.... život, ten miluje toho, kdo miluje a zapomíná na ty, kteří zapomínají milovat.

Fantastická Jáva

26. března 2015 v 15:39 | Luboš |  Dosud procestované země
Z Padangu , který je na Sumatře jsme letěli do Jakarty. Původně jsem to chtěl jet busem, ale řekli mi 3 dny :-) moje nervy. Jsem na Jávu zvědavej, hodně lidí mi o ní vyprávělo, jak je to tu super. V Jakartě jsme z letiště jeli busem přímo k ulici Jalan Jaksa , kde se soustředí většina hostelů. Začala bouřka a já po dlouhé době zažívám déšť a úplně si ho užívám. Četl jsem , že Jakarta má něco málo přes 10 mil. obyvatel , ale na informacích mi řekli , že už dávno ne a má okolo 28 miliónů, což je fakt nářez. Jako město je docela zajmavé. Nejvíc nejhustší byla věž, které jsme říkali " "Erektus" , protože v noci je osvětlená a na vrcholku se střídají barvy. Věž se nachází na největším náměstí na světě a je z ní hezký výhled na město. Nahoru nás vyvezl výtah a už to zas začalo Heloooooou mistr mej aj tejk pikčr vyt jůů? Helooooou mistrrrrr intervyjůů plís..... ty jo, to je nekonečný. Odtud jsme šli do Národního muzea, které je opravdu zajmavé a je tu vše o všech velkých a znamých ostrovech Indonesie. Nejvíc mě zaujala ukázka tradičního divadla. Fakt nádhera. Další den jsem se rozloučil se Zuzi, která odlétala zpět do ČR a já se vydal na nedaleké nádraží na noční vlak směr Yogyakarta. V kupé jsem byl sám a musím uznat , že jsem po dlouhé době vyndal z batohu všechno teplé oblečení které mám, protože klimoška byla snad na deset stupňů. V 6 ráno jsem byl v Yogyakartě na nádraží a u stánku si s místňákama dal snídani. Měli rýži plus omáčka ze střev a vajčkem nebo nudlovou polévku. Tak jsem si dal čaj a poslouchal jak mlaskaj. Místňáci byli neuvěřitelně skvělý a jeden se mě ujal provést starým městem a najít ubytko. Vzal mě ke svému strejdovi do penzionu, kde to bylo naprosto nádherný. Celý ten barák měl své kouzlo a takovej charakter. Ke všemu všude byly klícky s papouškama a ptáčkama. Kolikrát to byl hotovej koncert. Úplně mi to připomnělo když jsem kolikrát šel v Praze ráno z hospody směr Vinohrady a slyšel zpívat ptáčky celou cestu. I když bůh ví co jsem ve skutečnosti slyšel :-) . V okolí je několik Buddhistických chrámů a jeden je z nich hodně uznávaný. Jmenuje se Borobudur a je hodku cesty odtud. Zítra si půjčím motorku a pojedu tam na východ slunce. Dopo jsem vyrazil na trh, kde maj snad všechno. Je tu šílený chaos a do toho každej mává a ptá se odkud jsem. Ufffffff. Stavuju se v Sultánově paláci ( nuda) a za ním se mě ujímá jeden starší pán, že prý mě zadara provede městem. Odpovídám, že nepotřebuju, ale on mi řekl, že by mi opravdu chtěl ukázat toto město kde žije 30 let. Jeho anglina byla opravdu dobrá a byl neuvěřitelně vtipnej. Vzal mě do vodní mešity, vodniho hradu, kde si sultán vybíral nevěsty a taky jsme navštívili staré město. Jeden borec tu vyrábí Cibetkové kafe, což patří mezi nejdražší kafe na světě a tady má šálek za 10$. ( na googlu si najdi proč je tak drahý) chudáčci Cibetky, které tu ležely v tom vedru v kleci. Podle mě jedna byla pár minut před smrtí a tomu kriplovi to bylo jedno. Odtud jsme šli do výrobny batikovaných věcí. Není to batikování jako známe my, že do hrnce dáme trika a barvu a obarvíme je a při štěstí tam máme kruhy, ale tady je to neuvěřitelné umění, kdy štětcema tam vše kreslí.Večer jsem na trhu objevil famózní stánek s jídlem, kde maj můj oblíbený tempeh, tofu atd. Ráno v 4 30 jsem na motorce vyrazil směr chrám Borodudur. Za hodku jsem u něj a vyhlížím odkud bude super východ slunce s chrámem v popředí. Jedu na jednu vyhlídku, ale tam chtějí 40 000 za to že si tam můžu k někomu stoupnout na pozemek a ještě 10 000 za parking. No to je neskutečný. Nakonec dělám fotky z jiného místa a pak jdu do chrámu. Teda spíše chtěl jsem jít, než li mi řekli, že vstupné je 20$ heheheheheh no směju se. Paní mi říká , že takhle vysoká cena je od té doby co je to tu zapsané v UNESCO, tak víš co? Ať jde Unesco do prde... takovejch chrámů jsem viděl desítky tssssss. Jedu zpět do Yogya a odtud na jih k moři. Cesta je nádherná. Je tu zákaz koupání, protože se tu nedávno někdo utopil, prý ho stáhli silné proudy a vlny. Je tu spousta dětí , které blbnou na kraji moře. No hádej co začali křičet.... mistééér pikčr vyt jůů. Dělali jsme fotky s vyplazenejma jazykama, ve výskoku a nebo se znakem PEACE. Byla legrace s nima . Při cestě zpět jsem navštívil další chrám. Jmenoval se Prambanan a hádej kolik byl vstup? No jo 20$ heheheheheh, tak jsem tam nešel. Začalo pršet a to bylo znamení jet domu. Končili mi víza a musel jsem jet na imigrační, které bylo u letiště. Radši jsem jel celej zahalenej , kdyby náhodou za přepážkama byli muslimky. Dal jsem jim pas a vyplnil formulář a řekly ať zítra přinesu fotky a peníze a důrazně mi řekli, ať zítra nemám pantofle , ale boty. Cože? Každej místňák je na úřadě v žabkách. No moje nervy. Další den si mě vychutnával další úředník a když mě po chvilce začal srát, tak jsem mu naznačil, že prodloužit vízum zas tak nepotřebuju a že své peníze utratím radši na Filipínách. Moc se netvářil a docela koukal, ale řekl ať si zítra přijdu pro hotovej pas. Z Yogyakarty jsem se přesunul do města Malang, který leží mezi sopkama. Je to tzv. "Zelené město" a opravdu všude jsou stromy, keře, parky a tráva. V hostelu se nabídla recepční že mě zadara provede městem. Tyto nabídky se přeci neodmítají a hned jsme vyšli. Byli jsme v honosné Holandské čtvrti, ptačí trh, muzeum výroby cigaret, čínská čtvrť a staré město. Na to , že Malang má 1,2 mil obyvatel , tak fakt dobrý. V okolí je několik chrámů, vodopádů a čajová plantáž s fabrikou. Půjčil jsem si motorku a postupně vše objel a skončil u čajové plantáže. Zaparkoval jsem na placeném parkovišti a vydal se na prochajdu. Asi po 30 min. jsem si uprostřed pole s čajem uvědomil, že jsem nechal klíče od motorky v zapalování. No to mě poser. V neuvěřitelnym vedru a s batohem na zádech jsem sprintoval přes dva kilometry k motorce. Moje nervy, myslel jsem , že omdlím a padnu do pangejtu. Pán na parkovišti na mě už z dálky mával s klíčema od motorky a usmíval se. Měl takovej ten výraz jakože , nenechal jsi tu náhodou něco ty demente? Tisíckrát jsem mu poděkoval a šel na čaj a koupit si ručník na utření. Kousek od Malangu je známá sopka Bromo,, o které se říká, že je tu jeden z nejhezčích východů slunce na světě. Jen to má pár detailních chyb např. že tam jezdí stovky lidí a tudíž tam je těžké mít dobré místo s výhledem, dá se tam dostat jen džípem a to za krásných 20$ za pár km a vstupné na sopku je 25$ . No prostě totální oškubání turisty. Tak jsem se rozhodl, že radši půjdu na nedalekou sopku Ijen,, která je jedna ze dvou sopek na světě , kde šlehají modré plameny (ta druhá sopka je na Alijašce). Na Ijen se dá dostat ze dvou stran a já jsem si vybral tu ze západu a jel jsem do vesnice Bondowosomo, odkud se tam vyráží. Cestou jsem se dostal do minibusu, kde se hrálo na kytaru a jízda byla taková lepší. V Bondu je prakticky nemožné si půjčit motorku, tak jsem musel jít na busák jestli k sopce nejezdí bus. No jede, ale staví 13 km od ní. Hm hm hm. V hotelu jsem potkal dva vtipné Italy, který maj stejný plán a ty mi řekli, že jestli budu chtít, tak že si pronajali auto s řidičem a můžu jet s nima. Vyrazili jsme v 00 30 a ve 3 ráno po straštiplné cestě jsme kousek od sopky. Platíme vstupné 100 000(8$) a jdeme na vrchol. Je docela zima a všude neuvěřitelně smrdí síra a po chvilce mě bolí v krku a pálí oči. Cestou potkáváme nosiče , kteří nosí kusy síry v takovejch koších na ramenou. Prý mají okolo 70-90 kg a přitom oni sami váží okolo 60kg. Po 35 min. jsme u vrat, kde se dá sejít do kráteru. Jeden nosič nám říká, že musíme jít s ním a že mu musíme zaplatit. No tak jsme se zasmáli a šli bez něj. Cesta byla nebezpečná a kluzká. Z všudypřítomného smradu síry mě čím dál víc začalo bolet v krku a pálit oči. Nepomáhaly ani dvě roušky. Bylo 3 35 a bylo tu tak 15 nosičů, který chrchlali a kolikrát měli kousíček od poblití. Konečně jsem viděl modrý oheň. Je to opravdu zajmavý a hned jsem začal fotit, protože ho občas zahaloval sirnej mrak, který vycházel ze spodu ze sopky. Po chvilce sem došlo pár turistů a žasnuli jsme nad tím společně. Po východu slunce jsme nasedli do auta a vyrazili zpět domů. Po cestě jsme zastavili u hot springs , který mě překvapili svou čistotou a přírodní atmosférou. Teplota vody byla 42 stupňů a chvilku trvalo než li jsme tam vlezli. Cesta zpět byla nějaká náročnější , ale bylo úžasné sledovat sopky a kávové keře v okolí. Byl čas už opustit Jávu a přejet na Bali. Mám ale takovej divnej pocit, že to tam nebude tak skvělý jak kde kdo píše.

Plus: skvělý lidi, naprosto nádherná přiroda, skvělé jídlo, je tu levněsnad každý druhý tu hraje na kytaru

Mínus: velice předražené turistické " atrakce"

Útrata : 4800 kč za 13 dní za vše a plus 25$ za prodloužení víz

Kurz: 1$ - 12500

Ceny: přibližně stejné jako na Sumatře
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama