.... život, ten miluje toho, kdo miluje a zapomíná na ty, kteří zapomínají milovat.

Makedonie aneb ráj na Balkáně

20. června 2014 v 20:02 | Luboš |  Dosud procestované země
Albánie mi na jednu stranu bude chybět, ty různé paradoxy, burek a jejich pivo. Na hranicích žádný problém nebyl, tak jsem pěšky pokračoval směr Struga (12km) a po pár set metrech u mě zastavilo auto a starší pán se německy zeptal jestli chci svézt, řekl jsem mu, že nemám makedonské peníze. Mávl rukou a gestem naznačil ať si nastoupím. V autě jsem se ho ptal na tu němčimu a pán mi řekl , že 20 let pracoval ve Švýcarsku. Musel jsem oprášit pár německých slovíček a modlit se už ať jsme ve Struze. Struga je menší městečko, kde jsem poprvé smočil své nohy v jezeře Ohrid. Je krásně. Město Ohrid je 15 km, vydávám se pěšky a stopnul jsem místo auta skůtr :-D to byla jízda. Bez helmy a ještě s krosnou, ale byla legrace. Byl famózní západ slunce, to se usínalo.
Ráno jsem posnídal v místní restauraci a šel vyhledat hostel Sunny, který mi doporučovali v Trip hostelu v Tiraně.
Je to hned pod hradem a s famózním výhledem na jezero. Cena 10 euro včetne snídaně. Po sprše jsem vyrazil do města a vzpomínal jaké to tu bylo před dvěma lety když jsem tu byl. V 13 00 se před Ohridskou bankou opět potkávám s J+J . Sháníme pro ně ubytko, páč na hostel to moc nevidí. Při obědě mi vyprávějí zážitky z Kosova a vesměs jsou pozitivní. Rád je vidím po těch pár dnech, konečně čeština. Večer pařím s lidma na hostelu a ještě se do hospody zastavuju za J+J , abych se s nima rozloučil, ptž ráno jedou do Skopje a pak Bulharsko.
Ráno se vzbouzím s kocovinou ufffff . Dnes mám v plánu si konečně prohlédnout celé město a okolí, když jsem na to neměl čas včera a ani před dvěma lety. Je tu dost krásných a starých monastýrů a převeliká zřícenina hradu. Celé město má své kouzlo. Člověk se tu cítí opravdu dobře a obzvláště teď, když tu není zatím tolik turistů. Byl bych tu klidně týden, kdybych měl čas. Odpo jsem se vydal busem do monastýru sv. Naum který je 30 km od Ohridu. Je to naprosto uchvacující klášter, úplně na Vás dýchne ta atmosféra a ty staré kresby uvnitř uchvátí. V areálu se pořád ozývá halekání od pobíhajících pávů. Je jich tu tak kolem 15 a postupně se čepíří a roztahují dlouhé barevné peří, nestačím ani fotit. Mám ještě hodinu než-li mi pojede bus, tak se jdu projít na druhý menší klášter. Všude jsou ovce a od nich hovna. Je nemožné jít touhle posranou cestou a do nejakého nešlápnout. To byl zas nápad tam jít. Zpáteční cestu busem mi zpřijemňovali voňavoučký dělníci z nedaleké stavby.
Večer dělám fotky rozsvíceného Ohridu, z dálky mi to připomíná Dubrovník. Tohle město má ohromnou vnitřní sílu, člověk se tu cítí po všech stránkách dobře. Je to tady i dost romantické. Do hostelu dorazili další američani a japonci. Dnešní skvadra se skládá z Kanady, Ameriky, Taiwan, Austrálie, Čechy, Japonsko a Srbsko....ufffff. Šel jsem do krámu koupit pivo a po 21 00 je zakázané ho prodávat hehe tak jsem si koupil popcorn :-) Je to tu cenově stejné jak u nás( teda tady v Ohridu, zbytek země je o třetinu levnější), ale ta rozmanitost kuchyně je neuvěřitelná, takový kulinářský zážitek.
Ráno platím a vyrážím směr Tetovo, kde už mě bude čekat Reihan, kterého jsem potkal v Tetovu před dvěma lety a bydlel u něj. Ve 12 00 jsem na autobusáku zjistil, že autobus do Tetova jede až v 17 45 :-D hm hm hm , ale já mám být v 5 v Tetovu. Zjistil jsem , že za chvilku jede bus do Skopje a Tetovo je při cestě a řidič mi řekl, že mě klidně vyhodí na sjezdu na Tetovo. Cestou míjíme NP Mavrovo, to je nádhera. Pár kilometrů před Tetovem se zakodrcal autobus. Myslel jsem, že máme defekt, ale ono ejhle my vaříme!! To snad není možný, za hodku a půl tam mám být. Naštestí řidič zavolal do nejbližší vesnice a do patnácti minut jsme měli náhradní bus. Ve 4 jsem v Tetovu a POPRVÉ se ptám na autobusák, odpověd byla.... za 3 kilometry odboč doprava. Aha aha. Ještě, abych vysvětlil, tak v Albánii a Makedonii , pokud máte větší batoh, tedy větší než-li ten co jsem nosil do školy, tak se lidi jen diví a smějí se, co v tom ohromném batohu asi nesete. Je hrozně težké jim vysvětlit co je to stan a proč v něm vlastně v horách spíme. Ač oba státy jsou velmi bohaté na hory, tak tu nikdo po nich nechodí, krom turistů a je to vlastně paradox, že oni nechápou nás a my nechápeme je. Reihan když poprvé viděl karimatku, tak se deset minut smál a ptal se jestli to je opravdu vše co mám pod sebou. Ano ano. Podstatně jsem měl být v 5 na autobusáku a po několika optání "kde je tady hlavní autobusák" a každý mi řekl jinou vzdálenost a jinou cestu, tak jsem byl tak naštvanej a musel jsem zhřešit v podobě celé tabulky čokolády a jedné zmrzliny, abych se uklidnil. V 17 13 jsem tu a on nikde, v 17 30 mu píšu, že jsem tu a kde je a vzápětí volám a číslo nedostupné. Hmmmmm co dodat. Dal jsem si pivo, pak další a další a řekl si , že v 6 jdu hledat hostel. Zdálo se mi to divné, ještě včera jsme se domlouvali na FB, že v 17 00 na autobusáku. Bylo 18 10 dopil jsem a odcházím a jak z amerického filmu Rejhan uřícený přiběhl a říká, že mě hledal po celém Tetovu. Ptám se proč, vždyť jsme se domlovali na 17 00 na autobusáku. Prý tu byl v 17 00 a že jsem tu nebyl, tak myslel , že jsem odešel. Jedu s ním domů, jeho rodiče si mě pamatují, hostí mě jídlem a pitím. Povídáme si , vzpomínáme a smějeme se. Pořád něco nosí, že to musím ochutnat a nejvíce mě uchvacuje domácí jogurt. Reihan se ptá jestli nepůjdeme dát na jednu vyhlídku kafe, souhlasím a říkám, že spíše pivo. No podíval se na mě a řekl, že nemůže , Alláh by ho viděl. Tak jsme dali kafe a jen kecali a kecali.
Spím u nich v chatě, kterou mají na druhém pozemku. Je tu klid a pohoda.
Ráno mě vyzvedává a říká, že snídaně je již hotová. Venku na terase u přeplněného stolu jídlem sedí mamina, otec a jeho bratr. Zdravíme se a usedám ke stolu, Reihan mi vysvětluje co je co a ať se pořádně najím. Zkouším od grilovaných paprik přes kozí a ovčí sýr až k domacímu jogurtu s domácí marmeládou a celé završuji vařeným vajčkem. Ufffff v 9 se loučím a tisíckrát děkuju a Reihan mě veze do Tetova na autobusák. V 11 se ubytovávám ve Skopje a vyrážím směr Millenium cross, což je ohromný zelezný kříž tyčící se nad městem. Jedu dvoupatrovým červeným busem, který mě vysazuje u lanovky, ale dál se rozhoduju jít pěšky. Jde se přes hodinu, ale po cestě jsou fantastické výhledy a pohodlná odpočívadla. No kříž je fakt ohromnej a výhled od něj je na celé město, je tu kavárna a i dost laviček, tak si sedám a kochám se. Je nádherně a není kam spěchat. Na druhé straně je výhled na Vodno a kaňon Matka, kam pojedu za pár dní. Zpátky jedu lanovkou za 50 denárů(1€) a trvá to 8 minut. Docela fajn zážitek. Navštěvuju Old bazar, který je vyhlášený tím, že tam prej jde sehnat úplně všechno. Je tu narváno a je to mega ohromný. Nakupuju tady i na večeři a 3 kila nektarinek za jedno euro :- D . Dnes bylo 35.4 stupnů uffffff.
Ani jsem se moc nevyspal, protože kluk co tu spal v pokoji taky, tak neuvěřitelně chrápal. Dvakrát jsem ho v noci vzbudil, aby se převalil a stejně to nepomohlo. Po neuvěřitelně velké snídani byl čas objevit zbytek města a hlavně nádherné centrum. Už od rána je přes 30 stupňů. V centru je více než-li dost honosných staveb, jedna větší než-li druhá, od opery až po různá muzea. Mě nejvíce zaujala socha Alexandra Velikého s ohromnou fontánou, každá vteřina byla překvapující. Zasekl jsem se u ní skoro na 20 minut :-) a vzpoměl si i na Križíkovu fontánu u nás v Praze. Po cestě na místní hrad jsem se opět stavil v Old bazaru pokouknout jestli tu není něco zajmavého. Byl tu borec, který nádherně kreslil na trika, tak jsem si koupil 2 a za obě zaplatil 6 euro, což je vtipné. Na netu jsem zjistil, že je v místním parku street festival akce od Red bullu. Strávil jsem tu celý večer, který doprovázel Dj hudbou a byli tu různé souteže ve sprejování, hakisu, frisbee, street basketbalu a o nejlepší nákres na tričko s motivem Red Bull. Byl to večer plný piv a zábavy, o kterou se také postaral "Majk Jackson" z Ekvádoru a už jenom to, jak četl proslov z papírku a ty pohyby co dělal uffffff. Večer tak nějak balím, páč brzy ráno jedu do Kosova na 4 denní výlet. Cena jízdenky do Prištiny je 330 denárů (5€) a jede se 2 hodky.
V Kosovu bylo fajn, hned bych se tam vrátil. Z Prizně jsem jel busem v 9 ráno (9€) a v 12 41 jsem byl ve Skopje. Tady jsem nakoupil asi na 3 denní trek, který plánuju od kaňonu Matka až do Prílepu, a šel na bus směr kaňon Matka, který jezdí co hodinu a půl. V kaňonu jsou dvě přehrady, ta první hned na začátku a k té druhé se dá dostat po pravém břehu asi tak po 20 km. Je to krásný, když se tu člověk zastaví a kochá se tím, co dokázala příroda.
Vracím se zpět a jdu do kopce směr monastýr sv. Nikolaje. Po hodince ho nacházím a k mému překvapení je tu ještě jeden baráček, sezení a dva altánky s výhledem na kaňon. Barák i kostel jsou zamčené a nikdo tu není, což je fajn. Začal jsem dělat čaj a postavil stan. Večeření při západu slunce a ještě s výhledem na kaňon neměl chybu.
Spaní bylo super. V noci jsem musel na záchod a při otevření stanu mě málem kleplo. Všude byly světlušky. Bylo to jak na diskotéce. Bylo jich tu stovky a byl požitek na ně koukat. Už tak deset let jsem je nikde nevidel. Posnídal jsem v altanu,pobalil a vyrazil. Krosna měla okolo 23 kg, táhnu 4,5 litru vody, jídlo atd. , ptž jeden kluk říkal, že po cestě není možnost vody. To by se šlo netáhnot spacák , stan a tu vodu :-) . Když jsem přešel ten ohromný hřeben, tak jsem se dostal do vesnice Svatá Petka, kde mi poradili..." jdi cesta pak asfalt a pak doleva a tam Breznica". Hehe super. Bylo 11 30 a začínalo neuvěřitelný vedro. Zrovna když jsem se chystal dát oběd , tak jsem stopnul projíždějící auto a pán mě hodil do Breznice. Když jsem mu říkal, že chci na Soluňskou Glavu, tak se začal křižovat a řekl dlóóógáá cesta. No neříká mi novinku , je to tak 40 km v horách a z této hory pak tak dalších 15km do nejbližšího města Bogomila. Když mě vysazuje , tak u nejbližšího stínu rozbaluju karimatku a lehám si. Byla by to sebevražda v tomhle vedru jít přes poledne. V 15 00 jsem vyšel, ve vesnici mě všichni zdraví a opětuju to zpět. Začal jsem v 570 metrech a po dvou hodinách do neuvěřitelného kopce v 1150m , kde jsem si myslel, že mám halucinace, ptž na cestě byla želva. Velká jak malej kopačák. Štrádovala si to taky do kopce. Neuvěřitelný. Cesta není nijak značená a jdu stále na jih, který si hlídam kompasem. Kolikrát se stane, že je na výběr ze 4 cest, no a teď kudy hm? Vždy jsem volil tu směr na jih, jenže člověk nikdy neví kdy se cesta může kamkoliv jinam stočit. Takže je to dost o štěstí, což mě sere. Uprostřed hor v 7 stavím stan, výška 1835m. Jsem úplně vyřízenej. Společnost mi tu dělají jen mouchy, čmeláci a vítr.
Ráno je krásně. Při východu slunce snídám a kochám se. Mám poslední litr vody ( včera jsem vypil 3,5 litru) a ten nejtežší výstup mě teprve čeká. Voda by měla být při nejlepším asi zítra a ani žádný sníh nevidím, že bych si zněl udělal vodu. Podle mapy v telefonu ( protože žádná oficiální papírová mapa není) zjišťuju, že teoreticky když půjdu na východ a sejdu hřeben 1200 výškových metrů, tak by tam měl být potok. Slyším zvony a bečení a za horizontem vidím ovečky. Jééééé těch je. No a najednou štěkání a ke mě běží tři psi. Týýýý vole nikdy bych nevěřil jakej dám sprint s krosnou, alespoň že tím správným směrem :-) Po sestupu nacházím potok a dokonce i asfaltku Po půl hodce směr jih nacházím vesnici Patiška Reka. Dva starý borci mi dávají najíst a radí, jak to odtud přejít a prý za den a kousek budu v Bogomile, což je vesnice za horama kousek od Prílepu. No výšlap neuvěřitelnej, ale stálo to za to. Z Bogomili další den jedu vlakem do Prílepu ,kde nakupuju a jdu směr monastýr Treskavec ( 7km , 2 hodky), o kterém jsem četl jako o nejnádhernějším místě v Makedonii a prý se tam dá uvnitř i ubytovat. Cesta je krásná mezi skálama a je tu výhled široko daleko, dokonce jsem potkal dvakrát hada. Po dvou hodkách jsem tu a úplně žasnu, protože z druhé strany jsem vede úplně nová asfaltka a ke všemu veškerý komplex krom monastýru shořel. Jsou tu jen holé a ohořelé zdi ohromného komplexu. Potkávám mnicha a tem mi vysvětluje, že proti asfaltce byla i petice, ale marně. No a celé to tu shořelo minulý rok, kvůli jednomu turistovi , který to neumyslně zapalil o kamna. Jsem smutný a zklamaný. Celé to tu prochazím a fotím a přeju si ať je to brzy zas v pořádku. Nejhorší bylo ve zvonici vidět ty ohořelé zvony.
V živote jsem ve stanu nezažil takovou bouřku jako dnes v noci a jen jsem doufal ať je ráno tak nějak hezky a dá se sejít z hor. Naštěstí jsem snídal při východu slunce a ještě si užil poslední pohled na Treskavec. Z Prílepu přejezd do Bitoly, kde jsem našel suprovej hostel za 9 euro včetně snídaně a prádelny. Celé odpo jsem proflákal a odpočíval a večer jsem si nenechal ujít MS ve fotbale Francie proti Hondurasu ve společnosti dvou muslimských Albánců, který nemůžou pít pivo :-) , tak jsem je provokoval. Ráno bylo hezky, tak jsem prošel město od Old bazaru až po pozůstatky Heraklea. V Bitole je nádherný park a bujně žijící hlavní třída, kde jsou snad jen bary a kavárny. Je to první město kde potkávám hodně metalistů a jeden z nich je i majitel hostelu a vtipně se jmenuje Zlatko. Ahoj já jsem Zlatko a jsem tvrdý metalista muhehehe vtipné.
Další den jdu pěšky z Bitoly do NP Pelister , je to 12 km a nejezdí sem bus. Jdu do vesnice Niže Pole, kde začíná park a je odtud značená cesta na vrchol. Mám psí počasí. Sedím v altanu a jím a do toho na mě mluví starší pani. Říkám : nerozumím ( rozuměl jsem, ale tak nějak jsem na ní neměl náladu ) , a ona ty jsi sám? Jo jo odpovídám a ona mě začala hlásit, že tam nemůžu jít sám, že tam jsou vlci a medvědi, musíte být dva nebo tři. Jsem sám, tak tam nemůžu jít ve dvou nebo ve třech okej? Začala zas hlásit a křižovat se, takovou chuť přetáhnout někoho klackem přes záda už jsem dlouho neměl, tak jsem vstal a v dešti pokračoval dál, páč se mi svírala už pěst. Za vesnicí byla odbočka do hor a konečně přestalo pršet. Cesta je nádherná a užívám si výhledy. v 2218 mereh je Golemo jezero a u něj chata. Zavřená, škoda. Dávám večeři a příprava na zítřejší ranní výstup na Pelister ( 3.nej. v Mak. 2601m. ) . Snad se tedy umoudří počasí. V 7 30 balím a najednou vidím jak se k chatě blíží dva kluci s baťohama. Zdravíme se a mluvíme anglicky. Řekl jsem, že jsem z čech a oni taky. Jupiiiii , kecáme a shodujeme se, že je čas vyrazit na Pelister, páč počasí nevypadá moc dobře. V ohromné mlze jsme na vrcholu, kde u chaty s anténou děláme fotku a jdeme zpět na Golemo jezero. Dáváme oběd a loučíme se, jdu opačnou stranou než-li kluci. Cestu do Brajčina mi zpříjemňuje kapradí a bodláky do úrovně pasu a do toho začíná neuvěřitelně pršet. Značení se po chvilce ztrácí a déšť zesiluje. To je situace a nezbývá než-li jít naslepo z kopce. Podařilo se mi sklouznout a odřít si stehno od kolene až po řiť hm hm hm co mě ještě čeká, snad nějakej ten medvěd co mi předpovídala paní. Vtipně kousek před vesnicí medvědí stopy opravdu byly. Na asfaltce stopuju bus a jedu opět do Ohridu, kde dva dny budu relaxovat a pak do Řecka .

Plus: naprosto skvělá a nádherná země, výborné jídlo

Mínus: Město Ohrid

Víza nejsou potřeba kurz 1$ - 44 1€ 63
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Rado Rado | E-mail | 25. června 2014 v 12:24 | Reagovat

Kámo super. Velký obdiv a respekt.. ;)

2 Lubča Lubča | 4. července 2014 v 9:01 | Reagovat

Děkuju

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama