.... život, ten miluje toho, kdo miluje a zapomíná na ty, kteří zapomínají milovat.

Laos : 50 odstínů zelené a levná whisky

30. prosince 2014 v 17:06 | Luboš |  Dosud procestované země
Laos-50 odstínů zelené a levná whisky

Laos mi připravil snad zatím největší šok. Čekal jsem zemi , kde bude minimum turistů a že když jim na fotce ukážu letadlo, tak se mě budou ptát co to je. Jenže opak je pravdou. Je tu tisíce turistů z různých zemí a dost, ale opravdu dost se tady chlastá, protože láhev whisky stojí jedno euro stejně tak i pivo Lao. Je to zem , kterou zničili Američani , na kterou poslali okolo 4 miliónů tun bomb ( dodnes nikdo přesně neví). Východ a jih země je těžce poznamenaný do dneška jak psychicky , tak fyzicky , ale i přesto je až neuvěřitelný jak tu jsou strašně hodný lidi , který vám rádi darují úsměv.

Po klidném přejezdu hranic jsem dorazil do vesničky Huay Xai, kde jsem se doptal na loď do Luang Prabang. Měl jsem štěstí, protože tu byli poslední místa ( loď tak pro 80-100 liďí) a to značilo jednak , že se vejdu, ale také i to, že za chvilku se bude vyrážet. Nejednou se mi stalo, že jsem někde čekal i několik hodin než li se bus nebo loď naplnila a až pak se vyrazilo. Cena byla 220 000 (22€) za dvoudenní plavbu a prý se mám na co těšit. Ostatně plavbu mi zpříjemňovali na sračku ožralí šulínci z USA , Izraele a Británie. Jejich chování bylo k nim zcela typické, jako by jim tu vše patřilo. S dvouma z nich jsem měl i menší problém, který byl ale bleskurychle vyřešenej .První den jsme skoro po 6 hodinách dorazili do vesnice Pakbeng, kde jsem sehnal fajn pokoj za 5€ , vsice tu nebyli okna ani moskytiéra, ale tekla alespoň teplá voda. Pakbeng je maličká poklidná vesnička v džungli , která tu vznikla kvůli turistům a žije jen z turistů, proto tu nenajdete nic jiného než li guest housy a restaurace. V paměti se mi přemítá ta fascinující dnešní cesta. Mekong, hory a džungle. To byli neskutečný pohledy na zatím nezničenou přírodu ( tato oblast nebyla bombardována) , které se mi vryly do paměti. Džungle měla snad 50 odstínů zelené, nikdy jsem neviděl tolik druhů přírodní zelené. Na lodi se prodávalo pivo Lao a někteří to vzali opravdu poctivě. Nejvíce vtipný byli dva Angláni, který usnuli na zemi a ten jeden když se náhle vzbudil, tak nestihl doběhnout na ten tragický záchod a vyblil se do uličky. Jediný co bylo štěstí, že tu nebylo stereo , jinak by vznikla neskutečná párty v přinejmenším jako na Fajn rádio parníku u nás na Vltavě :-). Druhý den byl sraz na lodi nejpozději v 8 30 , aby se v 9 00 vyrazilo a ejhle spousta těch pubertáckejch dementů dorazilo až v 9 20 a v klidu a pohodě nastoupili, fakt na pěst. Podstatně si i myslím, že by už Španělky a Angličanky, které jsou kolikrát až neuvěřitelně obézní, neměly nosit legíny a modlím se za den ,kdy to už pochopí, ponevač pohled na ně vám pak kazí radost z jízdy a v důsledku celý den. Dnes zaplať pán bůh neměl nikdo chuť kalit a dělat bordel, takže to byla ideální jízda plná famózních scenérií. Občas mě dostával kormidelník, kterému bylo tak 20 let, jak se v klidu a pohodě s tou velkou lodí vyhýbal ohromným kamenům. V 17 12 kotvíme a prý jsme v Luang Prabangu, jenže nejsme. Kapitánovi jsem řekl, že jsem si lístek zaplatil do Luang Prabangu a néééé před něj. Dělá že nerozumí , ale ke mě se přidalo víc lidí a hučíme do něj, šel pryč z lodě. Je jasné proč nás tu nechal, protože tu čekaj Tuk Tuky ( vyjebaný taxikáři) a za 3€ vás svezou ty 4 km do města. Vysmál jsem se jim a řekl, že mám nohy a šel pěšky. Vtipné bylo když jsem se otočil a za mnou tak 40 lidí, který tuk tuky vyfuckovali taky. Luang Prabang je nádherná vesnička, která tu zůstala po Francouzech. Nádherný koloniální styl baráků, ulic i památek davá této vesničce ohromný šmrnc a romantičnost. Každý den tady strávený byl jedinečný, obzvláště koukání na východ a západ slunce v blízkosti Mekongu, návštěva Whisky village, Buddha jeskyně v Pak Ou , místního opravdu nádherného chrámu Xieng Toung ( jeden z nejuznávanějších v Laosu) a jen tak procházení po vesničce ,obzvláště večer když byl noční trh. S těžkým srdcem jsem se přesouval dále jenže už byl čas a jel jsem nočním busem do hlavního města Vientine. Soused mě pořád něčím krmil a dobré bylo , že uměl anglicky. Měl jsem ho rád do doby než si sundal boty. Moje nervy ten smrad byl tak hustej , že šel i vidět, nikdy jsem nic podobného necítil a naznačil jsem mu , že je čas si ty boty opět nazout. Cesta byla divoká , protože směs kamení, bahna, prachu a velké díry dělalo své. Vientine je jedno z nejmenších hlavních měst na světě. Žije tu jen okolo 300 tisíc lidí a mrakodrapy tu nenajdete. Je to taková velká vesnice , stejně jako Brno u nás :-) . Poměrně nudné a dva dny jsou akorát. Největší atrakcí je tu Victory gate, která je na hlavní silnici a prý se stavěla z cementu, který tu zůstal po Američanech. Za malý poplatek vás pustí až nahoru a funguje to vlastně i jako taková rozhledna. Nááádherný výhled na ohromný Mekong, krásnou fontánu a také na zbytek města, který zatím nehyzdí vysoké budovy. Měl jsem to stěstí, že jsem na pokoji bydlel s dvouma Anglánama , který na noc nastavili klimošku na 16 stupňů a ráno jsem se vzbudil se zákeřnou ba dokonce smrtelnou mužskou nemocí, dostal jsem rýmu (léčil jsem jí dva týdny a pokud víš, jak mám velký nos , tak víš jak jsem trpěl). Zdejší noční trh byl pro mě zklamáním, protože byl plný jen fejkových věcí tudíž jsem si dal jen jídlo a pivo. Další den jsem vyrazil do městečka Thakhek. Malé hezké město u Mekongu, které je základnou pro horolezce. V okolí je mnoho krásných vápencových skal a jeskyní. Už v autobuse jsem se dal do řeči s jedním Němcem jménem Filip ( hodně typické Německé jméno ) a zjistil jsem, že máme stejný plán, tak jsme se ho rozhodli uskutečnit spolu. Ráno jsme vypůjčili motorky a vydali se na 3 denní okružní jízdu s hlavním cílem navštívit 7 km dlouhou jeskyni Konglor. Po pár km jsem zjistil , že motorka značky Zongshen je velký shit. Vůbec to nejede a vše se hrozně klepe. Tuším, že na tenhle výlet jen tak nezapomenu. Po 180 km jsme dojeli k jeskyni a při hledání guest housu nás zastavil jeden starší pán a zeptal se , jestli nechceme bydlet u něj a cena prý 5€ s večeří a snídaní. Jeho " domov" byl baráček na kůlech, který měl 3 pokoje, kde bydlel on se ženou a v dalších jeho děti. Fascinovala mě kuchyň, která byla v polootevřeném prostoru a úplně vše se vařilo na ohni. Nějak jsem neměl sílu se ptát kde je koupelna. Naše "místo" bylo na verandě, kde byli matrace , moskytiéry a zrcadlo. Po vybalení jsme vyrazili do okolí a šli za zvukem ohňostroje. K mému překvapení tu bylo desítky lidí co popíjeli, hráli karty o peníze a jiné hry. Když mi Filip řekl, že je to pohřeb, tak jsem tomu nevěřil do té doby než li jsem u chrámu viděl bílou rakev. V Laosu se pohřeb oslavuje, to jsou mi zvyky. Tak jsme se pustili do oslav taky a začali jsme s místnákama hrát karty o peníze a pít Lao Lao whisky. Rukama nohama nám vysvětlily pravidla , ale jak jsem pochopil, tak nejdůležitější byl obnos peněz , který budeš sázet samozřejmě. Dnes je mi 30 a je to krásný narozeninový den plný překvapení :-) . Když jsem byl v plusu 56 000 (7$) , tak jsem cítil vražedné pohledy od místňáků a raději jsme se přesunuli k jinému stolu. Tady zas vyhrával Filip a včas jsme odhadli jít domů. V noci začalo foukat a byla neuvěřitelná zima, že jsme museli spát v bundách a ke všemu ještě ten bordel z toho pohřbu . K snídani byla nečekaně rýže s oříškama a vajčkem. Do jeskyně jsme dorazili jako první a dokonce jsme neplatili ani vstupné, protože na bráně nikdo nebyl. Řidičovi lodě jsme dali 120 000 (12€) dostali jsme čelovky a vyrazili jsme. Uvnitř jeskyně to bylo neuvěřitelně velké a ta famózní ozvěna. Z potoka koukalo dost kamenů a kormidelník a háček vepředu, který měl pádlo , měli co dělat aby jsme se kolikrát vyhnuli. Uprostřed jeskyně jsme vystoupili a kus museli přejít. Všude kam jsem se podíval byly krápníky a stalagnity. Bylo to dechberoucí a ten kdo byl v Laosu a nebyl tady, tak jako by v Laosu nebyl. Po 40 min jsme jí projeli celou a na konci tam byla vesnička s občerstvením. Při cestě zpět jsem znova vychutnával tenhle moment. Najednou rána z leva a z prava od skály. Narazila do nás druhá loďka. S Fílou jsme byli v pohodě , ale druhá loďka s třema turistama se převrátila. Měli štěstí, že tu byla voda po pás, ale asi se jim namočily telefony a foťáky. Večer jsme se tomu smáli, ale měli jsme sakra štěstí. Po zabalení ,zaplacení a rozloučení s hostitelem jsme vyrazili dál směr Sabadee kemp, který leží u jedné řeky. Ze silnice se staĺa prašná cesta s velkýma dírama kam by se schoval i pes. Kolikrát jsme jeli mezi bagrama a buldozérama a s Filipem jsme si z toho udělali takovej závod. I když to kolikrát bylo dost nebezpečný, tak byla neuvěřitelná legrace a naše motorky dostaly šlušnej záhul. Po chvilce jsem si všiml, že Filip nejede , tak jsem to otočil a vracel se a modlil se ať se mu nic nestalo. Stál u pole a mával na mě. O kámen prorazil motor a vytekl mu všechen olej. Podívali jsme se na sebe a začali se smát. Motorku jsme dotáhli do 2km vzdálené vesnice , kde nám naznačili , že to nepůjde spravit. Zavolali jsme do půjčovny a dohodli se , že tu motorku necháme a že pojedeme jen na mojí. Po cestě jsme koukali na jezero a tyčelo z něj stovky uschlých stromů a působilo to až mysticky. V podvečer jsme konečně dorazili do kempu u jezera. Byli tu jen 4 turisti, což bylo fajn. Po dlouhé a vařící sprše jsem vyšel ven , kde byl rozdělanej oheň a gril a všichni řvali Heeeeeeepy brzdej tůůů jůů. Já toho Filipa zabiju, on jim řekl že mi bylo včera 30. Majitel kempu přinesl piva a maso a začalo se grilovat. Velké překvapení pro mě bylo , když paní domácí mi přinesla po domácku udělanou pizzu a hranolky (večer předtím jsem Filipovi vyprávěl, že od doby co jsem vyrazil, což je 8 měsíců, tak že jsem neměl pizzu a hranolky). Jak málo stačí ke štěstí. Další den jsme cestou do Thakheku navštívili několik menších jeskyň, ale žádná se velikostí a atmosférou nevyrovná Konglor. Večer jsme zašli do hospy a Filip potkal pár známých, které poznal při cestování. Ráno mi bylo neuvěřitelně zle a Lao Lao whisky nechci už nikdy vidět. Můj plán byl jet do Phonsavanu na severovýchod a Filip zas chtěl do Paksanu na jih. Tož srdceryvně jsme se rozloučili a každý jel svou cestou. Byli to super 4 dny , na které jen tak nezapomenu. V Phonsavanu mě přivítala docela slušná zima. Poprvé od Nepálu jsem navlékl i rukavice. Místňáci měli i kulíšky a péřové bundy a vtipně si před barákama rozdělávali ohně. Ráno jsem na kole vyrazil do 8km vzdálené planiny džbánů ( PlaIn of Jars) . Nikdo neví kde se tu vzaly a kdo je sem dal a proč. Je jich tu desítky a jeden větší než li druhej. Vtipně je tu napsané, že se na ně nesmí lézt a rýt do nich. Viděl jsem tak 20 lidí , jak na ně lezlo a dělalo si profilovku. Odtud je ještě druhá planina vzdálená 12 km po prašné cestě a nic moc , když člověk šlape na kole a předjížděj ho Jeepy a náklaďáky. Druhá planina je o něco vetší a je tu asi o milión turistů méně, takže si to člověk může v klidu užít a ke všemu si vylézt na nějaký džbán a udělat si fotku aniž by kdokoliv okukoval. :-) Večer mi paní domácí vyprávěla o vybombardované vesnici , kde ještě zůstali obrovské krátery. Když jsem tam jel druhý den na kole , tak jsem paní proklínal , protože je to 31 km jen do kopce, ale zážitek neuvěřitelnej. Byli tam i krátery, které udělaly 250kg bomby a vešlo by se do nich i několik aut. Když jsem se tam tak procházel, tak mi blesklo hlavou co když je tam ještě nějaká nevybuchlá a já na ní šlápnu :-) . Po výletu jsem měl obrovský hlad a zašel na místní trh pro nějakou mňamku. No když jsem tu viděl vykuchané žáby, krysy ,také se tu váleli netopýři, bobři, kuny a bůh ví co ještě, tak jsem si koupil jen kilo mrkve a šel domů. Dnes je štědrý den, doma všichni oslavují a rozbalují dárky, ale já jsem tu šťastný, jsem rád za to, že jsem vyrazil a poznal jaké jsou vánoce v Laosu. Zítra jedu už do Vietnamu a doufám, že to tam bude fajn. Na jednu stranu je Laos fantastickou zemí, protože takovouhle krásnou krajinou se můże pyšnit jen málo která zem., ale bohužel je tu i dost negativ a myslím, že do Laosu už mě to asi znovu nepotáhne.

Laoská kuchyně : No zprvu jsem byl skeptický a tak nějak mi to i zůstalo. Nemají moc na výber z lokálních jídel a většinou jsou z masa neznámého původu. Byl jsem fascinován na východě země, když jsem navštívil v několika městech trhy, kde v nabídce byli krysy, bobři, netopýři, žáby, hadi, veverky a bůh ví co ještě. To byl asi jeden z důvodů proč jsem v Laosu nikdy neměl polévku. Za 18 dní co jsem tam byl, tak jsem zhubl 6 kilo, prostě mi moc nechutnalo.

Plus: skvělý lidi, krásné holky, nádherná krajina

Mínus : všude odpadky, všude bez angliny, nejdražší země z jihovýchodní Asie, hodně špatné silnice, velká negramotnost lidí,

Útrata : za 18 dní 7100 kč včetně víz 30$, ubytka, busů, dárků a jídla!

Kurz: 1$ - 8100 kipů 1€ - 9890 kipů

Ceny : voda 1,5l- 5000, benzín 9500, nafta 8800, pepsi 0,5l 5000, pivo lahev 0,5l 9000, Lao whisky 0,7l 10 000,
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ClementFlipt ClementFlipt | E-mail | Web | Neděle v 21:19 | Reagovat

Porn photo of my ex here => https://vk.cc/8OGwS5

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama