli spát. Vstali jsme v 21 00 dali jídlo , nakoupili sváču a vyrazili směr Rinjani. Gps nás vedla nějakou zkratkou , která místo po silnici vedla po poli. Nejhorší byli úseky , kde byli ohromné kameny a kolikrát takové kopce, že jsme museli oba slézt ze skůtru, no moje nervy to byla zas zkratka. Po 8 km jsme byli na konci zkratky a vyběhlo 6 velkých štěkajících psů. No byla to trošku bezvýchodná situace , protože jsme neměli žadnou tyč ani kesr a po téhle cestě jim rozhodně neujedeme. Ruda mi zaplepal na rameno a řekl mi, že za náma jde nějakej chlap. Když došel k nám , tak nám řekl, že to jsou jeho pejsci a že ho vítají. Uffffffff moje nervy. U brány nás čekal mladý průvodce jménem Šu. Dnes je úplněk, tak výstup bude mít své kouzlo. Šu byl tak 20 let starý a překvapilo mě, jak často odpočíval, když cesta nebyla nijak složitá a ani jsme neměli nějak závratné tempo. Ve 4 ráno jsme u posledního přístřešku ve 2000 m.n.m. , kde je postavenejch tak 15-18 stanů a odtud je to na kraj kráteru 1,5 hodiny. Šu si lehl a usnul. Cože??? Vstávej jdeme nahoru za chvilku je východ slunce. Vstal a šel za námi, ale když jsem se po chvilce otočil, tak jsem viděl, jak jde dolů a lehá si. No chápeš to???? Heheheheheheh to jsou ty profesionální průvodci, který vás vedou na sopku v džínach a skejtovejch teniskách. No šli jsme dál a sedli si na kraj kráteru a kochali se nádherným výhledem a východem slunce. Neuvěřitelný bylo, že na pravé straně byl svítící měsíc ( ne jen obrys) a na levé vycházející svítící slunce. Tuhle situaci jsem viděl poprvé v životě a je to fakt zážitek. Dali jsme snídani, kochali se a pak šli dolů. Šu už byl vyhajanej a šel s námi dolů. V 10 26 jsme byli dole u vstupní brány, opláchli se u studny dali mu peníze a jeli na motorce domů. Po cestě jsme se zastavili na koupání v moři a v jednu zalehli do postele :-) a vylezli až v 5 odpo. Další den jsme vyrazili na ostrov Gili Air, který je nedaleko Lomboku. Jeli jsme lodičkou tak pro dvacet a bylo nás tu určo přes 30 a k tomu ještě náklad a batohy. Měl jsem takovej divnej pocit. Tady jsme se ubytovali s hezkém bungalovu z bambusu a užívali klid. Po hodce šnorchlování začalo brutálně pršet a ty blesky a hromy byli docela divoký. Pršet přestalo až večer, tak jsme šli na jídlo. Kolem pobřeží celého ostrova se střídaly krámy,restaurace a bary. Dokonce tu dělají pizzu a mají kopečkovou domácí zmrzku, to je nářez. Na šestou na ráno jsem měl nastavenej budík, že bych se šel proběhnout kolem ostrova , který má tak 5-6 km a rovnou viděl východ slunce, jenže opět pršelo. Odpo šnorchlování a po dlouhé době jsem viděl fantastickej podmořskej svět a hned si vzpoměl na zážitek z ostrova Ko Tao v Thajsku. Po cestě domů jsem poprvé za život viděl kohoutí zápas. Byl to masakr všech masakrů a po chvilce lítalo peří, stříkala krev, vzduchem létala střeva, pařáty, křídla a po chvilce si mě všiml jeden pán na co koukám přes plot a začal od sebe ty kohouty odhánět. Jenže už bylo pozdě a pak na mě pán něco řval, asi jak jsem na to mohl koukat a nechat to dojít tak daleko. Jenže dostaň od sebe dva krvelačné zabijáky, který se perou o samičku a přeci jen nerad bych přišel k úrazu :-). Rudovi jsem slíbil , že si vyzkoušíme surfování a přeci jen, dovča už se mu krátí. Vydali jsme se tedy zpět na Lombok a tentokrát až na jih do Kuty. Taková menší klidná vesnička plná surfařů a skvělých místňáků, který vám jinak než li "brácho" neřeknou. Čekal bych to tu o dost větší a víc civilizovanější, ale naštěstí je to tu malé a takové nudné, takže jsem si tu občas připadal jak v Brně. Našli jsme fantastickej homestay u jedné paní a chvilkama si připadal jako doma. Také tu na mě čekalo překvapení v podobě potkání se s Jeffem , který je z Hongkongu a kterého jsem poznal v Nepálu před 5 rokama. Velice vtipnej a hodnej kluk. Kousek od Kuty je surfařský spot pro začatečníky a ve třech na jedné motorce jsme tam vyrazili. Byla to vtipná jízda a nechápu, jak místňáci dokážou jezdit i ve čtyřech :-) Nikdy bych neřekl, že surfování bude tak těžký, namáhavý a fantastický, ale tenhle sport jsem si zamiloval. Po dvou dnech jsem byl celej poškrábanej, vypil x litrů slané vody, byl několikrát semletej vlnou, ale ten pocit, když sjedeš vlnu je prostě k nezaplacení. Kuta mě fakt překvapila, jak je to tu prázdné, tiché a takové zachovalé. V okolí pár kilometrů jsou desítky prázdných malých pláží, kde si člověk může v klidu užít klid a soukromý. 13.4. Byl náš poslední den na Lomboku a můj celkovej v Indonésii. Byl jsem tu celkově 46 dní a navštivil 5 ostrovů a teď mě čekájí Filipíny. Když opomenu Bali, tak jsem v Indonésii zažil hodně skvělých chvil a poznal desítky skvělých lidí a doufám, že se sem časem vrátím.

Lombok byla velice příjemná změna oproti Bali, jak po stránce chování lidí, tak po čistotě moře a přírody. Myslím si, že Lombok teprve jeho největší sláva čeká a s tím přijde i to, co zničilo Bali a jsem rád, že jsem Lombok zažil ještě když je to tu fajn.

Plus: skvělý lidi, prázdné pláže, skvělé jídlo, hezká příroda, levný ostrov

Minus: všude hodně potulnejch psů, otravný taxikáři, všude a jakože fakt všude se platí za parkování

Útrata: 2,6 mil. Rupií ( 5000 kč) za 12 dní včetně skůtru, vstupů, dárků , ostrova Gili , atd.

Kurz: ten se zlepšil 1$ - 13 100 a euro pokleslo na 1€ - 13 800

Ceny: stejné jako skoro všude v Indonésii, kola 0,5l 5000, voda 1,5l 4000, benzín 7300, půjčení skůtra 50 000

Bali? Nééé děkuji

5. dubna 2015 v 13:25 | Luboš |  Dosud procestované země
Jak se říká.... né všechno zlato se třpytí. Tohle bych řekl o ostrově Bali v Indonésii. Jistě každý viděl úchvatné brožurky a katalogy , kde se o Bali mluví snad jen v superlativech a jsou tam až do očí bijící nádherné fotky, jenže tenhle ostrov je nádhernej příklad toho, jak člověk dokáže svým chováním zničit přírodu a taky tradice předků. Nebudu tu ani tak psát o tragickém jihu ostrova , kde je hrozné znečištěné moře, ale spíše o tom jak se tu chovají místňáci. To, že vás chtějí okrást nebo neuvěřitelně natáhnout, tak to ví snad každý, ale to že jsou všude doutnající hromady s odpadkama, kolony aut a tisíce turistů, tak to vám dokáže opravdu "zpříjemnit" dovolenou. Podstatně sem bych už nejel ani zadarmo.

Z Jávy jsem přejel trajektem do města Gilimanuk , který je úplně na západním cípu Bali, kde jsem se rozhodl jednu noc přespat a vyrazit busem do Denpasaru až další den. Tahle vesnice je krásným příkladem novodobé kultury na Bali. Hej turista, pojď oškubeme ho úplně o všechno a ještě se tomu budeme smát. Bylo až neuvěřitelné kolik si byli schopný říct za jídlo či za autobus, jenže vždy jsem je vyfuckoval a našel si to samé a levnější. Další den jsem strávil krásné 4 hodiny v buse směr Denpasar ( asi 110km). Tady mě vyhodili skoro v centru a já se potřeboval dostat do Sanuru, což je 14 km směr východ. No i autobusákovi nebylo blbé si za jízdenku , která normálně stojí 12 000 si ríct 100 000 (8$). Joooo přesně jsem si říkal Kováči vítej v ráji jménem Bali. Nakonec jsem se do Sanuru po nějaké době dostal za 15 000 , ubytoval se a půjčil si skůtr za 40 000 na den :-) . Tento den byl pro mě velmi důležitý, ptž večer za mnou přiletí z Čech jeden z nejlepších lidí co jsem za život poznal, Ruda. Vyzvedl jsem ho na letišti a jeli do hotelu. Byl trošku nervózní z noční rychlé jízdy na skůtru. Ráno jsme se rozhodli jet na "luxusní" jih a navštívili Nusa Dua. Vtipně mě zastavili benga , že jsem na dálnici jel v pruhu pro auta a ne pro motorky. Chtěl vidět mezinárodní řidičák a techničák. Vše bylo v pořádku a na závěr mi řekl, že jsem porušil zákon a musím zaplatit 500 000 (40$)... cože? To vůbec nemám. Po chvilce rozmlouvání mi řekl ať mu dám alespoň 200 000 nebo že mi zabaví skůtr. Na toho hajzla nezabírali ani kecy, že jsem student a že mám 2 děti. S velkou nechutí a se sevřenejma zubama jsem mu dal ty peníze. Udělal jsem chybu a musím za ní zaplatit, jen škoda, že toho využil tenhle hajzl. Na pláži v Nusa Dua jsme vydrželi jen chvilku, protože to byla hrůza, všude plavali odpadky, tak jsme vyrazili směr chrám Gunung Payung, který byl docela zajmavý a kousek odtud byla nádherná prázdná pláž, bohužel zas plná odpadků. Po šnorchlování jsme navštívili jeskyni a když jsme šli od ní, tak nás strhla vlna a skoro jsme narazili na skálu. No co ti budu říkat, byla to taková legrace , že jsme se nechali strhnout ještě několikrát a vždy zastavili kousíček od té skály. Takový laciný riskování o život. Moje nervy. Odtud už to bylo kousek z slavnému chrámu Ulu watu. Je opravdu na samém kraji vysokého útesu a nádhérně sem pasuje, jen škoda, že byl dnes zavřený. Odtud jsme vyrazili do ráje surfařů jménem Kuta. Krom toho , že je tu stovky surfařů, stovky obchodů, stovky hotelů ,neuvěřitelnej bordel, tak tu není nic zajímavého a surfování si necháme radši až na Lombok. Další den jsme vyrazili do Ubudu, kde jsme sehnali ubytko na 4 dny. Je to hezká a zajímavá vesnička, jen škoda, že tudy projíždí tisíce aut a skoro všude doutnají odpadky . Každý mi doporučoval Monkey Forest, tak jsem na něj zvědavej a snad to nebude nějaká zoo. Překvapilo mě nízké vstupné a také velký počet správců, který pomáhali "sblížit" lidi a opičky. Když jsem viděl první opičky, které koukali na rambután, který jsem držel v ruce, tak jsem od správce dostal radu, ať si sednu a natáhnu ruku. Ve vteřině mi jedna opička vyskočila za krk a přelezla na ruku , vzala si rambután a seskočila. Bylo to fakt rychlé a hezké. Vyndal jsem další rambután a tentokrát se opička usadila na mém rameni a snědla ho v klídečku tady, jen jsem doufal ať se nepočůrá či si neprdne.Koukal jsem jak hezky žvejká a přitom kouká na můj velký nos. Asi byla překvapená :-) . S Rudou jsme si pak sedli k sobě a spojili ruce a opičky po nás přecházeli. Takhle jsme tam blbnuli skoro dvě hodiny a byl to neuvěřitelnej zážitek. Rudovi jedna drzejší vzala knížku z ruky :-) . Prošli jsme celý nádherný areál, přes který teče i řeka a musím říct, že je to fakt hezký a je to zážitek to tady navštívit. V plánu bylo dnes v noci vyrazit na sopku Batur. Ve 2 ráno jsme na motorce vyrazili a padesáti kilometrová cesta utekla rychle. Pod sopkou jsme z Ubudu byli za 50 min. Tady jsme potkali 2 chlápky , který nám řekli ať si jdeme koupit permit. Po cestě do kanclu se nás uchytil jeden opilej borec a řekl "já jsem váš průvodce na vrchol sopky " . Řekl jsem mu... věř mi, ale ty určitě nejsi náš průvodce, my nechcem a nepotřebujeme průvodce, protože vylézt 1700 metrů je brnkačka a cesta není těžká či nebezpečná. Šel s námi do kanclu a když jsem mu tam po několikáté řekl , že ho nepotřebujeme ať jde pryč , tak vzal dřevěnou židli a udělal pohyb jakože jí po mě hodí. Ve vteřině jsem měl v ruce kesr a byl připravenej na toho kripla. Moje nervy co to zkouší. Přišel další ubožák a řekl, že si musíme vzít průvodce. Nebudu živit takový lidi jako jste vy a je jen škoda, že to tu lidem jen kvůli chamtivosti znepříjemňujete. No nakonec jsme jeli k nedalekému chrámu Ulun Danu a odtud vystoupali na velikej kopec a odtud koukali na východ slunce, sopku Batur a na moře, takže to vlastně bylo daleko lepší , než li jít na Batur a koukat z něj na východ slunce. Ke všemu Batur po chvilce zahalil mrak, takže by z něj nebylo nic vidět. Po cestě domu jsme se zastavili v největším chrámu na Bali, Besakih. Když jsme před chrámem platili vstupné, tak nám chlápek řekl, že musíme zaplatit za parkováni a foťák. No parkování zaplatíme tam kde zaparkujeme, takže ho logicky nebudu platit tady a foťák nemáme , takže ten platit asi taky nebudeme ne? Nechápavě se na mě podíval, že mu jen tak za nic nedám peníze a pustil nás dál a řekl ať se zastavíme v "turist info". Tady seděli 4 borci a ukázali nám mapku chrámu ( bohužel nám jí nedali) a ukázali nám knížku s ohromným nápisem DONATION, kde byli napsaný jména dárců a statisícové částky u nich. Jenže vše bylo napsané stejným písmem, což bylo podezřelé. Chlápek mi řekl ať se podepíšu a napíšu tam částku, kterou chci přispět. Řekl jsem mu , že jsem jako každý zaplatil vstupné a že se tu vše financuje ze vstupného a donation je tam, kde se vstupné přece neplatí. Sundal si sluneční brýle a s nacvičeným výrazem velkého zabijáka mi řekl , že MUSÍM přispět. Nějak jsem se z něj zapoměl posrat a odpověd byla, že mu nebudu dávat peníze , o kterých vím, že si strčí do kapsy a do chrámu z toho nepůjde nic. Po chvilce nás pustil a nevydělal si na nás nic. Z lidí na Bali se mi chce blejt a jak již jsem řekl, už sem nepojedu. Podstatně chrám je opravdu ohromný a hezký, jen to tu kazí odpadky a desítky občerstvení. Měli jsme štěstí, protože dnes je tu velká ceremonie. Velmi zajmavé a působivé. Potom jsme ještě zajeli do chrámu Kawi a shlédnout panorama terasových rýžovým políček, které byli opravdu hezké. No, po všech těch negativních zkušenostech jsme se rozhodli, že 8 dní nám na Bali stačilo a je čas jet na Lombok. Jednu noc jsme ještě strávili na východě Bali v Padangbai, kde jsou hezké pláže a skoro nikdo tu není. Jen to šnorchlování vám budou zpříjemňovat odpadky v moři. Nejčastěji obaly od brambůrek :-). Další den jsme v 6 ráno nastoupili na trajekt směr Lombok a ani jsem se nepodíval zpět na Bali a jako vždy si v hlavě přehrával co jsem na daném místě hezkého viděl a zažil. Myslím, že bude lepší říkat, že jsem tu nikdy nebyl, že jsem nikde neviděl všudypřítomné hořící odpadky a že se všichni krásně starají o přírodu a že jsem potkal jen samé skvělé , poctivé a hodné lidi. Myslím, že jediné dva důvody proč jsem jezdí turisti je ohromná mediální masírka toho jakej je to ráj na zemi a druhá " výhoda" , že tu skoro nikde nejsou halekající mešity a zahalené holky ( jako na jiných ostrovech v Indonésii), ale hezké stavby a chrámy , které tento ostrov délájí zajmavějším.
Za těch několik dní jsem potkal a mluvil s dost turistama , který mají stejný názor na Bali a byli taky zklamaný.

Minus: všude doutnajicí oheň s odpadky, tisíce aut a kolony, milióny turistů, každej vás chce natáhnout

Plus: vědět že už sem nepojedu, chrámy, Monkey forest, zmrzlina v Mcdonaldu :-)

Útrata : 3300 kč za 9 dní

Kurz: se zlepšil na 13 100 za dolar

Ceny: Bali je trošku dražší, nežli ostatní ostrovy, protože to turisti přeci koupí :-)