.... život, ten miluje toho, kdo miluje a zapomíná na ty, kteří zapomínají milovat.

Srpen 2014

Gruzie aneb skvělé víno, hory a lidi

26. srpna 2014 v 16:49 | Luboš |  Dosud procestované země
Před dvěma lety když jsem byl v Gruzii poprvé zažil tam to, co jsem tam zažil, tak jsem si slíbil, že se brzy vrátím. Svérázná země plná super lidí a nádherných míst. V úterý 12.8. nás ( já a Adrian z Francie a Ivet z Čech, se kterými jsem se potkal v Trabzonu) na korbě nákladáku dovezl Kalid, kterého jsme stopli 20km od hranic, na Turecko-Gruzínské hranice. Adrian mi řekl, že má o týden propadlá Turecká víza a snad to nebude takový problém. No zaplatil jen 150€ pokutu :-) . Takhle nasranýho člověka už jsem dlouho neviděl. Pak jsme přešli ke Gruzíncům a vyčkali si 34min. ve frontě na víza ( Češi je mají zdarma). Konečně jsem tu, po 2 letech opět v Gruzii. Vzali jsme maršutku a vydali se do Batumi. Město milionářů a plné neuvěřitelných kýčovitých staveb. V Batumi hostelu nám řekli , že mají plno, ale bábuška nám poradila homestay u jednoho pána a na rozloučenou jsme s ní dali panáčka palenky Čača. Byt byl neuvěřitelně luxusní. Dali jsme sprchu a vyrazili na boulevard k moři, kde jsem se za pár hodin vylil jak váza :-) , ale mělo to velké pozitivum v podobě velkého zážitku,protože při bouřce se k nám pod deštník schoval pán s živým orlem a dal mi ho na ruku, no neuvěřitelně mi pařátkama sevřel ruku. Další den jsme vyrazili do města Borjomi, které je známé svými lázněmi. My jsme navštívili jen ty venkovní a to zas takovej odvaz nebyl. Byl čas vyrazit do hlavního města Tbilisi, kde jsme strávili 4 dny. Město samo o sobě je hezké a zajmavé , ale fakt špinavé a přeplněné autama. Navštívili jsme od všech kostelíků přes muzea, prezidentský palác, lázně až po hrad. Ubytovali jsme se v Georgia hostelu a už od první chvíle jsem z toho měl divnej pocit. Cena byla 4 eura VČETNĚ večeře a vína po celý večer. Hostel je situovanej na rušné silnici a vevnitř to vypadalo jak v kriminále, pokoje bez oken, tragický sprchy a ty matrace na postelích? Moje nervy, nakonec jsme se tu ubytovali kvůli zážitku a pravdou je, že pokud člověk nepozná to nejhorší, tak nemůže vědět co je nejlepší. Ráno jsme vyrazili maršutkou do velice významného města Mtsketa, které není nikterak veliké, ale jsou tu nejvýznamnější a nejstarší kostely v Gruzii. Udivilo mě, jak se to tu za ty dva roky hrozně změnilo. Vše zrekonstruované, každý druhý barák je hotel nebo krám s potravinami, krásné veřejné osvětlení a celkově to ztratilo nádech té vesničky a teď už se tu jen počítají penízky. Bylo 36 stupňů, tak jsme se šli s místníma koupat do řeky, která byla v ten den osvěžující. Odpolední návštěva všech tří kostelů měla dva neskutečné zážitky. První byl pokec a fotka s hlavním mnichem a druhý, že jsme byli svědky, když křtili malého klučinu, kde byla přítomna jeho velká rodina. Večer jsme pokecali s paní domací o všem možným a překvapilo mě , že si mě pamatovala, když jsem tu bydlel před dvěma rokama. Na dobrou noc nám udělala kakao :-) . Další den jsme vyrazili do Tbilisi a odtud Jeepem do horského městečka Kazbegi. Po 3 hodinách jsme vystoupili na náměstíčku a odklopili nás nahaněči na ubytování. Našli jsme fajn homestay za 6 €. Jsem překvapenej neuvěřitelným počtem turistů a ještě víc mě dostalo, že u Trinity church budují restauraci. Gruzie ztrácí svou ráznou tvář tvrdé země a stavá se to tu ohromným byznysem a turismus pomalu ale jistě zničí i tuhle zem. Druhý den jsme vyrazili k Betlemi hut , která je v 3654m.n.m. směr na vrchol Kazbegu a to je celkové převýšení o 1900 metrů. Cestou jsme potkali 7 koní, který si jen tak pobíhali po horách a krmili jsme je sušenkama :-). Když jsem spal ve stanu u Betlemi hut před dvěma lety, tak jsem tu byl sám, teď tu bylo přes 60 lidí v desítkách stanů. Cesta nahoru 6 hodin a dolů 4 a půl. V Gruzii se vyrábí výborné víno, takže byl čas vyrazit na východ země, kde se pěstuje. Začali jsme ve vesnici Signagi, které je jedno z nejzajmavějších měst východu Gruzie. Nachází se na vrchovině této oblasti a výhledy do okolí jsou fascinující. Městečko je skoro celé zrekonstruované a dobře udržované. Na autobusáku se nás ujala bábuška, která nás zavedla do svého paláce, kde jsme se ubytovali za 6 €. Byla tak nadšená, že nás zavedla do sklepa, kde jsme s ní popíjeli víno a pálenku z vína (Chacha). Poradila nám ať se jdeme vykoupat do Holy Springs ( lázně ), že je to fajn zážitek. Po 2km a několika schodech jsme u takového mini kostelíčku, před kterým stálo několik desítek lidí a dvě jeptišky, které to tu celé řidily. Fungovalo to tak , že jste se zapsali a když jste přišli na řadu, tak vás pustily dovnitř. Ženy zvlášť a muži zvlášť, vždy max. 5 lidí. Za vstupní záclonou byla tma a místní kluci mi řekli ať se svléknu a nandám na sebe bílý hábit, který už byl mokrý a použitý tisíce lidma předemnou :-) . Poté jsme se po jednom střídali v koupání v mramorovém bazénku 2x1m. Po několika minutách, když už jsem se klepal zimou jsem vylezl ven a místní kluci říkali, že se nesmím otřít ručníkem a ani ničím jiným. Tak jsem se mokrej oblékl do suchých věcí :-) a vyšel ven. Byl to neuvěřitelný zážitek a nejvíc to umocňovala ta tma vevnitř. Večer jsem to završil pár skleničkama místního "černého " vína s výhledem na osvětlené město. Byl čas navštívit i Telavi, největší město východu. No o kráse a zajmavosti se mluvit nedá , tak jsme po pár hodinách vyrazili do Kvareli, kde to dobře znám. Po ubytování jsme vyrazili na místní hezkej koupák, ten den bylo 37 stupňů, tak tam bylo docela narváno. Po cestě domů jsme šli na degustaci do největšího vinařství Kindzmarauli, kde po výborné degustaci nás provedli celým vinařstvím a celou výrobnou. Fantastický zážitek. No co vám budu vyprávět, jak probíhal večer. Další den mi nebylo do skoku, ale i tak jsme vyrazili do vinařství Khareba, které vlastní 3 bratři. Vše je přepychově zařízené a velkým zážitkem je se procházet po ohromném pozemku, který skýtá několik altanů na odpočinek. Všechno vyrobené víno je uschované v tunelu, který je vybudován do hory. Chodby jsou celkově 7.7km dlouhé a všude jsou láhve nebo sudy ( tanky )s vínem. Po exkurzy jsme vyjeli výtahem do restaurace a na rozhlednu. Neskutečný zážitek tohle vinařství. Pomalu ale jistě je čas se rozloučit s Gruzií a nočním vlakem do hlavního města Arménie Yerevanu.

Zajmavosti : Gruzie je naprosto nádherná a osobitá zem. Nejvíce mě zaujala jejich pestrá kuchyně a víno plus nádherné hory. Lidi jsou moc pohostinní, ale tahle zem už má jen pár let než-li jí zničí turismus.

Plus: Nádherné hory, levná zem, skvělé jídlo, dobré pivo a víno, fajn lidi a moc hezké holky.

Minus: S angličtinou nepochodíte( jen ruština) , hodně odpadků,

Útrata : 411 lari (4900 kč) za 13 dní 1$ - 1.8 a 1€- 2,3

"pauzička" v Turecku

13. srpna 2014 v 21:26 | Luboš |  Dosud procestované země
Jak říká můj kamarád z Austrálie "on the road again". Po několika dnech strávených v čechách ( na svatbě svého nejlepšího kamaráda ), jsem zas na cestě. Loučení bylo velmi těžké, protože teď je to tak na 10 měsíců. Letěl jsem tam kde jsem skončil, takže do Turecka. V Istanbulu jsem se ani moc neohřál a hned vyhledával bus do Trabzonu. Je 9 večer a žádný už nejede, tak musím do Samsunu a odtud pak do Trabozonu. Proč zrovna až do Trabzonu? Protože v Turecku jsem byl před dvěma lety a celé jsem ho projel a v Trabzonu dávají Íránská víza za jeden den, oproti ČR, kde to trvá měsíc. Po 11 hodinách strávených v buse, kde celou cestu brečeli 2 malé děti a soused mi oslintal rameno jsem byl rád, že vystupuju, ale cesta měla i pozitivní věci např. zmrzlina, sušenky, pití a wifina zdarma. V Trabzonu jsem se potkal s Ivetou, která je z Čech a s ní tu trávil několik dní poněvadž Íránská ambasáda měla
4 dny zavřeno. Během těch dní jsme stopovali všemy směry a navštívili Sumela monastery, různé pláže a lezli po místních kopcích (po x letech jsem se opět svezl ohromným tirákem a cisternou :-) ). V Sumela monastery jsem se neuvěřitelně nasral. Už když jsem vcházel to toho krásného skalního kláštera a viděl ty prasopsi, jak se všude věší, šlapou na stříšku kostelíčku a jak byly všechny ty krásné fresky přečmáraný podpisama a různýma heslama no vůbec žádný respekt k jiné víře!!!!!! Tak jsem měl chuť najít nejbližší mešitu a vysrat se všem pod rohožku! Moje nervy fakt! Musel jsem si dát sušenky na uklidněnou. Trabzon není nic moc krásné ani zajmavé město a ještě v tom vedru. V pondělí jsme si přivstali a šli na ambasádu s půlhodinovým předstihem. Bylo tu už 7 lidí. Na ambasádě byli neuvěřitelně milí lidé a vše šlo rychle a v pohodě. Vůbec jsme nepotřebovali nějakej zvací dopis nebo referenční číslo, jak všude na internetu psali a hrozili, že jestli to nebudeme mít, tak víza nedostaneme a přitom stačil pas, jedna fotka a 75 €. Vyzvednout jsme si ho měli v 5 , jenže ten pán nám oznámil v 17 10, že je ještě nedodělali a snad nějak před osmou. Čekalo tu tak okolo 30 lidí. Nejvíc Poláků. Bohužel to narušilo plán dnes odjet busem do Tbilisi a tak jsme přes couchsurfing našli holku jménem Pelin, u které jsme spali. Ráno jsme už brzy byli na dálnici a stopovali směr Gruzie. Šlo to dobře a jeden cápek byl i vtipnej, obzvláště když vášnivě zpíval tureckou píseň a vylil si čaj mezi nohy. Pak překvapivě sjel z dálnice a zastavil u jednoho krámu, kde řekl že je jeho a venku na vyndaný stůl nám připravil mega skvělou snídani. Super člověk fakt. Po x minutách stopování nám zastavil pán, který už jednoho stopaře vezl. Něco mi říkalo , že ho odněkud znám. Po chvilce povídání mi došlo, že byl taky žádat o víza do Íránu. Jmenuje se Adrian a je z Francie. Teď už jsme 3 . Pán nás vyhodil kousek od hranic, kde jsme stopnuli nákladák a seděli jsme vzadu na korbě. To byl úlet a fakt legrace. Adrian přesáhl turecká víza o týden a dostal 150€ pokutu, takže mu moc do smíchu nebylo a ke všemu na Gruzínských hranicích bylo tak 500 lidí a skoro 30 min jsme čekali. Bylo to fajn 6 dní v Turecku, plných fajn zážitků a poznání spousta lidí, ale vím, že když nebudu muset, tak už sem na sever nepojedu. Teď mě čeká Gruzie, ve které jsem byl před 2 lety a hrozně se sem opět těším. Jóóóóó Gruzie :-)

Mínus : prakticky nikdo neumí anglicky
. Nic moc čisté pláže a města


Plus: famózní jídlo
. Snadné stopování
. Bezpečná země
. Středně drahá země ( jako u nás )