.... život, ten miluje toho, kdo miluje a zapomíná na ty, kteří zapomínají milovat.

Nepál země svatá, ale prokletá

26. října 2014 v 18:00 | Luboš |  Dosud procestované země
Úvodem bych rád představil zem , kde se nachází většina z nejvyšších hor na světě. Himaláje jsou neuvěřitelným výtvorem přírody, kvůli kterému sem jezdí desítky let tisíce lidí. Někdo obdivovat a trekovat a někdo pokořit nějakou horu. V Nepálu jsem byl již podruhé a pokaždé mi v paměti a i v srdci zůstalo spousty fascinujích momentů a zážitků. Nejen ty z hor , ale i z obyčejného života Nepálců. Bohužel nejde si nepovšimnout všudypřítomné chudoby, špíny, prachu a podle mě i vysokému procentu negramotnosti obyvatel. Je až zarážející kolik peněz se platí za různé permity do hor , povolení vylézt na Everest atd. a kolik tu průměrný turista ještě nechá peněz a přitom ty peníze nejdou nikde "vidět". Co jsem si všiml a doptal se, tak minimálně 75% věcí, jakože železné mosty v horách, silnice, mosty, vrtulníky, atd., měli nebo mají zahraničního sponzora. Je smutné, že vláda této země si " dopřává a užívá" vydělaných peněz na úkor svých obyvatel a systematicky čeká na sponzoring z jiných zemí. Měl jsem i tu čest poznat, jak tu probíhá dobrovolničení např. učení angličtiny ve škole. Nejenom že NEPÁLSKÉ organizace od vás vyberou vstupní poplatek ve výši několika desítek dolarů, za to že vám to zprostředkují, ale ještě si každý den platíte jídlo a ubytování a vůbec je nezajmá , že máte dobrý úmysl naučit děti zadarmo anglicky. Jsou věci , které mi hlava nebere a asi je nepochopím a vím, že je nikdy nezměním, ale mrzí mě, že lidi který to změnit můžou, tak jen přihlížejí. Podstatně si myslím, že Nepál je země, která ztratila svůj " šmrc" a vtipné je , že za to můžou turisti a jejich požadavky, které se Nepálci snaží za každou cenu splnit, na úkor jak svému náboženství, tak přírodě samotné.

Odlet z Dubaje proběhl v pohodě a v Kathmandu jsem byl před půlnocí. Zastaralé mini letiště bylo vtipné a dost mě překvapil průběh vyřízení víz. Před 4 lety, když jsem tu byl poprvé , tak jsem jel autobusem z Indie. Dominik má přiletět zítra brzy ráno, tak jsem si říkal, že na něj tady počkám, jenže lehce po půlnoci ke mě přišli vojáci a řekli, že se celý areál letiště zavírá. Hmmmm všechny taxi už odjeli a do města je to tak kolem 5 km přes né moc vábnou čtvrť Kathmandu. Naštěstí se zde objevil jeden borec s dodávkou a za 5$ mě odvezl do Thamelu, což je čtvrť v Kath. jen pro turisty. Nikdy jsem si nemyslel , že v čtvrti , kde je přes sto hotelů, hostelů atd. bude problém sehnat ubytko. Ráno jsem si vyzvedl Dominika a jeli jsme do hotelu, který už jsem objednával před měsícem. Je jeden z nejvyšších , takže ze střechy, kde bylo sezení byl neuvěřitelnej výhled na tohle hrozné a prašné město. Jsem rád, že se Domko připojil na kousek mé cesty, alespoň mi zpříjemní tento měsíc v Nepálu. Odpo jsme šli vyřídit TIMS karty (20$), což je takový průkaz díky němuž vás pustí do hor. Kathmandu se vůbec nezměnilo ba naopak je to ještě větší džungle než-li předtím. Hlučné, extrémně prašné, špinavé, přelidněné město a podle mě jedno z mála hl. měst na světe, kde vám z kohoutku místo pitné vody ,teče voda oranžová nebo žlutá . Žije zde směsice Nepálců, Indů a Šerpů hledajících asi lepší život nebo bohatství. Další den jsme nakoupili zásoby do hor, vyřídili letenky do Lukly(165$), kde se přistává do kopce na úpatí hory a patří to mezi 10 nejnebezpečnějších přistávacích ploch na světě, a zabalili si potřebné vybavení. Let byl stejně vzrušující jako před 4 rokama a po krásném přistání následoval potlesk. Létá se v malých dvou motorových letadýlkách pro 14 osob. V Lukle (2800m.n.m) jsme jen tak seděli a koukali na přistávání a vzlétání letadel a vždy to bylo fascinující. Ve 12 hodin byl čas vyrazit směr Monjo , kde je vstupní brána do národního parku. Lukla je takovej velkej supermarket, kde se dá sehnat od bot přes kolíčky na prádlo. Před 6 večer se začalo stmívat a už byl čas přemýšlet , kde postavit stan. Naštěstí se nám nabídl jeden pán, že když mu dáme dolar, tak můžeme na jeho pozemku s nádnerným výhledem na vodopády. Proč zrovna stavíme stan a nespíme jako 99,8 procent turistů v lodžích (takovej skromnej hotel) ?? Protože jako při předchozí cestě uznávám starý styl, což je spaní ve stanu,vaření si a nevyužívat nošení osobních baťohů Šerpy, stejně tak jako to měli horolezci kdysi, když tu skoro žádné lodže nebyly. Ráno jsme došli do Monja a koupili permit do hor (30$). Je nádherně a cítím, že to bude náročný , ale krásný den. Podél cesty jsou mini krámky a nejvystavovanější je pivo ,různý tvrdý alkohol, cola a sušenky. Přitom pití alkoholu v takových výškách je docela nebezpečné. Po pár hodinách začíná být cesta neuvěřitelně náročná, tedy pokud nemáte jen hůlky v ruce a věci vám nese šerpa. Míjíme desítky Šerpů , kteří nesou náklad od 30 do 80 kg!!! Vtipně jdou ješte v pantoflích. Po neuvěřitelném závěrečném stoupáku jsem konečně dorazil do Namche Bazaru( 3440m.n.m.) a Dominik 40 min. po mě. Našli jsme nádherné místo na spaní, kde nás anglicky uvítala 6 letá holčička a zkasírovala maminka. Namche bazar se hrozně rozrostl, je to šílené. Hlavně ty poutače na hospody, wifinu a vyhlídkové lety vrtulníkem. Byl jsem docela v šoku a trošku mě i mrzí , že to ztratilo svůj šmrc. Jenže kde je poptávka tam je nabídka a zničili to tu turisti. Další den jsme po rozloučení s 6 letou slečnou vyrazili směr Tengboche, který je v 3920m.n.m. a je tu jeden z nejvýše postavených klášterů na světě. Cesta byla příjemnější a s kocháním se, lepší než-li včera , tedy až na ten závěrečný stoupák při kterém začali padat kroupy a následně pršet .Domko to šel celé v žabkách a stěžoval si na lehkou bolest hlavy a nohou, tak uvidíme jak se aklimatizuje. Odpo jsme sledovali dramatický volejbalový zápas , kde hráli mniši a Šerpové a musím uznat , že na slušné úrovni. Večer mi byla lehce zima, protože mám cyklo spacák, který má komfort do plus 13 a v noci bylo mínus 3. No nebyl čas koupit jiný a tenhle táhnu už několik měsíců z Čech. Ráno v 7 jsme šli do kláštera na ranní modlitbu mnichů, kde nás usadili na zem a mohli jsme přihlížet. Trvala 40 minut a byl to famozní zážitek. Dnes jsme šli do Dingboche(4410m.n.m.) skrz pár malých vesniček. Po cestě jsem potkával dost yaků ( horská kráva), takže se chystá velká expedice a jestli to vyjde, tak snad si taky postavíme stan v blízkosti Everest base campu. Všeobecně jsou v Nepálu hodně hezké holky, mají takový šmrnc , jenže když ji vidíte tady v horách ,jak sbírá hovna po yakovi, aby pak z nich uplácala placku , nechala vysušit na sluníčku a pak spálila v kamnech, tak nevím jestli bych jí podal ruku nebo si od ní nechal namazat chleba. V Dingboche 4410m.n.m. nás vítá ohromná cedule " wifi and French bakery" no to mě poser. Co tu bude za rok? Matějská?nebo bowling? Ztratí to tu své kouzlo a dobrodružství. Po aklimatizačním dnu tady, nás čekal výstup do Lobuche 4910 m.n.m. Cestu jsem si zpestřil vykoupaním se v potoce v 4550m.n.m. a můžu říct, že teplejší voda než-li na Slapech :-) Cestou do Lobuche je nádherný výhled na blízkou vesničku Pheriche. Celé to údolí je tak nádherné až kolikrát si říkám jestli je to možné. Ve vesničce Dhugla nabíráme síly před hrozným kopcem , který končí u hřbitova horolezců, který umřeli na Everestu. Tady dáváme pauzu a kocháme se výhledem. Odtud už jen hodku do Lobuche. Jde znát, že jsme v 4910m.n.m. Stan nám stojí na pozemku sympatické nepálky. Domko šel na chvilku spát a já jsem šel na výlet do nedaleké Italské meteorologicke skleněné pyramidy, před kterou jsem potkal jednoho Itala a ten mi řekl, že tam jde na návštěvu za kamarádem , který je ředitel tohodle projektu a jestli chci jít s ním. Dveře nám otevřel usměvaví Nepálec a zavolal manažera. Jakmile mu Ital řekl kdo je a za kým jde, tak jsme hned dostali kafe a jídlo. Bohužel ředitel je ted v Kathmandu, tak nás pyramidou provedl manažer. Je to tam jak ve Star treku, vsude monitory a počítače a neuvěřitelné výhledy z oken. Řekl nám, že se Everest hýbe každý rok o 6cm .Další den jsem vyrazil ve 4 ráno směr Gorak Shep, abych to vše stihl. Bylo naprosto ohromujicí vidět všechny ty hory osvětlené měsícem a to ticho. V Gorak shepu 5130m.n.m. mě zarazila velika cedule "wi-fi here" to je fakt neskutečný. Dal jsem k snídani sušenky a pak rovnou na horu Kala Pattar, která má 5550m.n.m. , během 4 hodin co jsem vyšel z Lobuche, tak převýšení o 640 metrů bylo opravdu znát. Měl jsem to štěstí a byl hodinu na vrcholu úplně sám a užíval si výhled na Lhotse, Everest, Pumori , Everest base camp a celý ledovec. Z Kala Pataru vede zkratka do starého Everest base campu, kde nebylo moc živo, protože o kousek dál je nový, odkud se ted víceméně vyráží na expedice. Cestou zpět jsem myslel , že mi upadnou nohy, dnešní den byl opravdu perný a to mě čekala ještě 2 hodinová cesta z Gorak Shepu 5130m.n.m. do Lobuche 4910m.n.m. Cestou jsem potkal Domka, byl už fit a šel směr E.B.C. Ve stanu jsem vytuhnul a vzbudil se ráno do slunečného dne i když hlásili sněžení, tak jsem se rozhodl jít do Gokya. Cesta vede nádhernou scenérií hor a má jediný problém ,sedlo Chola pass v 5330 m.n.m. Cestou jsem potkal šerpu a ten mi řekl, že bude sněžit a ať ho další dva dny nepřecházím. No vrátit se můžu vždycky přeci ,řekl jsem si. V sedle byl sníh a mlha a se svýma běžeckejma botama jsem prošel tak tak až na druhou stranu, kde bylo o dost lepší počasí. Po ránu jsem dorazil do Gokya, je to takovej ráj v Himalájích ležící u několika jezer. Nikde nikdo jen vy a hory. Další den byl čas vyrazit do Namche bazaru, kde mám sraz s Domkem. Jenže Domko nepřišel, což bylo divný. Třeba si to o den prodloužil, pomyslel jsem si. Zkoušel jsem se mu marně několikrát dovolat. Začínal jsem být nervózní co se mu mohlo stát. Zašel jsem na policejní stanici a zeptal se na pár věcí. Ještě mě napadlo se přihlásit na meil jestli mi nepsal a ono jooooooo, že ho z Gorak Shepu 5130m odvezl vrtulník do nemocnice a že je v Kathmandu v nemocnici , ale je v pohodě. No ty krááávo to je hustý. Ihned balím a jdu z Namče směr Lukla, prý to má být 6 hodin, nasadil jsem tempo a byl tam za necelé 4. Po cestě mi jeden šerpa říkal, ať jdu z hor pryč , že sem dorazí hodně špatný počasí a sotva to dořekl začalo brutálně pršet. V Lukle mi řekli, že už dva dny nelítají letadla a zítra taky nebudou kvůli špatnému počasí. Prý tu čeká okolo 170 lidí a v letadýlkách pro 14 osob to je na celej jeden den, že bych možná letěl za dva možná tři dny. Rozhodl jsem se jít pěšky do Jiri, což má být 5 dní a pak 14 hodin busem. Bůh ví jaký bude počasí. Cesta byla v hrozném stavu a ke všemu každý den jsem šel 8 - 10 hodin v dešti. Po cestě jsem potkal jednoho kluka z Norska a šli společně. Nakonec jsme odbočili do vesnice Salery , která je od Jiri dva dny chůze a odtud prý jezdí Jeepy do Kathmandu. Cena za " místo" v Jeepu byla 25$ a pojedeme 280km 16 až 20 hodin. Ráno v 4 30 jsme měli vyrážet jenže kvůli jednomu pitomcovi , který zaspal jsme vyrazili o hodinu později. Neuvěřitelně jsem ho seřval a chudák celou tu jízdu už nepromluvil. Po pár minutách jsem zjistil proč pojedeme tak dlouho, tady totiž není asfaltka, ta začíná pár km před Kathmandu a po rozbahněné cestě plné kamenů a výmolů mi bylo jasné, že ještě bude legrace. Na klidu mi nepřidalo, když jsem věděl , že 3 dny pršelo, takže se kdykoliv mohl urvat nějaký sráz a zasypat silnici, nebo se to s námi mohlo urvat, když jsme kolikrát jeli tak blízko okraje cesty, kde byl 20 až 30 m sráz dolů do údolí. Řidič byl takový dobrák, že nás několikrát za cestu upozornil na spadlý autobus či auto a musím říct hned se jelo lépe. Litoval jsem , že jsem si nekoupil flašku rumu, neopil se a cestu neprospal :-) Jeep byl tak upravený, že se nás dovnitř bez věcí vešlo 11, takže žádné pòhodlí a každá pauza byla vysvobozením . V 23 11 nás pán vysazoval v Kathmandu. Domko vypadal fajn a vyprávěl o letu helikoptérou a ať zkouknu zprávy. Spadli laviny, několik mrtvých lidí, desítky pohřešovaných a stovky uvězněných. Když jsem zapnul telefon přišlo mi desítky zpráv jestli jsem živej a zdravej. No byl jsem jen trošku smradlavej a zhubl jsem 6 kilo za těch 13 dní v horách. Další den jsem byl z Kathmandu tak vyřízenej( špína, prach a tisíce turistů) , že jsme na další den koupili lístky do Pokhary, což je tzv. " ráj v Nepálu". Domkovi se tu již od první chvíle líbilo. Je tu veliké jezero, všude zeleň,klid, méně turistů a daleko lepší a čistější život. U jezera je i "hippies čtvrť" , kde je naprosto úžasné trávit volný čas. Nejenže je tu klid, dá se tu výborně a levně najíst, ale potkáte tu jen mladé a fajn lidi. Celkem jsme tu byli 8 dní a každý den trávili jinak, jednou na kole, pak na skútru, na loďce a další dny výletama do okolí. Naprosto mě dostalo , jak každé ráno jste v ulicích potkali kluky , který roznášeli z místní pekárny jejich výborné výrobky. Bylo velice těžké se pak vrátit do Kathmandu, ale už jen na pár hodin než li jsem odletěl do Bangladéše.

Zajmavost : Od pár Nepálců jsem se doslechl , že do budoucna má vzniknout silnice až do Everest base campu (5360m.n.m.) , kterou má zainvestovat zahraniční firma a to teprva pak si nedokážu představit jak to tady bude vypadat a co vše tu bude možné.

Mínus : chudoba, hlavní město Kathmandu, devastace hor

Plus: krásné ženy, fajn jídlo, fajn lidi, úžasné Himaláje, Pokhara

Ceny: voda 2kč, jídlo od 20kč, hotel od 80 kč,
Náklady včetně letenky do Lukly (165$) , víz , dárků, jídla, hotelů atd. za 26 dní 14 121kč
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama