.... život, ten miluje toho, kdo miluje a zapomíná na ty, kteří zapomínají milovat.

Červen 2014

Makedonie aneb ráj na Balkáně

20. června 2014 v 20:02 | Luboš |  Dosud procestované země
Albánie mi na jednu stranu bude chybět, ty různé paradoxy, burek a jejich pivo. Na hranicích žádný problém nebyl, tak jsem pěšky pokračoval směr Struga (12km) a po pár set metrech u mě zastavilo auto a starší pán se německy zeptal jestli chci svézt, řekl jsem mu, že nemám makedonské peníze. Mávl rukou a gestem naznačil ať si nastoupím. V autě jsem se ho ptal na tu němčimu a pán mi řekl , že 20 let pracoval ve Švýcarsku. Musel jsem oprášit pár německých slovíček a modlit se už ať jsme ve Struze. Struga je menší městečko, kde jsem poprvé smočil své nohy v jezeře Ohrid. Je krásně. Město Ohrid je 15 km, vydávám se pěšky a stopnul jsem místo auta skůtr :-D to byla jízda. Bez helmy a ještě s krosnou, ale byla legrace. Byl famózní západ slunce, to se usínalo.
Ráno jsem posnídal v místní restauraci a šel vyhledat hostel Sunny, který mi doporučovali v Trip hostelu v Tiraně.
Je to hned pod hradem a s famózním výhledem na jezero. Cena 10 euro včetne snídaně. Po sprše jsem vyrazil do města a vzpomínal jaké to tu bylo před dvěma lety když jsem tu byl. V 13 00 se před Ohridskou bankou opět potkávám s J+J . Sháníme pro ně ubytko, páč na hostel to moc nevidí. Při obědě mi vyprávějí zážitky z Kosova a vesměs jsou pozitivní. Rád je vidím po těch pár dnech, konečně čeština. Večer pařím s lidma na hostelu a ještě se do hospody zastavuju za J+J , abych se s nima rozloučil, ptž ráno jedou do Skopje a pak Bulharsko.
Ráno se vzbouzím s kocovinou ufffff . Dnes mám v plánu si konečně prohlédnout celé město a okolí, když jsem na to neměl čas včera a ani před dvěma lety. Je tu dost krásných a starých monastýrů a převeliká zřícenina hradu. Celé město má své kouzlo. Člověk se tu cítí opravdu dobře a obzvláště teď, když tu není zatím tolik turistů. Byl bych tu klidně týden, kdybych měl čas. Odpo jsem se vydal busem do monastýru sv. Naum který je 30 km od Ohridu. Je to naprosto uchvacující klášter, úplně na Vás dýchne ta atmosféra a ty staré kresby uvnitř uchvátí. V areálu se pořád ozývá halekání od pobíhajících pávů. Je jich tu tak kolem 15 a postupně se čepíří a roztahují dlouhé barevné peří, nestačím ani fotit. Mám ještě hodinu než-li mi pojede bus, tak se jdu projít na druhý menší klášter. Všude jsou ovce a od nich hovna. Je nemožné jít touhle posranou cestou a do nejakého nešlápnout. To byl zas nápad tam jít. Zpáteční cestu busem mi zpřijemňovali voňavoučký dělníci z nedaleké stavby.
Večer dělám fotky rozsvíceného Ohridu, z dálky mi to připomíná Dubrovník. Tohle město má ohromnou vnitřní sílu, člověk se tu cítí po všech stránkách dobře. Je to tady i dost romantické. Do hostelu dorazili další američani a japonci. Dnešní skvadra se skládá z Kanady, Ameriky, Taiwan, Austrálie, Čechy, Japonsko a Srbsko....ufffff. Šel jsem do krámu koupit pivo a po 21 00 je zakázané ho prodávat hehe tak jsem si koupil popcorn :-) Je to tu cenově stejné jak u nás( teda tady v Ohridu, zbytek země je o třetinu levnější), ale ta rozmanitost kuchyně je neuvěřitelná, takový kulinářský zážitek.
Ráno platím a vyrážím směr Tetovo, kde už mě bude čekat Reihan, kterého jsem potkal v Tetovu před dvěma lety a bydlel u něj. Ve 12 00 jsem na autobusáku zjistil, že autobus do Tetova jede až v 17 45 :-D hm hm hm , ale já mám být v 5 v Tetovu. Zjistil jsem , že za chvilku jede bus do Skopje a Tetovo je při cestě a řidič mi řekl, že mě klidně vyhodí na sjezdu na Tetovo. Cestou míjíme NP Mavrovo, to je nádhera. Pár kilometrů před Tetovem se zakodrcal autobus. Myslel jsem, že máme defekt, ale ono ejhle my vaříme!! To snad není možný, za hodku a půl tam mám být. Naštestí řidič zavolal do nejbližší vesnice a do patnácti minut jsme měli náhradní bus. Ve 4 jsem v Tetovu a POPRVÉ se ptám na autobusák, odpověd byla.... za 3 kilometry odboč doprava. Aha aha. Ještě, abych vysvětlil, tak v Albánii a Makedonii , pokud máte větší batoh, tedy větší než-li ten co jsem nosil do školy, tak se lidi jen diví a smějí se, co v tom ohromném batohu asi nesete. Je hrozně težké jim vysvětlit co je to stan a proč v něm vlastně v horách spíme. Ač oba státy jsou velmi bohaté na hory, tak tu nikdo po nich nechodí, krom turistů a je to vlastně paradox, že oni nechápou nás a my nechápeme je. Reihan když poprvé viděl karimatku, tak se deset minut smál a ptal se jestli to je opravdu vše co mám pod sebou. Ano ano. Podstatně jsem měl být v 5 na autobusáku a po několika optání "kde je tady hlavní autobusák" a každý mi řekl jinou vzdálenost a jinou cestu, tak jsem byl tak naštvanej a musel jsem zhřešit v podobě celé tabulky čokolády a jedné zmrzliny, abych se uklidnil. V 17 13 jsem tu a on nikde, v 17 30 mu píšu, že jsem tu a kde je a vzápětí volám a číslo nedostupné. Hmmmmm co dodat. Dal jsem si pivo, pak další a další a řekl si , že v 6 jdu hledat hostel. Zdálo se mi to divné, ještě včera jsme se domlouvali na FB, že v 17 00 na autobusáku. Bylo 18 10 dopil jsem a odcházím a jak z amerického filmu Rejhan uřícený přiběhl a říká, že mě hledal po celém Tetovu. Ptám se proč, vždyť jsme se domlovali na 17 00 na autobusáku. Prý tu byl v 17 00 a že jsem tu nebyl, tak myslel , že jsem odešel. Jedu s ním domů, jeho rodiče si mě pamatují, hostí mě jídlem a pitím. Povídáme si , vzpomínáme a smějeme se. Pořád něco nosí, že to musím ochutnat a nejvíce mě uchvacuje domácí jogurt. Reihan se ptá jestli nepůjdeme dát na jednu vyhlídku kafe, souhlasím a říkám, že spíše pivo. No podíval se na mě a řekl, že nemůže , Alláh by ho viděl. Tak jsme dali kafe a jen kecali a kecali.
Spím u nich v chatě, kterou mají na druhém pozemku. Je tu klid a pohoda.
Ráno mě vyzvedává a říká, že snídaně je již hotová. Venku na terase u přeplněného stolu jídlem sedí mamina, otec a jeho bratr. Zdravíme se a usedám ke stolu, Reihan mi vysvětluje co je co a ať se pořádně najím. Zkouším od grilovaných paprik přes kozí a ovčí sýr až k domacímu jogurtu s domácí marmeládou a celé završuji vařeným vajčkem. Ufffff v 9 se loučím a tisíckrát děkuju a Reihan mě veze do Tetova na autobusák. V 11 se ubytovávám ve Skopje a vyrážím směr Millenium cross, což je ohromný zelezný kříž tyčící se nad městem. Jedu dvoupatrovým červeným busem, který mě vysazuje u lanovky, ale dál se rozhoduju jít pěšky. Jde se přes hodinu, ale po cestě jsou fantastické výhledy a pohodlná odpočívadla. No kříž je fakt ohromnej a výhled od něj je na celé město, je tu kavárna a i dost laviček, tak si sedám a kochám se. Je nádherně a není kam spěchat. Na druhé straně je výhled na Vodno a kaňon Matka, kam pojedu za pár dní. Zpátky jedu lanovkou za 50 denárů(1€) a trvá to 8 minut. Docela fajn zážitek. Navštěvuju Old bazar, který je vyhlášený tím, že tam prej jde sehnat úplně všechno. Je tu narváno a je to mega ohromný. Nakupuju tady i na večeři a 3 kila nektarinek za jedno euro :- D . Dnes bylo 35.4 stupnů uffffff.
Ani jsem se moc nevyspal, protože kluk co tu spal v pokoji taky, tak neuvěřitelně chrápal. Dvakrát jsem ho v noci vzbudil, aby se převalil a stejně to nepomohlo. Po neuvěřitelně velké snídani byl čas objevit zbytek města a hlavně nádherné centrum. Už od rána je přes 30 stupňů. V centru je více než-li dost honosných staveb, jedna větší než-li druhá, od opery až po různá muzea. Mě nejvíce zaujala socha Alexandra Velikého s ohromnou fontánou, každá vteřina byla překvapující. Zasekl jsem se u ní skoro na 20 minut :-) a vzpoměl si i na Križíkovu fontánu u nás v Praze. Po cestě na místní hrad jsem se opět stavil v Old bazaru pokouknout jestli tu není něco zajmavého. Byl tu borec, který nádherně kreslil na trika, tak jsem si koupil 2 a za obě zaplatil 6 euro, což je vtipné. Na netu jsem zjistil, že je v místním parku street festival akce od Red bullu. Strávil jsem tu celý večer, který doprovázel Dj hudbou a byli tu různé souteže ve sprejování, hakisu, frisbee, street basketbalu a o nejlepší nákres na tričko s motivem Red Bull. Byl to večer plný piv a zábavy, o kterou se také postaral "Majk Jackson" z Ekvádoru a už jenom to, jak četl proslov z papírku a ty pohyby co dělal uffffff. Večer tak nějak balím, páč brzy ráno jedu do Kosova na 4 denní výlet. Cena jízdenky do Prištiny je 330 denárů (5€) a jede se 2 hodky.
V Kosovu bylo fajn, hned bych se tam vrátil. Z Prizně jsem jel busem v 9 ráno (9€) a v 12 41 jsem byl ve Skopje. Tady jsem nakoupil asi na 3 denní trek, který plánuju od kaňonu Matka až do Prílepu, a šel na bus směr kaňon Matka, který jezdí co hodinu a půl. V kaňonu jsou dvě přehrady, ta první hned na začátku a k té druhé se dá dostat po pravém břehu asi tak po 20 km. Je to krásný, když se tu člověk zastaví a kochá se tím, co dokázala příroda.
Vracím se zpět a jdu do kopce směr monastýr sv. Nikolaje. Po hodince ho nacházím a k mému překvapení je tu ještě jeden baráček, sezení a dva altánky s výhledem na kaňon. Barák i kostel jsou zamčené a nikdo tu není, což je fajn. Začal jsem dělat čaj a postavil stan. Večeření při západu slunce a ještě s výhledem na kaňon neměl chybu.
Spaní bylo super. V noci jsem musel na záchod a při otevření stanu mě málem kleplo. Všude byly světlušky. Bylo to jak na diskotéce. Bylo jich tu stovky a byl požitek na ně koukat. Už tak deset let jsem je nikde nevidel. Posnídal jsem v altanu,pobalil a vyrazil. Krosna měla okolo 23 kg, táhnu 4,5 litru vody, jídlo atd. , ptž jeden kluk říkal, že po cestě není možnost vody. To by se šlo netáhnot spacák , stan a tu vodu :-) . Když jsem přešel ten ohromný hřeben, tak jsem se dostal do vesnice Svatá Petka, kde mi poradili..." jdi cesta pak asfalt a pak doleva a tam Breznica". Hehe super. Bylo 11 30 a začínalo neuvěřitelný vedro. Zrovna když jsem se chystal dát oběd , tak jsem stopnul projíždějící auto a pán mě hodil do Breznice. Když jsem mu říkal, že chci na Soluňskou Glavu, tak se začal křižovat a řekl dlóóógáá cesta. No neříká mi novinku , je to tak 40 km v horách a z této hory pak tak dalších 15km do nejbližšího města Bogomila. Když mě vysazuje , tak u nejbližšího stínu rozbaluju karimatku a lehám si. Byla by to sebevražda v tomhle vedru jít přes poledne. V 15 00 jsem vyšel, ve vesnici mě všichni zdraví a opětuju to zpět. Začal jsem v 570 metrech a po dvou hodinách do neuvěřitelného kopce v 1150m , kde jsem si myslel, že mám halucinace, ptž na cestě byla želva. Velká jak malej kopačák. Štrádovala si to taky do kopce. Neuvěřitelný. Cesta není nijak značená a jdu stále na jih, který si hlídam kompasem. Kolikrát se stane, že je na výběr ze 4 cest, no a teď kudy hm? Vždy jsem volil tu směr na jih, jenže člověk nikdy neví kdy se cesta může kamkoliv jinam stočit. Takže je to dost o štěstí, což mě sere. Uprostřed hor v 7 stavím stan, výška 1835m. Jsem úplně vyřízenej. Společnost mi tu dělají jen mouchy, čmeláci a vítr.
Ráno je krásně. Při východu slunce snídám a kochám se. Mám poslední litr vody ( včera jsem vypil 3,5 litru) a ten nejtežší výstup mě teprve čeká. Voda by měla být při nejlepším asi zítra a ani žádný sníh nevidím, že bych si zněl udělal vodu. Podle mapy v telefonu ( protože žádná oficiální papírová mapa není) zjišťuju, že teoreticky když půjdu na východ a sejdu hřeben 1200 výškových metrů, tak by tam měl být potok. Slyším zvony a bečení a za horizontem vidím ovečky. Jééééé těch je. No a najednou štěkání a ke mě běží tři psi. Týýýý vole nikdy bych nevěřil jakej dám sprint s krosnou, alespoň že tím správným směrem :-) Po sestupu nacházím potok a dokonce i asfaltku Po půl hodce směr jih nacházím vesnici Patiška Reka. Dva starý borci mi dávají najíst a radí, jak to odtud přejít a prý za den a kousek budu v Bogomile, což je vesnice za horama kousek od Prílepu. No výšlap neuvěřitelnej, ale stálo to za to. Z Bogomili další den jedu vlakem do Prílepu ,kde nakupuju a jdu směr monastýr Treskavec ( 7km , 2 hodky), o kterém jsem četl jako o nejnádhernějším místě v Makedonii a prý se tam dá uvnitř i ubytovat. Cesta je krásná mezi skálama a je tu výhled široko daleko, dokonce jsem potkal dvakrát hada. Po dvou hodkách jsem tu a úplně žasnu, protože z druhé strany jsem vede úplně nová asfaltka a ke všemu veškerý komplex krom monastýru shořel. Jsou tu jen holé a ohořelé zdi ohromného komplexu. Potkávám mnicha a tem mi vysvětluje, že proti asfaltce byla i petice, ale marně. No a celé to tu shořelo minulý rok, kvůli jednomu turistovi , který to neumyslně zapalil o kamna. Jsem smutný a zklamaný. Celé to tu prochazím a fotím a přeju si ať je to brzy zas v pořádku. Nejhorší bylo ve zvonici vidět ty ohořelé zvony.
V živote jsem ve stanu nezažil takovou bouřku jako dnes v noci a jen jsem doufal ať je ráno tak nějak hezky a dá se sejít z hor. Naštěstí jsem snídal při východu slunce a ještě si užil poslední pohled na Treskavec. Z Prílepu přejezd do Bitoly, kde jsem našel suprovej hostel za 9 euro včetně snídaně a prádelny. Celé odpo jsem proflákal a odpočíval a večer jsem si nenechal ujít MS ve fotbale Francie proti Hondurasu ve společnosti dvou muslimských Albánců, který nemůžou pít pivo :-) , tak jsem je provokoval. Ráno bylo hezky, tak jsem prošel město od Old bazaru až po pozůstatky Heraklea. V Bitole je nádherný park a bujně žijící hlavní třída, kde jsou snad jen bary a kavárny. Je to první město kde potkávám hodně metalistů a jeden z nich je i majitel hostelu a vtipně se jmenuje Zlatko. Ahoj já jsem Zlatko a jsem tvrdý metalista muhehehe vtipné.
Další den jdu pěšky z Bitoly do NP Pelister , je to 12 km a nejezdí sem bus. Jdu do vesnice Niže Pole, kde začíná park a je odtud značená cesta na vrchol. Mám psí počasí. Sedím v altanu a jím a do toho na mě mluví starší pani. Říkám : nerozumím ( rozuměl jsem, ale tak nějak jsem na ní neměl náladu ) , a ona ty jsi sám? Jo jo odpovídám a ona mě začala hlásit, že tam nemůžu jít sám, že tam jsou vlci a medvědi, musíte být dva nebo tři. Jsem sám, tak tam nemůžu jít ve dvou nebo ve třech okej? Začala zas hlásit a křižovat se, takovou chuť přetáhnout někoho klackem přes záda už jsem dlouho neměl, tak jsem vstal a v dešti pokračoval dál, páč se mi svírala už pěst. Za vesnicí byla odbočka do hor a konečně přestalo pršet. Cesta je nádherná a užívám si výhledy. v 2218 mereh je Golemo jezero a u něj chata. Zavřená, škoda. Dávám večeři a příprava na zítřejší ranní výstup na Pelister ( 3.nej. v Mak. 2601m. ) . Snad se tedy umoudří počasí. V 7 30 balím a najednou vidím jak se k chatě blíží dva kluci s baťohama. Zdravíme se a mluvíme anglicky. Řekl jsem, že jsem z čech a oni taky. Jupiiiii , kecáme a shodujeme se, že je čas vyrazit na Pelister, páč počasí nevypadá moc dobře. V ohromné mlze jsme na vrcholu, kde u chaty s anténou děláme fotku a jdeme zpět na Golemo jezero. Dáváme oběd a loučíme se, jdu opačnou stranou než-li kluci. Cestu do Brajčina mi zpříjemňuje kapradí a bodláky do úrovně pasu a do toho začíná neuvěřitelně pršet. Značení se po chvilce ztrácí a déšť zesiluje. To je situace a nezbývá než-li jít naslepo z kopce. Podařilo se mi sklouznout a odřít si stehno od kolene až po řiť hm hm hm co mě ještě čeká, snad nějakej ten medvěd co mi předpovídala paní. Vtipně kousek před vesnicí medvědí stopy opravdu byly. Na asfaltce stopuju bus a jedu opět do Ohridu, kde dva dny budu relaxovat a pak do Řecka .

Plus: naprosto skvělá a nádherná země, výborné jídlo

Mínus: Město Ohrid

Víza nejsou potřeba kurz 1$ - 44 1€ 63

Náklady za první měsíc

15. června 2014 v 15:56 | Luboš |  Plán cesty a náklady
Náklady

Dnes je to přesně měsíc co jsem vyrazil z Prahy. Zatím mě cesta vyšla na 12 700 kč se vším všudy. Což znamená jídlo, veškeré vstupy, jízdenky, hostely a pár piv :-) .Několikrát jsem spal ve stanu, když jsem přecházel nějaké pohoří nebo se šplhal na nejvyšší horu toho daného státu a tím se náklady také snížili. Nejel jsem "low cost" a nikdy jsem si nic neodpíral nebo nedej bůh bych jedl jen chleba s paštikou. Bydlení na hostelech bylo proto, že jednak stálo 10€ na noc včetně snídaně, ale nikde jinde nepotkáte jiné cestovatele a máte tu možnost si s nima pokecat a dát pivo právě. K mému překvapení jsem nejvíce potkával Američany, Kanaďany, Francouze a Němce. Bylo to nádherných 31 dní plných skvělých zážitků a lidí.

Kosovo je Kosovo

15. června 2014 v 15:52 | Luboš |  Dosud procestované země

Na zítra jsem si ze Skopje koupil jízdenu do Prištiny(330 denárů 5 €), která je v Kosovu. Ráno ohromná snídaně a loučení s lidma z hostelu. Čekal bych bus a my jedeme trazitem, ještě že jsme jeli jen 2 hodky. Na autobusáku v Prištině se mě ptá starší pán jestli nechci pomoct, tak mu říkám ulici a název hostelu. Jdu stejnou cestou , tak ti to ukážu řekl. Po cestě si povídáme o situaci v Kosovu a vypráví mi i o své práci profesora na místní univerzitě. Prý má plat 300euro hm hm hm radši jsem mu ani nevyprávěl o svém platu. Z hostelu jsem zklamaný, není tu moc lidí a je takový nudný. Priština je nic moc velké město, spíše šedivé a plné krámů, které nabízeji většinou fejky. Myslím, že ale za navštívení stojí nejstarší mešita a univerzita. V úmorném vedru navštevuji jednu hospodu za druhou a zkouším různá piva a jídla. Za mega burger s hranolkama tu chtějí 1,5euro a za pizzu 2 eura. Dnes jsem si poprvé tak nějak vzpoměl na domov. Co asi dělají moji přátelé a rodina. Vznikla i otázka proč jsem vlastně odjel , u které jsem celý večer přemýšlel a došel k zajmavému názoru a myslím, že nevím jestli někdy dokážu s cestováním přestat a jestli vůbec...... se vracet. Večer je tu Beerfest, ale nejdu tam, páč jsem úplně vyřízenej a postačil mi nádhernej ohroňstroj, který byl na počest politické strany , která vyhrála volby.
Ráno jdu na autobusák, abych se přesunul do Prizrně a po cestě potkávám stanoviště taxikářů a jeden se mě ptá jestli chci svézt a další co stojí vedle něj ho přeruší a říká No no.... i have legs ... a usmál se na mě, protože přesně tohle jsem mu řekl včera když jsem tu šel a on se mě ptal jestli chci svézt. Osobně taxikáře k smrti nenávidím, jsou to největší sráči , který by vás okradli o poslední pětník. Bůh ví proč ještě nemám zbrojní pas. Podstatně lidi a to včetně taxikářů jsou tady hrozně v pohodě. Neexistuje , že by vás někdo na přechodu nepustil nebo nedej bůh zatroubil. Cesta do Prizreň trvala něco přes hodku a půl. City hostel jsem našel hnedka a jsem nadšený, protože je čistý a na klidném místě. Dávám sprchu a vyrážím na Priznický hrad, ze kterého je neuvěřitelný výhled na celé město. Potom navštěvuju i různé mešity a kostelíky, kterých je tu dostatek. Je 36 stupňů. Na každém rohu dělají burgery a neodolávám a dávám další a zapíjím vydatným jogurtovým nápojem Ayran. Celé město je hezké a celé to tady umocňuje protékající řeka u hlavní třídy. Den utekl jak voda a nakonec jsem zůstal s jedním francouzem, který měl umělou jednu ruku a na recepci v hostelu jsme se docela opilii.
Ráno mi nebylo moc do skoku a do toho nesnesitelné vedro. Na recepci nikdo nebyl, takže nebyla ani snídaně, která byla v ceně. Kousek od centra začíná stezka, která vede proti proudu řeky a pak se prudce zvedá z druhé strany ke hradu, ale jde se lesíkem ve stínu. Na hradu jsem si lehnul a usnul :-) Scházím to směr k centru a jdu do své oblíbené burgrárny. Pamatují si mě a už vědí, že hodně salátku, víc cibule a sýra a bez majonézy, cena 1,5 eura.Pobavil mě systém práce, jeden jen griluje, druhý jen připravuje a třetí ( ten nejtlustší) jen kasíruje. Je tu hodně Albánců a v podvečer dokonce na hradě vyvěšují albánskou vlajku. Zatím jsem tu nezaregistroval nejaký problém a nedej bůh na nějakého turistu včetně mě. Vzpoměl jsem si, že když jsem přijížděl, tak jsem z busu viděl vojenskou základnu KFOR. Jdu k ní a je fakt ohromná, dělám fotky a místní, kteří mě vidí, tak jen kroutí hlavou, protože tu je ohromná cedule signalizující nefotit. Dokonce si dělám i selfie video s projíždějící kolonou obrněných aut. :-) Přemýšlím , že bych tu ještě jeden den zůstal, jenže co tady. Večer trávím na terase hraním na kytaru.
V 9 ráno odjíždím busem zpět do Skopje. Bylo to tu krásný a tímto se i loučím s Kosovem. Prosím nekoukejte na televizní zprávy a neposouchejte ty chytrolíny, kteří tu ke všemu nebyli, že je tu válka a jak je to tady nebezpečné. Jsou tu nádherné hory,města, ženy a je to tu opravdu levné. Vyserte se konečně na Chorvatso atd. A jeďte tam, kde to za něco stojí.

Zajmavosti: Ač vám kdejaký pobuda bude vyprávet, že je to tu nebezpečné, tak opradu není.
Město Prizreň patří mezi 10 evropských měst, kde je nejlepší " nightlife"
Oproti okolním státům, mají nádherné silnice Jih země je naprosto bezpečný.

Plus : hodně levná země
zatím nejhodnější a nejlepší lidi
bez odpadků
jestli jsem někdy mluvil o hezkých ženách, tak tady je to extrém, nemám slov

Mínus: nevím co bych vytknul

V Kosovu se plati eurem a viza nejsou potřeba

Země Mercedesů a odpadků, vítej v Albánii

3. června 2014 v 19:38 | Luboš |  Dosud procestované země

Ráno jsem vstal brzy, abych si stačil zabalit a koupit snídani, protože v 10 15 jsem měl být v Tuzi, který leží kousek od Podgorice. Nebylo možné zjistit kdy jede bus, tak jsem jen seděl na zastávce a čekal až se objeví linka 41. Po chvilce ke mě přišel pán a ptal se kam chci jet. Za 3 eura tě tam vemu řekl..... ty jsi blázen, vždyt tam jede lokální bus za půl eura a docela koukal, že to vím. Nakonec jsme se domluvili na 1,5 eura. Během pár minut sehnal další lidi a bylo nás v autě 5 :-) . V Tuzi jsem měl dost času na druhou snídani a pobavení se nad řidičským umem Černohorců. Jeeeee konečně jsou tu, Jirka a Jarka se svojí Felicií. Zdravíme se jakoby jsme se znali několik let a přitom se známe dva dny z Černé hory. Hranice s Albánií jsme v klídku projeli a zastavujeme se v Kopliku na pivo a kafe. Jirka s Jarkou vzpomínají jaké to tu bylo , když tu byli před pár lety. Bylo fajn je poslouchat a vnímat jejich zážitky. Poté jsme jeli na jih a po cestě mě udivilo pár věcí. Na hřbitově bylo desítky ovcí, které tam mezi hroby okusovaly trávu. Další bylo, že podříznuté ovce je možné zakoupit na parkovišti a poslední, že jsou všude jen mercedesy. Nakonec se ubytováváme ve vesničce Velipoja, což je přímořské město, kde je ještě prázdno, protože sezóna začíná za týden. Sehnali jsme pokoj pro 3 v krásném hotelu i s klimoškou za 20 euro. Večer kecáme a popíjíme. Jirka pálí domácí meruňkovici a hruškovici a musím uznat fakt kvalita.
Po snídani jedeme do Shkoderu, mám dojem druhé největší město v Albánii a je docela zajmavé. Byl jsem tu před dvěma rokama, tak jsem zavzpomínal a šel se projít na ohromnou zříceninu Rozafa a do místní katedrály. Jsem tu teprve dva dny a tahle je země plná paradoxů. Na jednom místě se tancuje, na druhém místě se rvou, na dalším hořej popelnice, všude meg baráky a hlavně všude odpadky a ty jejih silnice? to ani není možný, kolirát díra do které by se schovaĺo 3 letý dítě. Ještě že každý má mercedes. Když jsem odpo potkal J+J , tak vyprávěli, jak viděli motorkáře, který to po hlavní pálil kolem 150 a rozstřelil lampu. S helmou tu nikdo nejezdí, takže říkali, že viděli i mozek na silnici. Prý žážitek na celý život. :-D Zato já jsem jim vyprávěl, jak jsem se nechal ostříhat za 13 korun a měl k tomu i kafe. Dnes jsme se viděli naposledy, tak jsme šli na společnou večeři do velice nóbl restaurace na hlavní promenádě, kde i u vstupu Vám otevřel číšník. Stůl nazdobenej jak na svatbu, to bude průser pomyslel jsem si, když jsem viděl své sandále, tričko i kraťasy. Číšníci kolem nás lítali s příručníkama a pořád něco nosili. Byli jsme v prvním patře na zahrádce a odtud šel pozorovat noční život a divil jsem se , že všude seděli jen chlápci a pili jen vodu a kafe. Ženy se jen producírovaly po promenádě pořád dokola, jakoby se nabízely a ty kluci si vybírali. Hm hm hm to jsou mi zvyky. Celková cena za jídlo a pití byla více než- li vtipná. Při odchodu nám otevřeli a my jsme poděkovali za fantastickej zážitek.
J+J odjížděli brzy ráno do Barjam Curry a já do Tirany, hlavního města. Už jsem tu byl, tak jsem věděl co zhruba očekávat. Když jsem vystoupil, tak se mě ujala mladá holka jestli nepotřebuju pomoct, řekl jsem jí o turist info. Odchytla nějakého borce a něco mu řekla a on mě odvedl na bus, a ten dokonce za mě i zaplatil a vysadil mě poblíž turist infa. V infu byl neuvěřitelně charismatickej pán, který mi dal mapu (špatně okopírovanou, takže byla úplně nahovno) a vyslal mě směr Trip hostel. Říkal 5 minut a jsi tam. Vtipně jsem ho za deset minut potkal a říkal, že když mě viděl jak jdu špatně, že prý mě tam dovede :-D . Už když jsme vcházeli dovnitř a já cítil trávu, slyšel elektroswing a viděl hlouček mladých lidí, tak jsem si pomyslel, že tady bude legrace. Byli tu 3 pokoje a každý měl 6 paland. Večer jsme se tak nějak sešli v hlavní místnosti a kecali. Bylo tu 21 lidí a z toho 9 národností. Viděl jsem hada chát, koně blít, slepou holku chodit po provaze, černocha zblednout, ale takovejhle Guest house nikdy. Docela jsem nestihl celý průběh večera ufffffffff. Původně jsem tu chtěl být jen jednu noc, ale zůstávám dvě.
Další den jsem šel do parku na jih od města kde se rozprostírá i velké nádherné jezero. Je tu zrovna pouť, takže i tisíce lidí. Park je ohromný, něco jako u nás stromovka a spousta lidí tu běhá nebo cvičí. Při příchodu do Tripu tu opět voní tráva a pár lidí sedí venku a pár ještě po včerejší akci spí. Snad to dnes večer nebude takové jako včera, rád bych se vyspal na zítřejší 3 hodinovou cestu do Beratu. No jenže já zapoměl že je sobota :-D .
Po snídani ( která tu je zdarma) jsem vyrazil busem směr Berat. Konečně se ochladilo a prší. Cesta byla po strašné silnici, vystupoval jsem z busu jak naklepanej řízek a ke všemu chcalo jak sviň. Mladý kluk mi nabízí ubytko za 10 euro a prý mě tam i odveze. Sedám tedy do Mercedesu a jedeme směr hrad. V mém údivu bydlím v úplně zařízené 2+kk a sám. Mám i výhled na hrad a široké okolí, což poměr cena- výkon fakt pecka. Ve 3 přestalo pršet, tak jsem šel na prochajdu. Staré město je nádherný a ještě ta řeka u něj tomu dodává šmrnc. Z hradu má člověk město jak na dlani a to je pokohání, úplně žasnu. A jééé je z minaretu se ozvalo halekání, to tu ještě zbývalo. Večer mi to nedalo a šel jsem na promenádu, jestli to tu bude stejný jako ve Shkoderu. No úplně nejvíc vyfintěnejch lidí, kteří se oblékli do nejlepšího co doma maj a šup se projít na promenádu, ale nikdo neměl kraťasy asi se v Albánii nenosí.Tohle mi hlava nebere. V noci bylo zase halekání a řev z biliardu , který je naproti, to byla noc.
Ráno jsem chytl bus do Elbasanu až v 10 30 a tou polňačkou jsme jeli skoro 3 hodiny. V Elbasanu není možné sehnat spoj do Makedonie, jen na hranice. Když jsem se dohadoval o ceně, která by souhlasla kolem 3 eur(400leke) a oni chtěli od 12 do 20 eur blázni, najednou mi jeden dement přejel tranzitem krosnu, kterou jsem měl metr od sebe. Heeeeeeeej foťák, tablet atd. ???Začal jsem řvát a v ruce měl pet flašku s vodou , kterou jsem okamžitě hodil po autě. Flaška dopadla tak neštastně do zadního okna, že se mu udělal "pavouk "na zadním skle. Týýýý vole to bude průser. Řidič vyšel z auta a řval, tak jsem popadl trek. hůlku a vyndal kesr a začal řvát taky. Luboši ty demente tohle nedopadne dobře pomyslel jsem si. Je čas popadnout krosnu a jít. Pak jsem si uvědomil co ten foťák a tablet.... uffff vše okej a ke všemu jsem stopnul pána , který mě hodí na hranice za 2 eura(300leke). Na hranicích vše okej a po chvilce mi zastavil pán , že mě sveze do 12km vzdálené Strugy. Struga je menší městečko kde jsem poprvé smočil své nohy v jezeře Ohrid. Je krásně. Město Ohrid je 15 km, vydávám se pěšky a stopnul jsem místo auta skůtr :-D to byla jízda. Bez helmy a ještě s krosnou, ale byla legrace. Tím se vlastně loučím s Albánií a začíná dobrodružství jménem Makedonie.

Zajmavosti : Největší počet Mercedesů
Benzín stojí 37 kč/ litr , ale přesto jsou tu ostatní věci až o dvě třetiny levnější nežli u nás
( cigarety už za 15kč, ostříhání 13kč, presso 8kč, gyros 25kč, burek 3 kč)
Ženy nesmí večer do hospody
Nikde není centrální autobusák
Každý před svým domem nebo obchodem kropí silnici hadicí , klidně i hodiny
1€= 140 leke. 1$= 102 leke

Plus : Levná země
Je tu bezpečno, ačkoliv spousta lidí nebo webů tvrdí opak
Krásné hory
Hezčí ženy nežli v Černe hoře

Mínus : Všude odpadky!!!!!!!
Prakticky nikdo neumí anglicky
Nikde, ale vůbec nikde nejde platit kartou
Silnice jsou v šíleném stavu
Železnice prakticky vůbec neexistuje