.... život, ten miluje toho, kdo miluje a zapomíná na ty, kteří zapomínají milovat.

Krásné ženy, dobré pivo a nádherné hory - vítej v Montenegru

27. května 2014 v 21:20 | Luboš
v 11 00 jsem vyrazil z Dubrovníku ( 116 kn za pár kilometrů plus 10 kn za baťoh, což je 430kč) a v Herzeg Novi jsem byl v 12 41. Na autobusáku byli nahaněči a taxikáři. Jedné starší pani jsem se zeptal , jestli neví kde je tady kemp, odpověděla : to jseš tak chudej , že nemáš na hotel?tak jsem jí vysvětlil, že jsem se neptal na to jestli vypadám jako chudák, ale kde je tu kemp, ukázala doleva a řekla 3 kilometry. ( už jen za cenu svých hodinek bych bydlel v tom jejím hotelu měsíc) . Kemp vlastní starší pár a je krásnej a malej. Jsem tu úplně sám. Cena 3 eura. Hned dávám sprchu a peru. Vyrážím objevovat místní krásy, což byl Španělský hrad, u kterého bylo vtipné, že na nádvoří má postavenej ohromnej vysílač :-) , pak kostel ,přičemž po cestě z hradu do místního uznavaného kostela jsem si dal jednu dvanáctku na osvěžení a musím uznat, že jsem v tom vedru měl docela nájezd :-) , ale kostel byl nádhernej a to že už jsem jich po světě pár viděl. Zato poslední krása , co prý stojí za vidění, je mořská pevnost, která je stená jako stovky jiných. Večer stavím stan a píšu deník a v tom přijíždí mercedes s českou spz a vystupuje 5 kluků, kecáme a nabízím jim Jacka Danielse, ale prý špíše půjdou do baru na pivo, na které se těší celý den. Ráno se zdravíme u snídaně a pak odjíždějí. Já ještě dávám sprchu a v klídku balím , přeci jen není kam spěchat. Kousek od kempu je autobusová zast. kde by měl jet bus do Kotoru. Po 39 min. konečně jede, je skoro plný. Nastupuju a řidič mi říká , že mám moc velký baťoh a že mě neveme, ať si vystoupím. Cože? Tady maj lidi tašky v uličce a na sedačkách a můj se nevejde? Prostě si vystup a počkej si na další řekl. Týýýý vole je toto možné. Po 14 min. jede další a řidič je opět zhrozen, ale říká , že to dáme dolů. Furt na mě řve dělej dělej dělej dej to tam a jedem. No vůbec jsem ho nestihl, usedám, platím 3 eura a nasazuju sluchátka. Kotor je významné turistické přímořské město stejně jako Budva , Titov atd. jenže v Kotoru je alespoň něco zajmavého, narozdíl od ostatních , kde jsou jen pláže. Už z dálky vidíte v kopcích zbytky hradu a hradeb. Na autobusáku mě zaujal jeden nahaněč, kterého jsem překecal na bydlení za 10 euro. Veze mě svým VW Golf z roku 91 do ohromného kopce a slibuje mi z pokoje výhled na celou zátoku, to jsem zvědavej. Po cestě mě ujišťuje, že jeho dcera mi vše ukáže a přihlásí na wifinu. Dcera říkáš, pomyslel jsem si :-) Výhled z baráku byl naprosto úžasný a dcera? Krom toho , že jedno oko jí šlo na sever a druhý na západ, tak nevěděla ani jméno wifiny....uffffff . Tak jsem si dal sprchu a vyrazil do starého města a na ten hrad. Centrum města byl na stejný styl jako Dubrovník , akorát tu bylo o tisíc lidí méně, pak jsem se v tom vedru vydal na hrad, ke kterému vede snad tisíc schodů a v tom vedru docela masakr. No klel jsem, co jsem si to zas vymyslel, ale ten výhled na celé město a celou zátoku s přístavem zato fakt stál. Večer, když jsem na terase večeřel pomeranče a banány, tak šéfik sehnal ještě pár z Anglie. Byli úplně super, kecali jsme asi dvě hodky.
Další ráno mi jel bus do Nikšiče v 8 30 , tak jsem si přivstal, abych si stačil ještě někde koupit snídani. Z Nikšiče do Žabljaku, kde začíná věhlasný NP Durmitor, jsme jeli maršutkou narvanou až po střechu, to bude jízda, pomyslel jsem si. Nicméně mladej frajírek za volantem jezdil pořád v protisměru čemuž se smál, protože spousta lidí mělo smrt v očích a pořád telefonoval. Když jsme vyjížděli neuvěřitelnej kopec, tak maršutka sebou dvakrát škubla a zastavila. V zápětí se vyřitil dým z motoru, tak jsem se pousmál a řekl si , že teď už je to úplně v hajzlu. Uprostřed hor a ještě s dementem za volantem , kterej nevěděl nic o své maršutce. Naštěstí po hodce jel kolem skoro prázdnej bus, jsme vysvobozeni. Žabljak je vysokohorské městečko v 1450 m.n.m. avšak je tu liduprázdno, protože tur. sezóna bude teprve začínat. Koupil jsem si mapu hor a nějaké zásoby a vyrazil směr Černé jezero, ke kterému vede asfaltka. Je hezký, takový zajmavý. Začalo pršet, tak jsem nasadil bundu a vyrazil po červené trase směr Bobový kuk, což je nejvyšší hora Černé hory. Cesta je značená snad co deset metrů, snad proto ,aby se tu dalo jít i v mlze. Po hodině a půl a slušném stoupání jsem dorazil na palouček mezi horama, který se jmenoval Crepulj poljana v 1648m.n.m. a jsou tu 4 opuštěné salaše. Dělám večeři a kochám se. Vyjasnilo se a jde slyšet jen vítr. Cítím , že v noci teplo moc nebude.
Když jsem se vzbudil , tak na hodinkach bylo 5 41, tak jsem se zas otočil a spal dál. Podruhé bylo 8 29 , tak jsem v klidu sbalil a nasnídal se. Dnes mě čekalo převýšení 700 metrů a pak to zas sejít k Škrckému jezeru. Stal se jeden problém, se kterým jsem tak nějak nepočítal, všude je neuvěřitelně sněhu, což znamená, že se bortím až po kolena a co je horší, že nejdou vidět značky, které jsou malované na kamenech, protože stromy tu nejsou. Cestu víceméně odhaduju a občas nějakou značku zahlédnu, ale pak jsem natrefil na rozcestník , kterej úplně nesmyslně ukazoval, kam která cesta vede. Ještě, že já hlava pomazaná mám buzolu a podle mapy určuju správný směr a snad to půjde i bez značek. Po hodce jsem došel k neuvěřitelnému srázu a nikde žadná schůdná cesta a ani značka, tak je asi něco špatně. Začali mi pípat hodinky, že se zvýšil tlak a bude bouře! To ještě zbývalo. Začalo neuvěřitelně chcát a foukat, postavil jsem stan a schoval se a nad mapou přemýšlel kde je chyba. No koukal jsem, že jsem za tou horou neměl jít hned dolu, ale do sedla nahoru a pak teprve dolu. Co udělá, když člověk nekouká na vrstevnice, ale jen na značku v mapě. Přestalo pršet, tak jdu do sedla , jdu opět ve sněhu a neuvěřitelně mi mrznou nohy, mám je úplně durch a do toho ten sníh v nich a začalo opět chcát. Kristova noho to je pech. Po přelezení sedla se dělá hezky a vidím i Skrčské jezero a u něj i chatičku. Čím víc se k ní blížím, tím se víc a víc těsím až si uvařím čaj a převléknu ponožky a trenky, aby mi nemrzly nohy a šulínek, jak málo člověku stačí, aby byl štastný. Chata je otevřená a v super stavu. Jsou tu kamna, kuchyňka i postele s matracema. No krása, tak dělám čaj a večeři. Nedá mi to a jdu se vykoupat do jezera, podle hodinek má 18 st. , ale zdá se mi teplejší. To byl zas den, pomyslel jsem si a bůh ví co mě čeká zítra. NIKDY NECHOĎ TAM,KUDY NEVÍŠ KAM JDEŠ. A snad si každý veme ponaučeni, že bez značek to v horách které neznáš není legrace, takže do NP Durmitor jen když není sníh.
Ráno byla modrá obloha a cestu, kterou jsem odsud měl původně naplánovanou jsem zavrhl, protože tam bylo strašně sněhu a bylo by to nebezpečné, tak jsem šel směr jezero Sušičko, ke kterému se šlo 549 výškových metrů dolů. Cestou jsem šel kolem vodopádu Skakala, u kterého jsem dal sváču a kochal se mohutností a silou této přírodní zajmavosti. Po 3 hodinách jsem vyšel z lesa a tam se vyjímalo jezero i s chatkou. Bohužel byla zavřená, ale venku bylo sezení, tak jsem udělal oběd a jen odpočíval a kochal se. Najednou se od prašné cesty vyřítili dva džípy a vystoupilo 10 lidí. No snad to není bezpečnostní služba pomyslel jsem si. Čím víc se blížili tím víc jsem rozpoznával turistické rysy. Šli k jezeru udělali si fotku a šli zas zpět. S jedním jsem se zakecal a říkal, že jsou z Londýna a že jdou na rafty. No nic, obědval jsem dál a pak vyrazil. Je vedro jak na Sahaře a mě čeká vystoupat skoro 800 výš. metrů. Nahoře často zastavuju, protože jsou tu neuvěřitelné výhledy na kaňon řeky Tara, který patří mezi nejhlubší v Evropě. Začíná opět pršet a jsou blesky jak sviňa. Teď už jen sejít těch 580 výš. metrů do Žabljaku, který se táhnou 7 km.
V noci jsem se často budil díky bleskům. Myslím, že jsem se při spaní musel smát, protože jsem si myslel, že mě někdo fotí na nějaké párty. Ráno jsem se dostal do Žabljaku kde mě autem zastavil chlápek a lákal mě do svého kempu, nemám zájem řekl jsem. Po pár vteřinách jsem zjistil, že je to čech a pracuje pro CK Alpina. Jel jsem s ním a hned při příjezdu dostal slivovici, uffff to ten den začíná. Pak jsem dostal další a byl čas utéct a postavit stan. Při nakupování jsem objevil takovou malou pekárnu za supermarketem, kde měli povidlové buchty velké jak psí hlava a výborný burek. Odpo mi volala ségra a řekla věc, ze které jsem po zbytek dne jen brečel a přemýšlel o ukončení celé cesty a o odjezdu domů, ale ujistila mě, že není potřeba. Náladu mi spravili až Češi a Slováci, kteří dorazili do kempu. Byla to veselá kopa a hlásili hrozný historky. Za večer padl Jack Daniels , vodka a slivovice. Byla potřeba se uvolnit a ulevit si, i když jsou věci, na které se zapomenout nedá.
Ráno jsem se rozloučil, jak se sluší a patří a vyrazil do hlavního města Podgorica.
V hlavním městě byl docela problém sehnat volné místo v hostelu a město samo o sobě je nudné a kdybych tu nebyl, tak mě to ani nemrzí. Zítra mě budou v Tuzi vyzvedávat manželé z Hodonína, které jsem potkal včera v kempu a pojedu s nima Albánii, na což se těším.

Zajmavosti : V každém městě, vesnici a dokonce i na stromech v horách visejí parte
Když si koupíš lístek v autobusu a ne na pokladně, tak to vyjde o třetinu levněji
Vyplatí se smlouvat
Když to dám na plus a mínus : PLUS - super lidi
- hezké ženy
- nádherné hory
- levná země
- vše co člověk chce, tak je možné
- výborné jídlo
- bezpečná země

MÍNUS - s angličtinou moc nepochodíte
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rado Rado | E-mail | 28. května 2014 v 11:05 | Reagovat

Super kamarade, když to čtu jako bych tam byl s tebou ;) uzivej

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama