.... život, ten miluje toho, kdo miluje a zapomíná na ty, kteří zapomínají milovat.

"pauzička" v Turecku

13. srpna 2014 v 21:26 | Luboš |  Dosud procestované země
Jak říká můj kamarád z Austrálie "on the road again". Po několika dnech strávených v čechách ( na svatbě svého nejlepšího kamaráda ), jsem zas na cestě. Loučení bylo velmi těžké, protože teď je to tak na 10 měsíců. Letěl jsem tam kde jsem skončil, takže do Turecka. V Istanbulu jsem se ani moc neohřál a hned vyhledával bus do Trabzonu. Je 9 večer a žádný už nejede, tak musím do Samsunu a odtud pak do Trabozonu. Proč zrovna až do Trabzonu? Protože v Turecku jsem byl před dvěma lety a celé jsem ho projel a v Trabzonu dávají Íránská víza za jeden den, oproti ČR, kde to trvá měsíc. Po 11 hodinách strávených v buse, kde celou cestu brečeli 2 malé děti a soused mi oslintal rameno jsem byl rád, že vystupuju, ale cesta měla i pozitivní věci např. zmrzlina, sušenky, pití a wifina zdarma. V Trabzonu jsem se potkal s Ivetou, která je z Čech a s ní tu trávil několik dní poněvadž Íránská ambasáda měla
4 dny zavřeno. Během těch dní jsme stopovali všemy směry a navštívili Sumela monastery, různé pláže a lezli po místních kopcích (po x letech jsem se opět svezl ohromným tirákem a cisternou :-) ). V Sumela monastery jsem se neuvěřitelně nasral. Už když jsem vcházel to toho krásného skalního kláštera a viděl ty prasopsi, jak se všude věší, šlapou na stříšku kostelíčku a jak byly všechny ty krásné fresky přečmáraný podpisama a různýma heslama no vůbec žádný respekt k jiné víře!!!!!! Tak jsem měl chuť najít nejbližší mešitu a vysrat se všem pod rohožku! Moje nervy fakt! Musel jsem si dát sušenky na uklidněnou. Trabzon není nic moc krásné ani zajmavé město a ještě v tom vedru. V pondělí jsme si přivstali a šli na ambasádu s půlhodinovým předstihem. Bylo tu už 7 lidí. Na ambasádě byli neuvěřitelně milí lidé a vše šlo rychle a v pohodě. Vůbec jsme nepotřebovali nějakej zvací dopis nebo referenční číslo, jak všude na internetu psali a hrozili, že jestli to nebudeme mít, tak víza nedostaneme a přitom stačil pas, jedna fotka a 75 €. Vyzvednout jsme si ho měli v 5 , jenže ten pán nám oznámil v 17 10, že je ještě nedodělali a snad nějak před osmou. Čekalo tu tak okolo 30 lidí. Nejvíc Poláků. Bohužel to narušilo plán dnes odjet busem do Tbilisi a tak jsme přes couchsurfing našli holku jménem Pelin, u které jsme spali. Ráno jsme už brzy byli na dálnici a stopovali směr Gruzie. Šlo to dobře a jeden cápek byl i vtipnej, obzvláště když vášnivě zpíval tureckou píseň a vylil si čaj mezi nohy. Pak překvapivě sjel z dálnice a zastavil u jednoho krámu, kde řekl že je jeho a venku na vyndaný stůl nám připravil mega skvělou snídani. Super člověk fakt. Po x minutách stopování nám zastavil pán, který už jednoho stopaře vezl. Něco mi říkalo , že ho odněkud znám. Po chvilce povídání mi došlo, že byl taky žádat o víza do Íránu. Jmenuje se Adrian a je z Francie. Teď už jsme 3 . Pán nás vyhodil kousek od hranic, kde jsme stopnuli nákladák a seděli jsme vzadu na korbě. To byl úlet a fakt legrace. Adrian přesáhl turecká víza o týden a dostal 150€ pokutu, takže mu moc do smíchu nebylo a ke všemu na Gruzínských hranicích bylo tak 500 lidí a skoro 30 min jsme čekali. Bylo to fajn 6 dní v Turecku, plných fajn zážitků a poznání spousta lidí, ale vím, že když nebudu muset, tak už sem na sever nepojedu. Teď mě čeká Gruzie, ve které jsem byl před 2 lety a hrozně se sem opět těším. Jóóóóó Gruzie :-)

Mínus : prakticky nikdo neumí anglicky
. Nic moc čisté pláže a města


Plus: famózní jídlo
. Snadné stopování
. Bezpečná země
. Středně drahá země ( jako u nás )
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama