.... život, ten miluje toho, kdo miluje a zapomíná na ty, kteří zapomínají milovat.

Listopad 2014

Thajsko : Země úsměvů (severní část)

16. listopadu 2014 v 2:23 | Luboš |  Dosud procestované země
Thajsko , už samo o sobě to slovo zní tak božsky. Neuvěřitelně jsem se sem těšil už od doby, kdy jsem vyrážel před půl rokem z Čech. Cestou mi dost lidí o Thajsku vyprávělo a většinou to byli sexuální zážitky a po vyprávění si člověk představí, že při výstupu z letadla uvidíte striptérky a v hale na vás budou čekat polonahé holky, které budou řvát vaše jméno a chtít s vámi sex hned jak to půjde. Jenže tak to opravdu není. Thajsko je nádherná země plná skvělých a permanentně se smějících lidí. Země, plná fantastického jídla a ovoce. Jestli se někdy někam budu vracet , tak určitě do Thajska.
Z Nepálu jsem letěl přes Dháku ( Bangladéš), kde jsem přestoupil na další letadlo směr Bangkok. Letiště v BKK je neuvěřitelně velké a hezké. Úředník, který mi dával víza do pasu, se mě ptal proč se směju, odpověděl jsem mu "protože jsem tam, kde jsem vždy chtěl být". Z letiště je velmi lehké se dostat do ulice Khao san , kde se soustředí většina hostelů, levnějších hotelů a veškerých věcí, který normální turista potřebuje. Cestou sem jsem v buse potkal Thajce, který mi poradil co a jak a na co dávat pozor. Po chvilce z něj vtipně vypadlo, že je spoluvlastník jednoho hostelu v Khao san a nabídl mi, že tam můžu spát. Nechal mě bydlet v hodně fajn pokoji za 10 euro na 4 noci. Jojo za 2,5 eura na noc. Tahle ulice je takový důležitý bod ve městě. Dá se tu výborně a levně najíst, nechat se namasírovat, sehnat letenky a jízdenky, poslechnout si koncert , nechat se potetovat nebo nakoupit od různých cetek až po róby. Jediná nevýhoda je, že je tu permanentní bordel, opilý a zfetovaný lidé. Další 4 dny jsem trávil poznáváním města a jeho pamětihodností jako Wat Arun, Wat Po, Wat Saket , královský palác atd. a využíval přitom lodní dopravu, která je rychlá a levná. Tedy pokud nejezdíte těma pro turisty, ale s místníma lidma. Celkově se tu dá cestovat za směšné peníze, když člověk ví co a jak a byl i den kdy jsem jezdil tuk tukem celý den jen za jedno euro( někdy možná prozradím jak na to ). Je fascinující kolik stánků s jídlem potkáte v ulicích . Stovky možná i více a je opravdu těžké pořád něco neochutnávat. Poslední den v Bangkoku mě vzal Sawazd na výlet do nedaleké Ayutthayi. Bývalé hlavní město Thajska, které má své historické centrum dost poničené , protože ho vypálil a zničil před 250 lety král z Barmy. Přijeli jsme sem už po setmění a bylo naprosto nádherný vidět celé to historické centrum osvětlené. Mělo to své kouzlo a ke všemu jsme byli v areálu sami. Je tu i jedna "atrakce" kvůli které sem jezdí dost lidí a je to Buddhova hlava zarostlá v kořenech stromu. Dnes tu byl jednodenní festival a byli tu stánky se zajmavým jídlem např. žáby, sépie, červíci, chobotnice atd. Spoustu jsem toho ochutnal , ale žába už je za mým limitem. Další den jsem vyrážel busem do Chiang Maie, se Sawazdem jsme se loučili , jak kdyby jsme se znali několik let. Fajn borec, který mi dost pomohl , abych to tu co nejvíc poznal a ukázal mi Bangkok ve všech směrech. Slíbil jsem mu, že až budu za 3 měsíce zpět v Thajsku ( po Barmě, Laosu, Vietnamu a Kambodže), tak se za ním stavím v Bangkoku a budu zas bydlet u něj v hostelu a popijeme. Cestou do Chiang Maie jsem se v buse seznámil s jedním borcem z Francie a dalším z Íránu a zjistil jsem , že máme úplně stejný plán, tak pojedeme pár dní společně. V buse bylo tak 15 stupňů a jako jediný jsem měl teplou mikinu a nákrčník a šel v klídku spát, přeci jen cesta trvala 12 hodin. V 5 21 nás bus za tmy vysadil na okraji města a začali se sjíždět taxikáři a za dovezení do centra, což bylo jen pár km, chtěli 10 euro.Tak pro nás to není moc, ale tak nikdy nesmíš přemýšlet. Musíš přemýšlet kolik to tu stojí normálně a kolik platí místňáci. Ukecal jsem ho na dvě eura a to nás ještě natáhnul šulín. Našel jsem super ubytko v centru města. Je tu čtvrť pro " mladé" a bydlím v hostelu za 2 eura. Už první dojem mi říkal, že v Chiang Maii bude dobře. Jsem tu zrovna když je festival světla, který trvá pár dní a celé město je nádherně nazdobené. Půjčil jsem si skútr( za 8$ s plnou nádrží) a jel na projížďku k chrámu Doi Suthep. Chrám je naprosto úžasnej a je z něj krásný výhled na Chiang Mai. Odtud jsem vyrazil do královského zimního paláce Bhubing, který má snad nejhezčí královské zahrady jaké jsem kdy viděl, obzvláště mě fascinoval tak 12m vysoký bambusový lesík a záhony s růžema. Poblíž jsou vesnice , ve kterých by měli žít původní obyvatelé tradičním životem, ale u každé chatrče stojí džíp nebo motorka a každý má svůj stánek se suvenýrama nebo jídlem. Moje nervy, turismus zničí opravdu všechno a všechny. Večer mi jeden klučina poradil ať navštívím Tiger Kingdom , kde si můžu prý pohladit tygra. Hm hm hm další den jsem tam po ránu jel , zaplatil vstupné a nevěřil jsem tomu, ale pustili mě do klece se třema tygrama. Chovatel byl pořád u mě. Říkal, kdy si ho můžu pohladit , kde mám stát atd. Celou dobu jsem se docela klepal, byla to taková netradiční situace, pořád jsem si je hlídal, kde jsou a co dělaj. Celý den se mi to pořád přemítalo v hlavě, každý moment, každý jejich pohyb, který jsem sledoval, byl to famózní zážitek. Ráno se mě majitelka hostelu zeptala jestli nechci jet s ní a její dcerou do místní nádherné zoo. Tak proč ne viď. Už při vstupu mě zaskočilo, že když chcete vidět i pandu, tak si musíte 5$ připlatit. Zoo je krásná, ale myslím si, že v Praze máme hezčí. Další den jsem vyrazil busem do vesničky Pai, která leží na severu Thajska pár km od hranic s Barmou. Vede sem silnice s 627 zatáčkamy a trvá 3 hodky z Chiang Maie. Řidič si dával na jízdě záležet a dvě Korejky po cestě zvracely. Což bylo asi nejvtipnější z celé cesty. Pai je maličká nádherná vesnička, kterou obklopuje džungle, řeka a hory, bohužel sem jezdí stovky turistů, takže si dokážeš představit, jak to tu žije. Byl jsem tu 3 dny a každý den byl vyjmečný. V okolí tu jsou vodopády, kaňon,hot springs,několik stůp, soch Buddhy a tolik oblíbený most z druhé světové. Každý večer tu byl otevřený trh a ke všemu oslava právě probíhajícího festivalu světla. Vypouštěli se lampióny, zapalovali ohňostroje a tancovalo se. Ty 3 dny měli jen dvě chyby, nic moc počasí a strašně turistů. Z Pai jsem jel zpátky do Chiang Mai, protože dnes je úplněk a poslední den festivalu, který je prý nejlepší. Je tu snad milión turistů a bylo hodně těžké najít ubytování. Nakonec jsem našel hostel s volnou postelí v deseti lůžkovém pokoji, kde bylo 9 holek. Viděl jsem už hada chcát, černocha zblednout, zebru bez pruhů , ale takovej bordel co byl v tom pokoji, to snad nebylo ani možný. Ještě než- li jsem je stačil pozdravit, tak jsem otevřel okno. Moje nervy, ještě že tu s princeznama budu jen jednu noc. Od 6 večer začal "karneval" . Po ulicích začaly jezdit ozdobené vozy, všude řvala hudba, vypouštěli se lampióny ( bylo jich tisíce), zapalovali se ohňostroje, jedlo se, pilo se a tancovalo. Pro mě osobně to byl jeden z nejsilnějších zážitků z Thajska. Ráno jsem vyrazil ještě více na sever do města Chiang Rai, u kterého je jediný bílý chrám. Celý tento sever je známý produkcí opia a heroinu a v jisté době byla největší na světě. Největší rozmach pěstování byl v průběhu války ve Vietnamu, kdy to tu pěstovali Američani a z utržených peněz financovali svou další nesmyslnou válku, kterou prohrály. Odtud už je to jen kousíček k tzv. " Zlatému trojúhelníku" , to jest hranice mezi Barmou, Laosem a Thajskem. Tady odtud se opium pašovalo a pašuje do ostatních zemí. Všude se dočtete jak se tu pěstování máku zakázalo a vlády těchto tří zemí " zatočily " s dealerama a jak opium už nejde koupit. Jenže situace je úplně jiná a opium mi nabízeli jak v Chiang mai, Pai, Chiang Rai , tak i tady. Pole s mákem jsem viděl také. Pomalu už byl čas směřovat cestu směrem k hraničnímu přechodu Mae Sot, kde přejedu hranice do Barmy, který je zhruba uprostřed Thajska. Cestou jsem se na dva dny stavil v městečku Phayao , kde je stejnojmené jezero Phayao. Tak romantické a tiché místo jsem už dlouho nezažil a užíval jsem si tu každou minutu klidu . Odtud jsme s jedním Indem vyrazili do známého města Sukhothai, které je prý Thajským " skvostem" . Jeho historická část je tak velká, že je lepší to celé projet na kole. Nevím jak to popsat, ale slova dechberoucí, úžasné, fantastické nemají takovou sílu jakou bych to chtěl vyjádřit. Je tu nespočet staveb a soch Buddhy a všude kolem malé rybníčky. Byl to neskutečný zážitek. Je čas opustit Thajsko ( po 23 dnech) a poznat další zem. Ráno jsem sedl na bus a vyrazil směr k již zmiňované vesničce Mae Sot, která je hraničním přechodem mezi Thajskem a Barmou. Do Thajska se budu vracet zhruba za 3 měsíce ( po Barmě, Laosu , Vietnamu a Kambodže) , abych projel i jížní část této úžasné země.

ZAJMAVOST: je až hrozný kolikrát jsem viděl starého chlapa ( cizince), který se držel za ruku s nádhernou mladou holkou. Většinou ty dědové vypadali tak hrozně, že podle mě celý život tvrdě dřeli a teď si tady "užívali" své peníze a zbytek svého života. Vlastně u nás jsou taky zlatokopky, jenže ty si " vysouloží" asi trošku více než li Thaiky tady.

Thajské jídlo: to je kapitola sama o sobě. Je výborné, ale kolikrát ho sníst je i " výzva " a otázka vychování. . Jejich jídlo a ovoce jsou naprosto famózní a ten neuvěřitelný výběr. Každý den pro mě byl gastronomický zážitek. Dá se tu jíst od různých nudlí , masové směsy s rýží, grilované žáby, želvy, kuřecí, vepřové, mořské plody, kuřecí pařáty až po růžová vajčka. myslím si , že se tu jí cokoliv co nestačí utéct před Thajcema :-) .Když si jídlo koupíte s sebou tak vám ho celé zabalí do pytlíčku :-)
P.S. jestli tu někdy budete jíst rybu ( sladkovodní) , tak si vždy vzpomeňte na ty opravdu nechutné řeky.Dobrou chuť

Plus : kvalitní silnice, famózní jídlo a ovoce, skvělý lidi, velice levná zem, nádherná příroda,

Mínus : tisíce turistů, velice špinavé řeky

Útrata: 13200 bathů - 9100kč za 23 dní ( jídlo, ubytko, dárky, vstupy)

Kurz: 1$ - 31 bathů , 1€ - 40 bathů

Ceny: Voda 1,5l 7kč, jídlo od 20 kč, cola 0,5l 10kč, benzín 22kč, 1kg banánů 10kč, pivo Chang 0,650ml 35kč



Náklady po půl roce

12. listopadu 2014 v 13:34 | Luboš |  Plán cesty a náklady
Dnes je tomu půl roku (180 dní) co už jsem na cestě. Kdo by tomu věřil, uteklo to fakt rychle. Z Prahy jsem se dostal přes Evropu , Turecko, Gruzii, Arménii , Írán, Nepál(přelet), Bangladéš až do Thajska(zatím 15 zemí). Poznal jsem stovky lidí a s několika i kratší dobu cestoval. Poznal jsem bezvěrce, většinou v Evropě, pak pravý smysl křesťanství v Gruzii a Arménii, Islámský styl života v Íránu, a neuvěřitelnou sílu Buddhismu v Nepálu a v Thajsku. Koupal se ve 3 mořích a jednom oceánu. Zjistil jsem , že na světě žije hrozně moc fajn lidí, který mi dost pomohli, ale také jsem viděl, že EXTRÉMNÍ chudoba se nachází všude a je hrozný, že těmto lidem nikdo nepomáhá a nechávají je žít v hliněných domech bez základních věcí jako elektrika a voda. Jsem rád , že jsem podnikl svojí cestu právě teď, poněvadž náš svět jde pomalu ale jistě do záhuby. Někde už je to v pr...... a někde to teprve začíná. Turismus zničil a zničí vše co je krásné a stojí za to vidět. Za tento půl rok jsem utratil 82 tisíc včetně víz do několika zemí ( nejdražší Írán 75 €), jídla, pití, vstupného, dárků, 2 letenek a bydlení. Spoustakrát jsem v horách spal ve stanu a několikrát u někoho doma. Záměr cesty nebyl jet " low cost" a "přežívat" za co nejméně ba naopak , všechno vidět a ochutnat. Teď mě čeká zbytek jihovýchodní Asie( Barma, Laos, Vietnam, Kambodža) pak Malaysie a Indonésie, tak uvidíme jaké to tam bude.

Letenky : 7400 (Írán - Nepál )+ 4400 ( Nepál - Dháka-Bangkok)
Víza : Arménie 200, Írán 2100, Barma 600, Laos 1000, ( všude jinde zadarmo)
Dárky : okolo 3000
Ubytko: 23400
Jídlo, vstupy a doprava : zbytek :-)