.... život, ten miluje toho, kdo miluje a zapomíná na ty, kteří zapomínají milovat.

Kam dál?

23. června 2020 v 22:43 | Luboš |  Cestopisy
Přesně jak si říká teďka spousta lidí, kam dál. Situace je jaká je a vlastně nikdo neví co bude a jak to bude fungovat. Nám uvízla letenka do Grónska a těžko ríct, jestli vlastně v září poletíme. Nikdo si ani nedoufá odhadnout, jestli budou zas ceny letenek, jak bývali dříve. Možná zas budeme cestovat jako dříve, což je stopem, busem a vlakem. Má to něco do sebe a člověk si více užije .
 

Barcelona ve 4 dnech

21. února 2020 v 16:39 | Luboš |  Cestopisy
Už několik let jsem chtěl do Barcelony, ale vždy to nějak nevyšlo, buď jsem letěl jinam nebo mi to nedovolila práce. Konečně ten čas nadešel a nestačím zírat na ty architektonické skvosty. Večer to tu žije a staré úzké uličky nabuzují neskutečnou atmosféru. Ráno jsem vyrazil na Montjuc , kde jsem byl v pevnosti odkud byl neuvěřitelný výhled na celou Barcelonu. Docela dlouho jsem se zasekl na pozorování dění v přístavu, kam jezdilo nespočet lodí, které pořád něco nakládali a vykládali. Odtud jsem šel na stadion, kde se konala Olympiáda v 1992, po prohlédnutí jsem šel z kopce a "narazil" na Muzeum umění a sama stavba o sobě je opravdu skvost. Mám štěstí, že je tak krásně dneska a ty výhledy za něco stojí, tak jsem vyrazil na ohromný kopec kde stojí chrám Tibidabo. Stavba sama o sobě je skvost, ale ten výhled, to je prostě nádhera. Zatím jsem měl hodně divnej pocit jen v parku Citadela, kde bylo spousta černoškých skupinek, které hulili trávu a pořvávali něco v jazyce, který jsem zatím neslyšel, takže opatrně :-) Město je silně spojeno s archtektonickým jménem Gaudí a prakticky na každém kroku je nĕco co vytvořil nebo co pomáhal vytvářet, navrhovat nebo být spoluautor. Stavby typu Casa Batlló,Casa Milá, Casa Vincens, Casa Calvet a tak bych mohl pokračovat strašně dlouho, tak to jsou neskutečné skvosty, které člověk musí navštívit. Ovšem co si opravdu nesmíš nechat ujít v Barceloně, tak to je park Guell a chrám Sagrada Família. Jsem dost ulítlej na staby, které mají nějakou historii nebo příběh, ale tohle je prostě úlet, neskutečnej úlet. Celá stavba je znázorněný příběh a dodnes 94 let po smrti Gaudího se dostavuje a nikdo neví přesně jak, protože replika v malém měřítku byla silně poničena při 30 leté Španělské válce. Základní vstupné je 20 eur a jde koupit online. Na večerní procházky doporučuju čtvrť Gothic, která je svým stavebním stylem unikát. Jsou tam velké a nádherné katedrály, kde vás za mírný poplatek pustí i na zvonici. Na cestování po městě vám stačí kartička nabitá za deset eur a je to velice snadné díky husté síťi metra a autobusů. V neposlední řadě bych doporučil ochutnat La Paelu, Tapaz, sušenou šunku Ibérico a dobré španělské červené víno či Sangrii.
Byl jsem v Barceloně jen 5 dní, ale myslím, že se tam budu každý rok vracet a prozkoumávat další a další místa.

Thajsko po 5 letech

26. prosince 2019 v 9:52 | Luboš |  Navštívené země
Thajsko po 5 letech

Od té doby co jsem se vrátil ze své roční cesty uplynulo již 5 let a zas jsem dostal chuť na Asii. Tentokrát nepoletím sám a myslím, že nejlepší volba bude Thajsko. Klidné, krásné a pohodové. Máme 19 dní a chtěl bych stihnout pár dní na severu a pak jih, ale myslím, že na sever, kde není moře se mé polovičce chtít nebude.
Letíme z Prahy Emirátama s jedním přestupem v Dubaji. Přiletĕli jsme v dobrý čas, tak máme i chvilku nato v klidu hledat náš hotel. Bydlíme kousek od Khaosan road. S hledáním nám vtipně pomáhali místňáci i GPS, Guest house tu není moc dlouho. Po dvou dnech v BKK, které byli v mnohém dobré, od jídla až po památky a nákupy, tak v mhohém furt stejně špatné, bordel a okrádání na Khaosan road, špína, bordel a prach a pořád stejnĕ fetišisticky špinavá řeka. Překvapilo mě kolik je na Khaosan road policistů, tady museli být průšvihy a párty. Byl čas odjet na jih, na ostrovy. Zvolili jsme stejnou cestu jako před 5 lety, což bylo busem a trajektem na Ko Tao, pak Ko Phangan, Krabi atd. . Z BKK jezdí jediný bus v 18 00 a cena je stejná jako před lety. Cesta busem bylo trošku šílená, jednak řidič nemĕl asi svůj den a bus nebyl v dobré technické kondici. Když nás vyhodil v Chumpton ve 2 ráno a tam nám řekli, že trajekt jede až v 7, tak jsem nepochopil, proč bus z BKK nevyráží déle, aby nám to navazovalo.Tak jsme se tu všichni naskládali na lavičky a pokoušeli usnout. Šumi jak je nasraná, tak už ani nemluví. Načal jí neskutečně fekální záchod v buse a teď 5 hodin čekání na lavičce. Snad se jí bude na ostrovech libít a na první dojmy v Thajsku zapomene.
Ko Tao je malý kopcovitý ostrov. Pamatuju si ho jako klidný a čistý, ale jak šel čas, tak tu vyrostlo dost nových hotelů, resortů a barů, ale i tak své kouzlo neztratil. Má své krásné zátoky a šnorchlování je tady opravdu krásné, nejvíce sem lidi jezdí za potápěním, ale tomu já jsem na chuť zatím nepřišel. Připadá mi jako by se sem nastěhovali nejhodnější lidi na světě. Jsem rád, že jsme tu těsně před sezónou a není tu tolik lidí na kolik to tu podle těch hotelů vypadá, že ostrov zvládne. Asi nejvíc vtipné se bylo dostat do Mango bay úplně na severu ostrova. Jsem rád, že stále funguje lodní doprava mezi ostrovama, jen trošku podražili a ne jeden člověk mi řekl, že to ovládá Thajská mafie.
Přejezd trajektem na Ko Phangan trval 2 hodky a mĕli jsme sakra velké vlny, tak byla i legrace koukat na zvracející lidi. Vždycky mi přijdou vtipný ty tvrďáci a kaliči co dělaj největší bordel a pak se loď párkrát zhoupne a jsou naměko. Tento ostrov je snad pořád stejný, všude plakáty na kdejakou párty a pořád stejně rušný. Dnes je Half moon party, tak je všude živo. Máme zataženo a občas prší, což je dobré využít na návštevu vodopádů, je jich tu spousta. Moře jsme si tu moc neužili , protože bylo rozbouřené, tak jsme se přesunuli trajektem a busem do Krabi, kde bylo skvělé počasí. Městečko je pořád stejně klidné a hezké. Dole u trhu je molo a tam jeden chlápek prodává lístky snad po celém Thajsku a dokáže zařídit snad všechno. I před 5 lety jsem u něj vše zařizoval a i teď mě přesvědčil, že má bezkonkurenční ceny. Výlet na 5 Islands všude stojí okolo 1100-1600 bathů za osobu ( pamatuju si když jsem platil 450), u něj jsem platil 800. Před 3 lety tady ze všech ostrovů udělali národní park a když na ně člověk jede, musí zaplatit 400 bathů. Rozumné, alespoň jsou peníze na úklid a kultivaci ostrovků, které jsou neuvěřitelně navštěvované. Tenhle výlet byl opravdu povedený, od šnorchlování až po plavání v jeskyni a válení se na krásné pláži s bílým jemným pískem. Miluju večerní trhy a ty víkendové v Krabi jsou legendární a naprosto skvělý. Cesta vedla dál na Ko Lanta, kde jsem ještě nebyl. Jedeme menší lodí, která není ani z půlky plná, ale sere mě jeden člen posádky, který kde koho nutí si vzít taxi hned u mola na Ko Lantě. Samozřejmně jen přes něj ta nejlepší cena. Mě se vyhnul. Po pár metrech od mola si v půjčovně bereme skůtr. Paní mi zprvu chtěla půjčit ten, který měl najeto 53 tisíc, to jsem se pousmál a odmítl a vzal si ten, který měl jen 17 tisíc. Půjčovné 200 bathů na den je normální a když jsem si ho půjčil na 5 dní tak mi dala i slevu. Zprvu jsem měl z Ko Lanty takový divný pocit, ani ne kvůli velkému množství muslimů, nic proti nemám, ale spíše je tam taková divná atmosféra, né taková ta krasná Thajská. Sever je hodně rušný a obydlený, tam jsme vydrželi jen dva dny a zbytek strávili na jihu, kde je nespočet krásných pláží a je to tu celkově klidnější. Potkal jsem se tu s Adamem a dva dny byla legrace. Je už 4 měsíce na cestách a má hodně zajmavé historky. Počasí je neskutečně krásné a můj velký nos dostává zabrat, tak byl čas podniknout výlet do džungle, konkrétně k vodopádům a dvoum jeskyním. Cestou jsme potkali 4 slony, to jsou tak krásný stvoření, snad se o ně dobře starají. Vodopády nemají vstupné a cesta podle toho i vypadala, ale o to větší byla sranda. Zprvu jsme tam byli sami, ale pak tu byl docela nástřel lidí. Každý se promenádoval a fotil na spadlé kládĕ před vodopádem. O kousek dál byla jeskyně, ani velká ani ničím zajímavá, tedy krom Adama který se tam šplhal po lijáně kvůli fotce na instáč :-) Druhá jeskyně Tiger cave je o něčem jiném. Je velká a zajmavá a je lepší sem jít s místňákem. Poslední dva dny jsme strávili v BKK, kde jsme dokupovali dárky a celkově užívali poslední chvilky v Thajsku. Šumi si nechala udělat na ruce obrazce z Henny a druhý den se dostavila alergická reakce a celé jí to zčervenalo a oteklo. Tak bych tento zkrášlovací akt asi nedoporučoval.
Celkově se nám líbilo. Furt je to pro mě země úsměvů, skvelých hodných lidí, fantastického jídla a krásných pláží. Ani jednou jsem nepociťoval pocit nebezpečí. Za těch 5 let neproběhlo tolik změn, kolik v okolních státech. Snad by tam nemuselo jezdit tolik lidí, aby to zas byla exotika :-)
 


asdf

9. července 2019 v 20:16 | asdf |  Plán cesty a náklady
asdf

Špicberky trošku jinak

22. srpna 2018 v 10:46 | Luboš |  Cestopisy
V únoru byl konečně čas se rozmyslet, kam tento rok vyrazit za dobrodružstvím a po dlouhém vybírání jsme se s Jirkou a Danem shodli na Špicberkách ( Svalbard). O pár dní pozdeji byli shodou okolností v akci letenky na Špicberky a to bylo znamení , že tam musíme. Letěli jsme 7.8.2018 z Berlína a mezitím čerpali spoustu informací co tam ten týden budeme dělat. Velice důležité je, si také předem vyřešit povolení na zbraň a zarezervovat si jí v půjčovně.
V srpnu je na Špicberkách teplé počasí (přes den okolo 6 stupňů a v noci okolo 1 stupně), proto jsme si nemuseli brát tolik teplých věcí a ani žádné do extrému. Měl jsem sebou také několik novinek od firmy Husky na vyzkoušení .
Letadlo s námi přistálo v 1 15 ráno a tady bylo světlo jako ve 3 odpoledne . Je tu polární den a musím říct první dny to bylo divný a matoucí, ale dá se zvyknout i na horší věci. Hned u letiště je kemp, kde jsme hned postavili stan a šli spát. Ráno jsme šli směr město kolem přístavu a zkoušeli stopovat a ejhle , šlo to. Je to tu tím známé, že vás z letiště svezou těch pár km do města. Tady jsme si v klidu koupili plynovou kartuši , vyzvednuli zbraň a dokoupili jídlo v moc dobře vybaveném supermarketu. Na zítra máme objednanou loď do Pyramiden, což je bejvalé ruské město kde se těžilo uhlí, a bylo potřeba si vše potvrdit u nich v kanceláři. Nějak jsme měli sucho v puse a byl čas na pivo, jak české viď, tak jsme zavítali do krámu kde jsme si jich pár koupili a paní nám napsala počet na letenku a vysvětlila, že už jich máme jen 18 na celý svůj pobyt, jako vážně? No co se dá dělat, ještě že Jirka zabalil 2 lahve z Čech. Na mapě jsme našli zavřený důl na uhlí, tak jsme k němu asi po hodině došli a hlavní budova byla v rámci mezí zachovalá a šlo jí celou projít i když všude bylo dost zakazujících cedulí. Důl byl samozřejmně zavalenej a zabedněnej ledem. Škoda. Po cestě zpět do kempu jsme se stavili v kostele a na zdejším hřbitově, který byl opravdu maličký. V kempu jsme si uvařili večeři a šli spát , ptž jsme vstávali brzy ráno na loď.
Ještě že jedeme takovou malou bárkou pro 20 lidí. Výhledy nebyli úplně nejlepší,protože byla trošku mlha , ale i tak ta krajina je velice svérázná. Asi po 2 hodinách klucí z Filipín, vytáhli gril a začali nám dělat oběd. Což jsem zapoměl zmínit posádku lodě, kapitán Filipínec, obsluha lodě Thajka a dva Filipínci a průvodkyně byla potomek indiánů na ůzemí Utahu v USA. Uffffff. Po fantastickém obědu, kdy byl losos, maso, chléb, rýže a zelenina jsme zastavili u ohromného ledovce , kde jsme pozorovali polárního medvěda. No neskutečný , jak to zvíře je ohromný a nádherný. Kousek od lodě plaval led, tak jsem zrovna Jirkovi říkal , jak bych si jako nějakej ruskej generál nechal vozit led do vodky a oni zrovna přinesli whisky s arktickým ledem, který vylovili. No neskutečný. Poté byl už čas jet do Pyramiden. Již z dálky to vypadá opuštěně. Dříve tu žilo až 1000 lidí, většinou horníků a "užívali" si tady život. Měli tu krásné ubytovny, bazén, tělocvičnu, hotel, prádelnu atd. Celkově docela velký. Měli jsme dvouhodinovou prohlídku a musím říct , že soudruzi to měli docela vychytané a některé prostory mě opravdu překvapili. Bylo i fajn , že to tu vše nechali původní, což přidává na autenticitě. Po skvělé prohlídce jsme se posadili na lavici a odpočívali. Přisedl si jeden pán s krásným starým psem a zjistili jsme , že je to Čech a pracuje tu jako kapitán lodi a pejska si adoptoval, protože jinak by ta stará fenka byla zastřelená.Chjo. Vyprávěl nám jak to tu chodí a jeho poznatky. Docela hodně zajmavý. Byl čas na rozloučení a jít směr Blue lake , který je 6 km. Prý je tam chata a je zamčená , což nám nevadí , protože máme stan. Cesta byla hezká a klidná. Chata byla otevřená, což bylo fajn. Připomělo mi to chatky na Ukrajině v Karpatech. Heheheheheheh. Začali jsme dělat večeři a pak i oheň. To ticho bylo neskutečný. Dal jsem si doutníček a psal deník a užíval ten klid a ten výhled na krajinu. Fascinující.Nemuseli jsme držet ani hlídky kvůli medvědovi. protože barák byl dobře řešený. Ráno jsme si dali snídani a vykopupali se v jezeře, mělo asi dva stupně, moje nervy, ale dali jsme to. Loď nás má vyzvednout v Pyramiden okolo 16 00 a my tam byli už v 11, protože jsme si chtěli projít ještě několik budov , kam nás předtím nechtěli pustit. Třebas prádelna byl opravdu skvost pro URBEX , bazén to samé. Po cestě zpět jsme na lodi usnuli jak malý klucí. V Longyearu, jsme zašli na točený pivo za 200 kč , docela nám naložilo a upřímně mám jen mlhavé vzpomínky z muzea z polárních expedicí. Po cestě jsme koupili dalších 18 piv a lahev standartu a co ti budu povídat, večer byl neskutečný :-) Mimochodem bylo co oslavovat , přeci jen, nevíme kdy sem pojedeme znova. Ráno jsme se tak nějak posbírali a šli na naleziště fosílíí. Týýý jo ani bych nevěřil jak nás to bude bavit. Našel jsem dvě nádherný a hned si je zabalil do baťůžku. Při vší síle jsme vylezli na veliký kopec nad městem a užívali jsme si nádherný výhled. Dali jsme si oběd a šlapali dále, myslím , že mi Špicberky budou chybět. Dolů jsme sešli druhou stranou a potkali pár turistů s kuframa, moje nervy.Ufffff. Měl jsem chuť se ještě vykoupat v moři , ale nebylo zrovna moc klidné a čisté. V kempu jsme dobalili poslední věci a dopili poslední piva a šli na letiště . Let do Osla byl krásný, protože jsem ho celý prospal.

Kurz : 1 NOK - 2,74kč

Ceny:
pivo plech 15NOK
chleba 38 NOK
mléko 25 NOK
párky 1kg 95 NOK
výlet na lodi 1200 NOK
točené pivo 64 NOK
sýr 100g 20 NOK
půjčení zbraně 190 NOK na den (byla z roku 1938)

Přednáška o Indonesii 26.1.

16. ledna 2017 v 9:42 | Luboš |  Cestopisy
Ahoj cestovatelé, 26.1. budu mít další přednášku v KC Průhon. Bude o Indonésii a konkrétně o ostrovech Sumatra, Jáva, Bali a Lombok. Těším se na vás.

Cestovatelské přednášky v KC Průhon

17. května 2016 v 9:42 | Luboš |  Plán cesty a náklady
Ahoj od 17.5. začíná série několika přednášek v kulturním centru Průhon , které budou probíhat v několika měsících. Program na www.pruhon.cz . Začínáme přednáškou o Thajsku a Vietnamu. Těším se na Vás.

Promítání na cestovatelském festivalu Caminos

30. října 2015 v 12:12 | lubos |  Dosud procestované země
AHoj, kdyby náhodou byl někdo 1.11. v Karlových Varech , tak se stavte na fantastický cestovatelský festival Caminos , budu tam vystupovat se svojí cestou Z Prahy až na Filipíny

Promítání v KLUBU CESTOVATELŮ v Brně

18. srpna 2015 v 9:51
Ahoj 20 září budu mít další promítání a tentokrát v Brně v Klubu cestovatelů. Bude od 18 00. těším se na vás

Náklady za celou cestu, zážitky a názory

2. srpna 2015 v 20:13 | Luboš |  Dosud procestované země
Počet dní : 343

Počet navštívených zemí: 26

Počet letenek: 11

Cena za všechny letenky: 38 700 kč

Počet spolucestovatelů : 8

Celkem utracené peníze : 189 000 kč ( včetně letenek ) + 9 000 za roční pojištění

Sponzorské dary: 10 000 kč , nové boty, sleva na outdoorové oblečení 50%

Alkohol : za celou dobu jsem vypil jen 79 piv a 4,6 litru tvrdého.

Dny strávené ve stanu : 38

Dny strávené pod širákem : 7

Počet konfliktů: stovky a zaplať pán bůh vše dopadlo dobře

Okradení : ukradli mi ze sprchy sprchový gel :-)

Nejlepší země: jednoznačně Írán , druhý Vietnam, třetí Thajsko

Nejhorší země : Bali a Chorvatsko ( milióny turistů, draho, mraky odpadků a nepříjemný lidi )

Nejčastější slova když jsem řekl , že jsem z ČR : Petr Čech, Čechoslovákia, dobré pivo

Nejlepší země na stopování : Turecko

Nejhorší zážitek: těch bylo stovky, ale když vyberu 3 , tak asi ten nejhorší byl, když jsem v Nepálu zjistil, že Dominika odvezla záchranná helikoptéra z Gorak Shepu, který je v horách v 5130m.n.m. a já jsem se z hor k němu dostal až po dlouhých 5 dnech ( sněžilo a pršelo, takže nelítali letadla) a to už byl z nemocnice venku.Druhý byl, když mi v Makedonii řekli, že se jim ze zavazadlové časti v buse ztratila moje krosna, ale nakonec se zjistilo, že jí ani nenaložili a já musel 150km zpět. Probuzení se v Laosu po dvou lahvích místní whisky.

Nejlepší zážitek: Bylo jich stovky , ale asi nejlepší 3 byli jednoznačně když jsem v půlce své cesty letěl zpátky na svatbu svého nejlepšího kamaráda, pak určitě každý nádherný dětský úsměv , který jsem viděl, když jsem jim dal bonbón či hračku či nové žabky a jako třetí asi 8 měsíční opička Josh , o kterou jsem se 30 minut staral a krmil a to bylo ve městě Padang na Sumatře.

Počet popsaných deníků: 6 ( 1400 stránek)

Počet poslaných pohledů : 132

Počet fotek : 18 317 + 1549 videí

Počet holek : 0

Nejvyšší dosažený vrchol : Kala Pattar v Nepálu 5550 m.n.m.

Co nebo koho nenávidíš : nenávidím všechny zasraný taxikáře a oligarchy, který vykořisťujou chudý lidi a nesnáším komunismus, komunisty a tu jejich ideu

Co jsem měl rád : ochutnávat nová jídla ,kulturu, poznávat nové lidi a když jsem byl v horách, tak jen sedět, koukat, přemýšlet a kochat se. Miluju východy a západy slunce, vždy je to takový nádherný " představení"

Nějaký zajímavý suvenýr : soška Buddhy ze ztuhlé lávy , nábojnice z Irácko- Iránských hranic, průjem v Nepálu,

Hádanka : Víš jak poznáš, že je autobus pro 40 lidí již plný a může se vyrazit? Že je v něm 78 lidí a nejdou zavřít dveře.

Počet nacestovaných km :

Najeto na motorce : 5600 km

Najeto vlakem : 3100 km

Najeto busem : bůh ví :-)

Kde jsou nejhezčí holky : Jednoznačně Kambodža, Thajsko, Filipíny, Arménie

Co bych změnil: chtěl bych, aby každý měl nárok na svobodný život a pitnou vodu

Motto: Umění je, žít krásný život.

Rada ostatním : mít pokoru, věřit v to co děláte, neposrat se a mít odvahu

Poděkování: jednoznačně lidem, který mě podporovali a často mi psali či volali ( nejvíc maminka a ségra) a taky bych rád poděkoval lidem , který mě podrazili nebo na mě zapomněli během doby co jsem byl pryč, poněvadž byl konečně důvod je vymazat ze svého života a dát víc svého času lidem , který mám rád

Slovo závěrem : Cestuju už deset let a před touto cestou mi spousta lidí řeklo, že to nedám nebo že jsem blázen, jenže já jim říkal, že když člověk v něco věří a jde si za tím, tak neexistuje nic co by nešlo udělat či si splnit, jen záleží za jak dlouho a že nejsem blázen, ale Luboš Kováč. Sám musím říct, že už bych tak dlouho cestu asi už nepodnikl a to myslím, jak sám nebo s někým. Je to velice vyčerpávající a psychicky náročné. Podstatně co ti budu říkat, v hlavě už mám další výpravy, na které vyrazím až zas budou penízky, ale budou jen několika týdenní. Podstatně asi nikdy nezapomenu na den, kdy jsem odjížděl z Čech, protože v ten den jsem snil o dni , kdy se zas vrátím.

Kontakt: lubomir.kovac@email.cz - na facebooku Luboš Kováč - skype lubos.kovac7 - luboskovac.blog.cz

Závěr cesty a vyhodnocení

2. srpna 2015 v 20:06 | Luboš |  Dosud procestované země
Záver cesty a vyhodnocení : Jak se říká " již samotná cesta je odměnou" a musím říct, že díky této cestě se mi ještě více rozšířil obzor o světě, načerpal jsem řadu špatných i dobrých zkušeností, prožil krásné i špatné chvíle, poznal skvělé i špatné lidi, málem několikrát zemřel, ochutnal fantastická jídla a viděl to, co jiní asi už nikdy neuvidí. Díky bohu jsem vše prožil ve zdraví a díky tomu si vše víc užíval. Myslím, že jsem měl ohromné štěstí, jak na lidi které jsem potkával, tak na spolucestovatele, tak i na to, že vše šlo více méně hladce a podle plánu. Pro někoho jsem " borec" , kterej vyrazil sám poznávat svět a podle někoho blázen, ale necítil jsem se a necítím se ani tak či onak, není proč přeci. Jen jsem si splnil další ze svých cílů, které jsem si kdysi napsal na papír a teď po této cestě mě čekají další výzvy a cíle a to nemyslím jen ty cestovatelské. Měl jsem i to štěstí a postupně poznal různá náboženství od ateistů v Evropě, křesťanskou víru v Gruzii a Armenii, islám v Iránu, buddhismus v Nepálu a jihovýchodní Asii a je otázkou jestli v něco nebo někoho věřit či ne.Na konci mé cesty mi hodně lidí psalo, jak se těším na návrat do "reality" do Čech. Jediné co jsem jim řekl, že realita byla právě TO co jsem zažil a viděl ve světě, jak to tam chodí, chudoba, špína, nasilí, války atd. Asi málokdo by věřil jak je ten svět v hajzlu, kolik set miliónů lidí žije v chudobě, na pokraji smrti a nemají ani šanci tu svou situaci změnit. Desítky miliónů z nich nemají základní věci jako elektriku a pitnou vodu a pak pomyslíš na domov , kde ti teče PITNÁ a HORKÁ voda KDYKOLIV CHCEŠ a to jen zmáčkneš kohoutek, kdykoliv si vzpomeneš, tak si zajdeš na pivo či vynikající jídlo, kdykoliv si můžeš koupit letenku či jízdenku a cestovat, kdykoliv můžeš dělat jakékoliv sporty a teď mi řekni, co je sen a realita???? Desítky miliónů lidí SNÍ o tom žít v " našem světě", mít svobodu a mít možnost někam směřovat svůj život a nemůžou!!Během své cesty jsem několikrát brečel dojetím, jak je to na daném místě nesnesitelné a jak tam lidi dokážou žít , ale oni musí!! Pak si vzpomeneš na některé " debílky" u nás , jak se rozbrečí, když jim 5 minut nejde wifina!! .Tak mi řekni, mám se těšit na tu "realitu " co je v Čechách, potažmo v Evropě, kde je každej uspěchanej a skoro každej brečí jak je ten život hroznej a nespravedlivej a přitom má o 90% víc než- li desítky milionů lidí na světě........

Promítání mé cesty v Café Kampus, Praha

10. května 2015 v 22:02 | Luboš
Po deseti letech cestování mě Evropa, Balkán a blízký východ omrzely a byl čas vyrazit někam dál. Vyrazil jsem z Prahy a přes 26 zemí za 343 dní dorazil až na Filipíny. Jak se říká " již samotná cesta je odměnou" a musím říct, že díky této cestě se mi ještě více rozšířil obzor o světě, načerpal jsem řadu špatných i dobrých zkušeností, prožil krásné i špatné chvíle, poznal skvělé i špatné lidi, málem několikrát zemřel, ochutnal fantastická jídla a viděl to, co jiní asi už nikdy neuvidí. Díky bohu jsem vše prožil ve zdraví a díky tomu si vše víc užíval. Myslím, že jsem měl ohromné štěstí, jak na lidi které jsem potkával, tak na spolucestovatele, tak i na to, že vše šlo více méně hladce a podle plánu. Jestli chceš slyšet víc a také vidět fotky a videa, tak se stav. Vstupné je zdarma. Akce začíná v 18.30 a jestli máš někoho, koho by to zajmalo , ať kamaráda, kamarádku či maminku nebo babičku, tak ho určitě vem, místa je tam dost. Termin je 3.6. a 10.6. jsou to dvě středy, kvuli lidem , kteří pracují na krátký dlouhý týden, tak si vyber , kterou středu chceš :-)

Finále na Filipínách

6. května 2015 v 17:29 | Luboš |  Dosud procestované země
Po 18 dnech , které jsem strávil s Rudou na Bali, Lomboku a Gili, byl čas se na Lombockém letišti rozloučit a přeleťet na Filipíny. Na Filipíny mám jen deset dní a je tam toho tolik zajmavého, že jsem si vybral jen ostrov Luzon, kde je dost zajímavostí, aby mi to těch deset dní pokrylo. Každý mi místo o Filipínách vyprávěl o Filipínkách. Prý " až uvidíš Filipínky, tak pro Tebe budou ostatní ženy na světě ošklivé" , tak uvidíme co je na tom pravdy.

14.4. V 5 ráno jsem přiletěl do Manily a dal snídani na letišti než-li se rozední a půjdu na vlak , který mě doveze k autobusovému terminálu. Byl jsem v Manile jeden den a můžu říct , že to zas až tak hrozný město není, když ho porovnám třeba s Yangoonem v Barmě či Siem Reap v Kambodže. Vsice je tu špína a hnus velebnosti a stovky bezdomovců a žebráků včetně malých dětí, ale tak nějak mi to bohužel přijde už " normální" .Bohužel město bylo skoro celé vybombardované, tak nemá zas až tak co nabídnout. Večer jsem nasedl do busu směr Baguio, což je asi 260 km, tak jsem si říkal, že když tam vede velká silnice, že tam za 3 až 4 hodky budeme, no jeli jsme to 7!!!Moje nervy to bylo šílený. Baguio je velký, rušný město v horách, které je takové divné. Nevím, měl jsem divnej pocit a necítil jsem se tu dobře a vtipně než- li jsem prošel městečkem, tak jsem napočítal 11 Mcdonaldů :-) a to tu jsou i KFC a další . Odtud jsem další ráno vyrazil busem do horské vesničky Sagada. Původně jsem chtěl jet busem v 6 30 , ale když jsem v 5 50 přišel k pokladně a chtěl si koupit lístek, tak mi paní řekla, že ten autobus právě přeplněný odjíždí. Cože, 40 min. před odjezdem odjíždí? No nezbývalo než-li jet s tím v 8 30. Šel jsem na snídani a radši jsem zpátky přišel v 7 00 a světe div se v 7 18 jsme narvaný vyráželi, což je o hodinu a 12 minut dřív než -li jsme měli vyrazit :-). Do Sagady je to kolem 160 km a jeli jsme to 6 hodin. Myslel jsem , že ten ztvrdlej zadek už nerozchodím :-) Sagada je malá , ale rychle se rozvíjející vesnička krásně usazená v horách a obklopená rýžovými teráskamy. Je tu nepřeberné množství guesthousů , takže si každý může vybrat podle gusta. V průměru tu je okolo 20 stupňů, což je naprosto nádherný. Po tolika měsících , kdy jsem byl furt v 30 a výše stupních, tak tohle bylo krásné ochlazení. Další den jsem měl namířeno do jeskyně Sumaging a vyjít druhou stranou z jeskyně Lumiang a při mém štěsti jsem potkal 4 zženštilé Francouze, který mi řekli že tam jdou taky a že je lepší jít s průvodcem, kterého mají, tak jestli chci , tak ať jdu s nima. Průvodci měli takové ohromné lampy, kterýma nám v jeskyni svítili na cestu. Navštívil jsem už desítky jeskyní, ale tohle byl fakt zážitek. V některých částech jsme se plazili, soukali, lezli po laně, koupali se, brodili a žasnuli nad tou nádherou. Celou cestu jsme slyšeli řev tisíců netopýrů, což docela přidávalo na atmosféře. Určitě bych tuto jeskyňi nedoporučoval obézním a nebo klaustrofóbikům. Když jsme vylezli, tak jsme zaplatili průvodcům a pak se Frantíci šli umejt a převléc, aby vypadali k světu a nedělali ostudu své zemi :-) . Šli jsme směr Echo valley, před kterým byl postavenej stáneček a slečna nám řekla, že musíme mít průvodce. Zeptal jsem se k čemu, když je to 500m dlouhá stezka k zavěšeným rakvím na skále. Ona, že prostě musíme. No zasmál jsem se a řekl jí, že žádnýho průvodce platit nebudu , když není potřeba a že je to jen další vykořisťování turistů.Řekla, že zavolá policii.... okej řekl jsem a ať kdyžtak počkaj tady, že si dojdu udělat fotky těch rakví a za 20 min jsem zpět. Frantíci koukali jak emka, ale šli za mnou a celou cestu jsme si z toho dělali srandu. No, zavěšené rakve na skále, co na to říct, jiný kraj jiný mrav. Fabian vyčetl, že se tudy dá dostat zpátky do města jeskyní. Znělo to jako výzva, ale co když to bez průvodce nezvláneme a umřeme.???? :-) Byla to hezká,zajmavá a nenáročná prochajda jeskyní. Druhý den jsem se byl u autobusu rozloučit s klukama , který byli v hezkejch džínách, košilích, bekovkách a měli "moderní" šály kolem krku. Vždyť jsem to říkal, zženštělí Francouzové :-) . Po snídani jsem se vydal na dva vodopády a pak při té příležitosti si projít nedaleké území , kterému se říká " "Marlboro country" . Zní to dobře viď? Představa kovboje v džínách, vestičce, kovbojských botech a s kloboukem vraženým do čela, jak si jede krajinou na koni....? Jak z reklamy :-) .No místo kovboje jsem tu potkal několik opálených, upocených a divně koukajících dělníků, který tu se svejma " mašinama" dělali novou silnici. Podle gps jsem zahnul na lesní cestičku do kopců plných borovic a keřů. Po pár km se z jedné cesty stali 3 a gps už mi projistotu neukazovala vůbec žádnou cestu. Šel jsem tedy směrem k vrcholu , kterej jsem pojmenoval " Marlborovka" a najednou se rozpršelo jak sviň. Po chvilce hromy a neuvěřitelné blesky, které se pořád blížily. Nejvíc v háji bylo, že jsem byl na skoro nejvyšším bodu , kde zrovna byla ta bouřka. Už jsem byl úplně prochcanej a šel pořád v klidu dolů ( hlavně neběžet a nemít zaplej telefon) a najednou neuvěřitelná rána a blesk tak 500m ode mě. Měl jsem pár vteřin bílo před očima,otřásl se a nevěděl jestli se pochcat nebo posrat . No ty vole Kováči, to je zas vejlet, do psí sračky.!! Nevěděl jsem kudy jít, byl jsem úplně zmoklej a do toho ohroženej bleskama, to byla situace. No pomyslel jsem na to , jak mi bylo už hůře a byl v horších situacích a sám sobě si řekl....hlavně se mi tu nerozbřeč nebo dostaneš patu na čelo. No utřel jsem svůj velký nos , dal si karamelovej bonbón a šel dál. Asi po hodině jsem sešel dolů a viděl silnici, ke které jsem sešel. V krámku jsem si koupil pití a převlékl se do náhradních věcí, které jsem si nesl sebou v batůžku ( chytrý kluk jsem :-) ) . Když jsem nastartoval gps v telefonu , tak jsem zjistil, že jsem vyšel úplně jinde než-li jsem chtěl a do Sagady to bylo 16 km místo 4 km. No to snad ne kur...va, zařval jsem si. Lidi u krámku se na mě zděšeně podívali , já se usmál a šel směr Sagada , protože přestalo pršet. Bohužel silnice vedla pořád do kopce a když jsem zkoušel stopovat, tak se na mě vždy tak usmáli , jakože na co čumíš Pražáku. Po 3 hodinách jsem konečně v guesthousu, vypil jsem 1,5l koly, snědl půlku melouna a čokoládu a stejně jsem neměl sílu na to vstát a jít se vysprchovat. Dnes mám v nohách přes 40 km a x hodin byl promoklej a nedej bůh dostanu rýmičku, což je skoro smrtelná nemoc pro muže :-) . Další den jsem vyrazil busem zpět do Baguia, z kterého jsem před pár dny vyrážel a vydal se do města San Fernando . Celkově 8 hodin v buse, myslel jsem , že se rozbrečím nad bolestí kolen a zadku. Jak já jsem záviděl Filipíncům, jak jsou maličký. V San Fernandu jsou dva tragické a drahé hotely, tak jsem stopl Jeepney a popojel do " surfařské" vesničky San Juan. No když jsem druhý den šel k moři , že bych si půjčil surf , tak jsem viděl naprosto klidné moře bez jakéhokoliv náznaku vln. V jedné ze 6 půjčoven surfů jsem se zeptal jestli ty vlny jsou tady nebo jinde a on mi řekl : oni přijdou ( byl jsem tu ještě 3 dny a žádné vlny tu nebyly, takžeasi v jiném období) . Bylo vtipné , jak si lidi půjčovali surfy a jen tak na nich pádlovali, seděli nebo se s nima fotili, bylo to jako když se Magda vyvalí na plovacím lehátku u nás na chatě na návesáku. Až takhle to bilo do očí. Nezbylo nic jiného než- li šnorchlovat a koupat se v moři. Měl jsem velké štěstí, protože jsem měl tu čest se potkat s medůzou a zjistit, jak to vypadá a bolí, když vás požahá.. Celá levá ruka a nad levým okem ( ještě že jsem měl brýle), no pálilo to jako čert, ale nerozbrečel jsem se. 22.4. Jsem vyrazil busem do Manily , kde budu trávit svůj předposlední den na Filipínách, ale taky na své cestě. Manila je takovej zážitek sám o sobě. 10 miliónů lidí v chaosu a stresu. Ještěže jsem si našel klidný guesthouse a jen odpočíval a připravoval se na zítřejší 9 hodinovej let do Dubaje. Spousta lidí říká, že je Manila nebezpečná, což mi teda moc nepřišla a možná to je tím, že každý supermarket, banka, fast food nebo hotel maj sekurity s brokovnicema nebo pistolema.No co na to říct, po 343 dnech letím domů. Mám smíšené pocity , ale dost se těším. Pamatuju na den , kdy jsem vyrážel a už snil o návratu domů. Nudná cesta letadlem se trošku spestřila a stala zábavnější, asi po 4 hodinách letu jsem i přes sluchátka slyšel řev, tak jsem zvedl hlavu a asi o 10 sedadel přede mnou viděl matku ,jak ze sedačky zvedá zvracející dítě. Bylo hrozný vidět , jak ho táhle na záchod a po cestě z něj střikaly blitky na ostatní lidi. Ze začátku mi to přišlo hrozný, ale pak jsem dostal hroznej záchvat smíchu. Představ si, jak si v klidu sedíš v letadle, víš , že tě ještě čekaj 4 hodky letu do Dubaje a najednou tě pobleje malé dítě a nemůžeš vůbec nic dělat. Smrdíš a každej na tebe čumí a řiká si, zaplať pán bůh poblil tebe a né mě. V Dubaji jsem pár hodin počkal na další spoj směr Praha a v sobotu 25.4. v 00 24 byl v Praze na letišti. Nikdo tu na mě nečekal a asi to bude tím, že jsem nikomu neřekl, kdy vlastně vůbec přiletím. Bude potřeba tak týden než li oběhnu doktory a různý byrokratický srač.. a aklimatizovat se a pak bude čas oznámit návrat a začít oslavovat a uvědomovat si co jsem právě uskutečnil, prožil a ve zdraví přežil. Na závěr bych asi řekl, že pokud budeš věřit v to co chceš a půjdeš si za tím, tak překonáš spoustu překážet a časem zjistíš, kde máš své hranice a kam až můžou sahat tvé sny a cíle.

Jídlo: Po jídelní stránce jsem z Filipín neuvěřitelně zklamanej. Všude jsou jen fast foody a je hodně složité se někde dostat k normálnímu a národnímu jídlu. V ulicích se občas nacházeli budky , ze kterých šel kouř a to byli domácí burgrárny. Po hodně měsících , kdy jsem nejedl maso, jsem usoudil, že je ten správnej čas na ochutnání. Za 8 snězených burgrů jsem zaplatil 2€ , což bylo hodně překvapující.

"Nejkrásnější" holky na světě : no zas až tak bych to jako ostatní neviděl, ale musím uznat , že Filipínky jsou opravdu hezký. Bohužel polovina z nich se asi zřejmě stravuje ve fast foodech a podle toho i vypadaj.


Plus: nádherné ženy, středně drahá země, hezká příroda

Mínus: nikdo se jen tak neusměje, všudy přítomné fast foody,

Kurz: 1$ - 44 pesos 1€- 46 pesos

Útrata : za 10 dní 5100 včetně odletové taxy 300 kč

Ceny: voda 1,5l - 30 p, cola 0,5l - 23 p, benzín 40p, zmrzka v MC 17p, cigarety okolo 60p,

Jednou až vydám knížku, tak jí najdete třeba tady www.megaknihy.cz/tema/271-cestopine-proza

Pohodička jazz na Lomboku a Gili

14. dubna 2015 v 15:35 | Luboš |  Dosud procestované země
Lombok je prozatím takový zapomenutý klidný ráj, kam se zatím jezdí jen na výlety z Bali, což je na jednu stranu dobře, protože to tu není tak zničené a plné odpadků. Ten kdo má rád klid, pláže a nebo surfování, tak jih ostrova je doslova rájem a vtipně vám tady jinak než li brother neřeknou.

Z Bali jsme vysloveně utíkali a z východního města Padangbai jsme jeli v 6 ráno trajektem do Lembaru ležícím na západě Lomboku. Cesta trvala 4,5 hodiny a konečně jsem měl čas dodělat všechny resty např, rozdělení fotek, deník a web. Přístav Lembar je velký a špinavý. Odtud jsme jeli busem na severozápad do vesnice Senggigi. Je to turistická destinace, ale není sezóna, tak to snad bude v pohodě. Našli jsme tu skvělej guesthouse , kterej patřil třem vtipnejm a hodnejm bratrům. Po pár hodinách jsme zjistili , že jsou takřka slepý a jeden je ještě gay, který nám pořád nabízel masáž. Půjčili jsme si na 3 dny skůtr a objeli celej sever ostrova včetně vulkánu Rinjani. Cesta kolem něj a domů byla 260 km dlouhá a trvala 5 hodin a byl to opravdu zážitek. Takhle mě snad ještě v životě nebolel zadek, ale to jsem nesměl říct před tím jedním borcem v guesthousu :-) . Na severozápadě jsou klidné a čisté pláže s krásným pískem a takřka bez lidí a oproti Bali to byla příjemná změna. Poblíž tu jsou vodopády Gangaa a cožto že ráno pršelo, tak opravdu stály za to. Nevím jestli to napadlo mě či Rudu, ale skočili jsme do jezírka pod vodopádem a byl to neskutečnej zážitek pocítit sílu vodopádu. Snad jako skoro každého , tak i nás lákalo si vylézt na vulkán Rinjani, jenže jsme neměli celé dva dny , které bysme tomu objetovali a ke všemu mě překvapila přemrštěná cena , za kterou to nabízeli. Ptal jsem se průvodců jestli to jde vylézt za jeden den a oni řekli, že v žadném případě, ale přitom v některých cestopisech lidi psali , že to dali. Vstupné bylo 150 000 a MUSÍTE mít průvodce jinak vás tam nepustí. Moje cena je 1000 000 rupií ( 75$) za jednoho za den včetně lístku. Cože? Takhle začal rozhovor s jedním 20 letým průvodcem. Takže ty budeš mít z každého z nás 850 000??? I když víš , že denní taxa za průvodce je 200 000??? Jenže já jsem profesionál. Hele ty sráči ,myslíš že jsem debil? Myslíš, že jsem dement , kterej nikdy nelezl na horu? Koukal jsem i na youtube a googl a vede tam jedna primitivní cesta , tak co tady meleš o profesionalismu?Sám moc dobře víš, že kdyby jsme nemuseli mít průvodce , tak bysme se ani nevideli a taky víš , že tolik peněz co ty chceš ,je tu pro lidi skoro měsíční plat. Opět opakoval, že je profesionál a že má svou cenu a že v té ceně je pro NĚJ zahrnuta voda , jídlo a cigarety. Ty děláš jak kdyby jsme byli v Himalájích.Byls někdy v Hilamájích? To jsou hory, kde si průvodce zaslouží peníze a platíš jim 10$ na den a chodís v několika tisících metrech a ty tady po mě chceš 130$ (plus vstupné) za to že nás povedeš blátivou lehkou cestou na okraj kráteru do ušmrdlaných 2650 metrů a zneužíváš toho, že musíme mít průvodce. Okej měj se a užívej, docela čuměl šmejd jeden. Nedalo mi to a zašel jsem k jednomu baráku , kde sedělo pár borců a ptal jsem se jich na průvodce. První otázka byla cena. Řekl jsem jim, že chceme jít jen na okraj kráteru do 2650 metrů a chceme vyjít o půlnoci, aby jsme stihli východ slunce. Nechceme jídlo ani pití a nechceme ani nosiče. Řekl jsem jim , že průvodci dám max. 400 000 za oba a plus, že si za 300 000 koupíme dva lístky. Dal jsem jim své číslo ať když o někom budou vědět, tak ať zavolaj. Odjeli jsme směr domov a již po cestě mi chodili zprávy, že okej o půlnoci u vstupu a ať si vemem baterku atd. No vidíš, že to jde jsem řekl Rudovi a ten koukal, jak se opravdu smlouvá skoro až do krve. Domů jsme přijeli v 18 04 dali sprchu a šli spát. Vstali jsme v 21 00 dali jídlo , nakoupili sváču a vyrazili směr Rinjani. Gps nás vedla nějakou zkratkou , která místo po silnici vedla po poli. Nejhorší byli úseky , kde byli ohromné kameny a kolikrát takové kopce, že jsme museli oba slézt ze skůtru, no moje nervy to byla zas zkratka. Po 8 km jsme byli na konci zkratky a vyběhlo 6 velkých štěkajících psů. No byla to trošku bezvýchodná situace , protože jsme neměli žadnou tyč ani kesr a po téhle cestě jim rozhodně neujedeme. Ruda mi zaplepal na rameno a řekl mi, že za náma jde nějakej chlap. Když došel k nám , tak nám řekl, že to jsou jeho pejsci a že ho vítají. Uffffffff moje nervy. U brány nás čekal mladý průvodce jménem Šu. Dnes je úplněk, tak výstup bude mít své kouzlo. Šu byl tak 20 let starý a překvapilo mě, jak často odpočíval, když cesta nebyla nijak složitá a ani jsme neměli nějak závratné tempo. Ve 4 ráno jsme u posledního přístřešku ve 2000 m.n.m. , kde je postavenejch tak 15-18 stanů a odtud je to na kraj kráteru 1,5 hodiny. Šu si lehl a usnul. Cože??? Vstávej jdeme nahoru za chvilku je východ slunce. Vstal a šel za námi, ale když jsem se po chvilce otočil, tak jsem viděl, jak jde dolů a lehá si. No chápeš to???? Heheheheheheh to jsou ty profesionální průvodci, který vás vedou na sopku v džínach a skejtovejch teniskách. No šli jsme dál a sedli si na kraj kráteru a kochali se nádherným výhledem a východem slunce. Neuvěřitelný bylo, že na pravé straně byl svítící měsíc ( ne jen obrys) a na levé vycházející svítící slunce. Tuhle situaci jsem viděl poprvé v životě a je to fakt zážitek. Dali jsme snídani, kochali se a pak šli dolů. Šu už byl vyhajanej a šel s námi dolů. V 10 26 jsme byli dole u vstupní brány, opláchli se u studny dali mu peníze a jeli na motorce domů. Po cestě jsme se zastavili na koupání v moři a v jednu zalehli do postele :-) a vylezli až v 5 odpo. Další den jsme vyrazili na ostrov Gili Air, který je nedaleko Lomboku. Jeli jsme lodičkou tak pro dvacet a bylo nás tu určo přes 30 a k tomu ještě náklad a batohy. Měl jsem takovej divnej pocit. Tady jsme se ubytovali s hezkém bungalovu z bambusu a užívali klid. Po hodce šnorchlování začalo brutálně pršet a ty blesky a hromy byli docela divoký. Pršet přestalo až večer, tak jsme šli na jídlo. Kolem pobřeží celého ostrova se střídaly krámy,restaurace a bary. Dokonce tu dělají pizzu a mají kopečkovou domácí zmrzku, to je nářez. Na šestou na ráno jsem měl nastavenej budík, že bych se šel proběhnout kolem ostrova , který má tak 5-6 km a rovnou viděl východ slunce, jenže opět pršelo. Odpo šnorchlování a po dlouhé době jsem viděl fantastickej podmořskej svět a hned si vzpoměl na zážitek z ostrova Ko Tao v Thajsku. Po cestě domů jsem poprvé za život viděl kohoutí zápas. Byl to masakr všech masakrů a po chvilce lítalo peří, stříkala krev, vzduchem létala střeva, pařáty, křídla a po chvilce si mě všiml jeden pán na co koukám přes plot a začal od sebe ty kohouty odhánět. Jenže už bylo pozdě a pak na mě pán něco řval, asi jak jsem na to mohl koukat a nechat to dojít tak daleko. Jenže dostaň od sebe dva krvelačné zabijáky, který se perou o samičku a přeci jen nerad bych přišel k úrazu :-). Rudovi jsem slíbil , že si vyzkoušíme surfování a přeci jen, dovča už se mu krátí. Vydali jsme se tedy zpět na Lombok a tentokrát až na jih do Kuty. Taková menší klidná vesnička plná surfařů a skvělých místňáků, který vám jinak než li "brácho" neřeknou. Čekal bych to tu o dost větší a víc civilizovanější, ale naštěstí je to tu malé a takové nudné, takže jsem si tu občas připadal jak v Brně. Našli jsme fantastickej homestay u jedné paní a chvilkama si připadal jako doma. Také tu na mě čekalo překvapení v podobě potkání se s Jeffem , který je z Hongkongu a kterého jsem poznal v Nepálu před 5 rokama. Velice vtipnej a hodnej kluk. Kousek od Kuty je surfařský spot pro začatečníky a ve třech na jedné motorce jsme tam vyrazili. Byla to vtipná jízda a nechápu, jak místňáci dokážou jezdit i ve čtyřech :-) Nikdy bych neřekl, že surfování bude tak těžký, namáhavý a fantastický, ale tenhle sport jsem si zamiloval. Po dvou dnech jsem byl celej poškrábanej, vypil x litrů slané vody, byl několikrát semletej vlnou, ale ten pocit, když sjedeš vlnu je prostě k nezaplacení. Kuta mě fakt překvapila, jak je to tu prázdné, tiché a takové zachovalé. V okolí pár kilometrů jsou desítky prázdných malých pláží, kde si člověk může v klidu užít klid a soukromý. 13.4. Byl náš poslední den na Lomboku a můj celkovej v Indonésii. Byl jsem tu celkově 46 dní a navštivil 5 ostrovů a teď mě čekájí Filipíny. Když opomenu Bali, tak jsem v Indonésii zažil hodně skvělých chvil a poznal desítky skvělých lidí a doufám, že se sem časem vrátím.

Lombok byla velice příjemná změna oproti Bali, jak po stránce chování lidí, tak po čistotě moře a přírody. Myslím si, že Lombok teprve jeho největší sláva čeká a s tím přijde i to, co zničilo Bali a jsem rád, že jsem Lombok zažil ještě když je to tu fajn.

Plus: skvělý lidi, prázdné pláže, skvělé jídlo, hezká příroda, levný ostrov

Minus: všude hodně potulnejch psů, otravný taxikáři, všude a jakože fakt všude se platí za parkování

Útrata: 2,6 mil. Rupií ( 5000 kč) za 12 dní včetně skůtru, vstupů, dárků , ostrova Gili , atd.

Kurz: ten se zlepšil 1$ - 13 100 a euro pokleslo na 1€ - 13 800

Ceny: stejné jako skoro všude v Indonésii, kola 0,5l 5000, voda 1,5l 4000, benzín 7300, půjčení skůtra 50 000

Bali? Nééé děkuji

5. dubna 2015 v 13:25 | Luboš |  Dosud procestované země
Jak se říká.... né všechno zlato se třpytí. Tohle bych řekl o ostrově Bali v Indonésii. Jistě každý viděl úchvatné brožurky a katalogy , kde se o Bali mluví snad jen v superlativech a jsou tam až do očí bijící nádherné fotky, jenže tenhle ostrov je nádhernej příklad toho, jak člověk dokáže svým chováním zničit přírodu a taky tradice předků. Nebudu tu ani tak psát o tragickém jihu ostrova , kde je hrozné znečištěné moře, ale spíše o tom jak se tu chovají místňáci. To, že vás chtějí okrást nebo neuvěřitelně natáhnout, tak to ví snad každý, ale to že jsou všude doutnající hromady s odpadkama, kolony aut a tisíce turistů, tak to vám dokáže opravdu "zpříjemnit" dovolenou. Podstatně sem bych už nejel ani zadarmo.

Z Jávy jsem přejel trajektem do města Gilimanuk , který je úplně na západním cípu Bali, kde jsem se rozhodl jednu noc přespat a vyrazit busem do Denpasaru až další den. Tahle vesnice je krásným příkladem novodobé kultury na Bali. Hej turista, pojď oškubeme ho úplně o všechno a ještě se tomu budeme smát. Bylo až neuvěřitelné kolik si byli schopný říct za jídlo či za autobus, jenže vždy jsem je vyfuckoval a našel si to samé a levnější. Další den jsem strávil krásné 4 hodiny v buse směr Denpasar ( asi 110km). Tady mě vyhodili skoro v centru a já se potřeboval dostat do Sanuru, což je 14 km směr východ. No i autobusákovi nebylo blbé si za jízdenku , která normálně stojí 12 000 si ríct 100 000 (8$). Joooo přesně jsem si říkal Kováči vítej v ráji jménem Bali. Nakonec jsem se do Sanuru po nějaké době dostal za 15 000 , ubytoval se a půjčil si skůtr za 40 000 na den :-) . Tento den byl pro mě velmi důležitý, ptž večer za mnou přiletí z Čech jeden z nejlepších lidí co jsem za život poznal, Ruda. Vyzvedl jsem ho na letišti a jeli do hotelu. Byl trošku nervózní z noční rychlé jízdy na skůtru. Ráno jsme se rozhodli jet na "luxusní" jih a navštívili Nusa Dua. Vtipně mě zastavili benga , že jsem na dálnici jel v pruhu pro auta a ne pro motorky. Chtěl vidět mezinárodní řidičák a techničák. Vše bylo v pořádku a na závěr mi řekl, že jsem porušil zákon a musím zaplatit 500 000 (40$)... cože? To vůbec nemám. Po chvilce rozmlouvání mi řekl ať mu dám alespoň 200 000 nebo že mi zabaví skůtr. Na toho hajzla nezabírali ani kecy, že jsem student a že mám 2 děti. S velkou nechutí a se sevřenejma zubama jsem mu dal ty peníze. Udělal jsem chybu a musím za ní zaplatit, jen škoda, že toho využil tenhle hajzl. Na pláži v Nusa Dua jsme vydrželi jen chvilku, protože to byla hrůza, všude plavali odpadky, tak jsme vyrazili směr chrám Gunung Payung, který byl docela zajmavý a kousek odtud byla nádherná prázdná pláž, bohužel zas plná odpadků. Po šnorchlování jsme navštívili jeskyni a když jsme šli od ní, tak nás strhla vlna a skoro jsme narazili na skálu. No co ti budu říkat, byla to taková legrace , že jsme se nechali strhnout ještě několikrát a vždy zastavili kousíček od té skály. Takový laciný riskování o život. Moje nervy. Odtud už to bylo kousek z slavnému chrámu Ulu watu. Je opravdu na samém kraji vysokého útesu a nádhérně sem pasuje, jen škoda, že byl dnes zavřený. Odtud jsme vyrazili do ráje surfařů jménem Kuta. Krom toho , že je tu stovky surfařů, stovky obchodů, stovky hotelů ,neuvěřitelnej bordel, tak tu není nic zajímavého a surfování si necháme radši až na Lombok. Další den jsme vyrazili do Ubudu, kde jsme sehnali ubytko na 4 dny. Je to hezká a zajímavá vesnička, jen škoda, že tudy projíždí tisíce aut a skoro všude doutnají odpadky . Každý mi doporučoval Monkey Forest, tak jsem na něj zvědavej a snad to nebude nějaká zoo. Překvapilo mě nízké vstupné a také velký počet správců, který pomáhali "sblížit" lidi a opičky. Když jsem viděl první opičky, které koukali na rambután, který jsem držel v ruce, tak jsem od správce dostal radu, ať si sednu a natáhnu ruku. Ve vteřině mi jedna opička vyskočila za krk a přelezla na ruku , vzala si rambután a seskočila. Bylo to fakt rychlé a hezké. Vyndal jsem další rambután a tentokrát se opička usadila na mém rameni a snědla ho v klídečku tady, jen jsem doufal ať se nepočůrá či si neprdne.Koukal jsem jak hezky žvejká a přitom kouká na můj velký nos. Asi byla překvapená :-) . S Rudou jsme si pak sedli k sobě a spojili ruce a opičky po nás přecházeli. Takhle jsme tam blbnuli skoro dvě hodiny a byl to neuvěřitelnej zážitek. Rudovi jedna drzejší vzala knížku z ruky :-) . Prošli jsme celý nádherný areál, přes který teče i řeka a musím říct, že je to fakt hezký a je to zážitek to tady navštívit. V plánu bylo dnes v noci vyrazit na sopku Batur. Ve 2 ráno jsme na motorce vyrazili a padesáti kilometrová cesta utekla rychle. Pod sopkou jsme z Ubudu byli za 50 min. Tady jsme potkali 2 chlápky , který nám řekli ať si jdeme koupit permit. Po cestě do kanclu se nás uchytil jeden opilej borec a řekl "já jsem váš průvodce na vrchol sopky " . Řekl jsem mu... věř mi, ale ty určitě nejsi náš průvodce, my nechcem a nepotřebujeme průvodce, protože vylézt 1700 metrů je brnkačka a cesta není těžká či nebezpečná. Šel s námi do kanclu a když jsem mu tam po několikáté řekl , že ho nepotřebujeme ať jde pryč , tak vzal dřevěnou židli a udělal pohyb jakože jí po mě hodí. Ve vteřině jsem měl v ruce kesr a byl připravenej na toho kripla. Moje nervy co to zkouší. Přišel další ubožák a řekl, že si musíme vzít průvodce. Nebudu živit takový lidi jako jste vy a je jen škoda, že to tu lidem jen kvůli chamtivosti znepříjemňujete. No nakonec jsme jeli k nedalekému chrámu Ulun Danu a odtud vystoupali na velikej kopec a odtud koukali na východ slunce, sopku Batur a na moře, takže to vlastně bylo daleko lepší , než li jít na Batur a koukat z něj na východ slunce. Ke všemu Batur po chvilce zahalil mrak, takže by z něj nebylo nic vidět. Po cestě domu jsme se zastavili v největším chrámu na Bali, Besakih. Když jsme před chrámem platili vstupné, tak nám chlápek řekl, že musíme zaplatit za parkováni a foťák. No parkování zaplatíme tam kde zaparkujeme, takže ho logicky nebudu platit tady a foťák nemáme , takže ten platit asi taky nebudeme ne? Nechápavě se na mě podíval, že mu jen tak za nic nedám peníze a pustil nás dál a řekl ať se zastavíme v "turist info". Tady seděli 4 borci a ukázali nám mapku chrámu ( bohužel nám jí nedali) a ukázali nám knížku s ohromným nápisem DONATION, kde byli napsaný jména dárců a statisícové částky u nich. Jenže vše bylo napsané stejným písmem, což bylo podezřelé. Chlápek mi řekl ať se podepíšu a napíšu tam částku, kterou chci přispět. Řekl jsem mu , že jsem jako každý zaplatil vstupné a že se tu vše financuje ze vstupného a donation je tam, kde se vstupné přece neplatí. Sundal si sluneční brýle a s nacvičeným výrazem velkého zabijáka mi řekl , že MUSÍM přispět. Nějak jsem se z něj zapoměl posrat a odpověd byla, že mu nebudu dávat peníze , o kterých vím, že si strčí do kapsy a do chrámu z toho nepůjde nic. Po chvilce nás pustil a nevydělal si na nás nic. Z lidí na Bali se mi chce blejt a jak již jsem řekl, už sem nepojedu. Podstatně chrám je opravdu ohromný a hezký, jen to tu kazí odpadky a desítky občerstvení. Měli jsme štěstí, protože dnes je tu velká ceremonie. Velmi zajmavé a působivé. Potom jsme ještě zajeli do chrámu Kawi a shlédnout panorama terasových rýžovým políček, které byli opravdu hezké. No, po všech těch negativních zkušenostech jsme se rozhodli, že 8 dní nám na Bali stačilo a je čas jet na Lombok. Jednu noc jsme ještě strávili na východě Bali v Padangbai, kde jsou hezké pláže a skoro nikdo tu není. Jen to šnorchlování vám budou zpříjemňovat odpadky v moři. Nejčastěji obaly od brambůrek :-). Další den jsme v 6 ráno nastoupili na trajekt směr Lombok a ani jsem se nepodíval zpět na Bali a jako vždy si v hlavě přehrával co jsem na daném místě hezkého viděl a zažil. Myslím, že bude lepší říkat, že jsem tu nikdy nebyl, že jsem nikde neviděl všudypřítomné hořící odpadky a že se všichni krásně starají o přírodu a že jsem potkal jen samé skvělé , poctivé a hodné lidi. Myslím, že jediné dva důvody proč jsem jezdí turisti je ohromná mediální masírka toho jakej je to ráj na zemi a druhá " výhoda" , že tu skoro nikde nejsou halekající mešity a zahalené holky ( jako na jiných ostrovech v Indonésii), ale hezké stavby a chrámy , které tento ostrov délájí zajmavějším.
Za těch několik dní jsem potkal a mluvil s dost turistama , který mají stejný názor na Bali a byli taky zklamaný.

Minus: všude doutnajicí oheň s odpadky, tisíce aut a kolony, milióny turistů, každej vás chce natáhnout

Plus: vědět že už sem nepojedu, chrámy, Monkey forest, zmrzlina v Mcdonaldu :-)

Útrata : 3300 kč za 9 dní

Kurz: se zlepšil na 13 100 za dolar

Ceny: Bali je trošku dražší, nežli ostatní ostrovy, protože to turisti přeci koupí :-)

Fantastická Jáva

26. března 2015 v 15:39 | Luboš |  Dosud procestované země
Z Padangu , který je na Sumatře jsme letěli do Jakarty. Původně jsem to chtěl jet busem, ale řekli mi 3 dny :-) moje nervy. Jsem na Jávu zvědavej, hodně lidí mi o ní vyprávělo, jak je to tu super. V Jakartě jsme z letiště jeli busem přímo k ulici Jalan Jaksa , kde se soustředí většina hostelů. Začala bouřka a já po dlouhé době zažívám déšť a úplně si ho užívám. Četl jsem , že Jakarta má něco málo přes 10 mil. obyvatel , ale na informacích mi řekli , že už dávno ne a má okolo 28 miliónů, což je fakt nářez. Jako město je docela zajmavé. Nejvíc nejhustší byla věž, které jsme říkali " "Erektus" , protože v noci je osvětlená a na vrcholku se střídají barvy. Věž se nachází na největším náměstí na světě a je z ní hezký výhled na město. Nahoru nás vyvezl výtah a už to zas začalo Heloooooou mistr mej aj tejk pikčr vyt jůů? Helooooou mistrrrrr intervyjůů plís..... ty jo, to je nekonečný. Odtud jsme šli do Národního muzea, které je opravdu zajmavé a je tu vše o všech velkých a znamých ostrovech Indonesie. Nejvíc mě zaujala ukázka tradičního divadla. Fakt nádhera. Další den jsem se rozloučil se Zuzi, která odlétala zpět do ČR a já se vydal na nedaleké nádraží na noční vlak směr Yogyakarta. V kupé jsem byl sám a musím uznat , že jsem po dlouhé době vyndal z batohu všechno teplé oblečení které mám, protože klimoška byla snad na deset stupňů. V 6 ráno jsem byl v Yogyakartě na nádraží a u stánku si s místňákama dal snídani. Měli rýži plus omáčka ze střev a vajčkem nebo nudlovou polévku. Tak jsem si dal čaj a poslouchal jak mlaskaj. Místňáci byli neuvěřitelně skvělý a jeden se mě ujal provést starým městem a najít ubytko. Vzal mě ke svému strejdovi do penzionu, kde to bylo naprosto nádherný. Celý ten barák měl své kouzlo a takovej charakter. Ke všemu všude byly klícky s papouškama a ptáčkama. Kolikrát to byl hotovej koncert. Úplně mi to připomnělo když jsem kolikrát šel v Praze ráno z hospody směr Vinohrady a slyšel zpívat ptáčky celou cestu. I když bůh ví co jsem ve skutečnosti slyšel :-) . V okolí je několik Buddhistických chrámů a jeden je z nich hodně uznávaný. Jmenuje se Borobudur a je hodku cesty odtud. Zítra si půjčím motorku a pojedu tam na východ slunce. Dopo jsem vyrazil na trh, kde maj snad všechno. Je tu šílený chaos a do toho každej mává a ptá se odkud jsem. Ufffffff. Stavuju se v Sultánově paláci ( nuda) a za ním se mě ujímá jeden starší pán, že prý mě zadara provede městem. Odpovídám, že nepotřebuju, ale on mi řekl, že by mi opravdu chtěl ukázat toto město kde žije 30 let. Jeho anglina byla opravdu dobrá a byl neuvěřitelně vtipnej. Vzal mě do vodní mešity, vodniho hradu, kde si sultán vybíral nevěsty a taky jsme navštívili staré město. Jeden borec tu vyrábí Cibetkové kafe, což patří mezi nejdražší kafe na světě a tady má šálek za 10$. ( na googlu si najdi proč je tak drahý) chudáčci Cibetky, které tu ležely v tom vedru v kleci. Podle mě jedna byla pár minut před smrtí a tomu kriplovi to bylo jedno. Odtud jsme šli do výrobny batikovaných věcí. Není to batikování jako známe my, že do hrnce dáme trika a barvu a obarvíme je a při štěstí tam máme kruhy, ale tady je to neuvěřitelné umění, kdy štětcema tam vše kreslí.Večer jsem na trhu objevil famózní stánek s jídlem, kde maj můj oblíbený tempeh, tofu atd. Ráno v 4 30 jsem na motorce vyrazil směr chrám Borodudur. Za hodku jsem u něj a vyhlížím odkud bude super východ slunce s chrámem v popředí. Jedu na jednu vyhlídku, ale tam chtějí 40 000 za to že si tam můžu k někomu stoupnout na pozemek a ještě 10 000 za parking. No to je neskutečný. Nakonec dělám fotky z jiného místa a pak jdu do chrámu. Teda spíše chtěl jsem jít, než li mi řekli, že vstupné je 20$ heheheheheh no směju se. Paní mi říká , že takhle vysoká cena je od té doby co je to tu zapsané v UNESCO, tak víš co? Ať jde Unesco do prde... takovejch chrámů jsem viděl desítky tssssss. Jedu zpět do Yogya a odtud na jih k moři. Cesta je nádherná. Je tu zákaz koupání, protože se tu nedávno někdo utopil, prý ho stáhli silné proudy a vlny. Je tu spousta dětí , které blbnou na kraji moře. No hádej co začali křičet.... mistééér pikčr vyt jůů. Dělali jsme fotky s vyplazenejma jazykama, ve výskoku a nebo se znakem PEACE. Byla legrace s nima . Při cestě zpět jsem navštívil další chrám. Jmenoval se Prambanan a hádej kolik byl vstup? No jo 20$ heheheheheh, tak jsem tam nešel. Začalo pršet a to bylo znamení jet domu. Končili mi víza a musel jsem jet na imigrační, které bylo u letiště. Radši jsem jel celej zahalenej , kdyby náhodou za přepážkama byli muslimky. Dal jsem jim pas a vyplnil formulář a řekly ať zítra přinesu fotky a peníze a důrazně mi řekli, ať zítra nemám pantofle , ale boty. Cože? Každej místňák je na úřadě v žabkách. No moje nervy. Další den si mě vychutnával další úředník a když mě po chvilce začal srát, tak jsem mu naznačil, že prodloužit vízum zas tak nepotřebuju a že své peníze utratím radši na Filipínách. Moc se netvářil a docela koukal, ale řekl ať si zítra přijdu pro hotovej pas. Z Yogyakarty jsem se přesunul do města Malang, který leží mezi sopkama. Je to tzv. "Zelené město" a opravdu všude jsou stromy, keře, parky a tráva. V hostelu se nabídla recepční že mě zadara provede městem. Tyto nabídky se přeci neodmítají a hned jsme vyšli. Byli jsme v honosné Holandské čtvrti, ptačí trh, muzeum výroby cigaret, čínská čtvrť a staré město. Na to , že Malang má 1,2 mil obyvatel , tak fakt dobrý. V okolí je několik chrámů, vodopádů a čajová plantáž s fabrikou. Půjčil jsem si motorku a postupně vše objel a skončil u čajové plantáže. Zaparkoval jsem na placeném parkovišti a vydal se na prochajdu. Asi po 30 min. jsem si uprostřed pole s čajem uvědomil, že jsem nechal klíče od motorky v zapalování. No to mě poser. V neuvěřitelnym vedru a s batohem na zádech jsem sprintoval přes dva kilometry k motorce. Moje nervy, myslel jsem , že omdlím a padnu do pangejtu. Pán na parkovišti na mě už z dálky mával s klíčema od motorky a usmíval se. Měl takovej ten výraz jakože , nenechal jsi tu náhodou něco ty demente? Tisíckrát jsem mu poděkoval a šel na čaj a koupit si ručník na utření. Kousek od Malangu je známá sopka Bromo,, o které se říká, že je tu jeden z nejhezčích východů slunce na světě. Jen to má pár detailních chyb např. že tam jezdí stovky lidí a tudíž tam je těžké mít dobré místo s výhledem, dá se tam dostat jen džípem a to za krásných 20$ za pár km a vstupné na sopku je 25$ . No prostě totální oškubání turisty. Tak jsem se rozhodl, že radši půjdu na nedalekou sopku Ijen,, která je jedna ze dvou sopek na světě , kde šlehají modré plameny (ta druhá sopka je na Alijašce). Na Ijen se dá dostat ze dvou stran a já jsem si vybral tu ze západu a jel jsem do vesnice Bondowosomo, odkud se tam vyráží. Cestou jsem se dostal do minibusu, kde se hrálo na kytaru a jízda byla taková lepší. V Bondu je prakticky nemožné si půjčit motorku, tak jsem musel jít na busák jestli k sopce nejezdí bus. No jede, ale staví 13 km od ní. Hm hm hm. V hotelu jsem potkal dva vtipné Italy, který maj stejný plán a ty mi řekli, že jestli budu chtít, tak že si pronajali auto s řidičem a můžu jet s nima. Vyrazili jsme v 00 30 a ve 3 ráno po straštiplné cestě jsme kousek od sopky. Platíme vstupné 100 000(8$) a jdeme na vrchol. Je docela zima a všude neuvěřitelně smrdí síra a po chvilce mě bolí v krku a pálí oči. Cestou potkáváme nosiče , kteří nosí kusy síry v takovejch koších na ramenou. Prý mají okolo 70-90 kg a přitom oni sami váží okolo 60kg. Po 35 min. jsme u vrat, kde se dá sejít do kráteru. Jeden nosič nám říká, že musíme jít s ním a že mu musíme zaplatit. No tak jsme se zasmáli a šli bez něj. Cesta byla nebezpečná a kluzká. Z všudypřítomného smradu síry mě čím dál víc začalo bolet v krku a pálit oči. Nepomáhaly ani dvě roušky. Bylo 3 35 a bylo tu tak 15 nosičů, který chrchlali a kolikrát měli kousíček od poblití. Konečně jsem viděl modrý oheň. Je to opravdu zajmavý a hned jsem začal fotit, protože ho občas zahaloval sirnej mrak, který vycházel ze spodu ze sopky. Po chvilce sem došlo pár turistů a žasnuli jsme nad tím společně. Po východu slunce jsme nasedli do auta a vyrazili zpět domů. Po cestě jsme zastavili u hot springs , který mě překvapili svou čistotou a přírodní atmosférou. Teplota vody byla 42 stupňů a chvilku trvalo než li jsme tam vlezli. Cesta zpět byla nějaká náročnější , ale bylo úžasné sledovat sopky a kávové keře v okolí. Byl čas už opustit Jávu a přejet na Bali. Mám ale takovej divnej pocit, že to tam nebude tak skvělý jak kde kdo píše.

Plus: skvělý lidi, naprosto nádherná přiroda, skvělé jídlo, je tu levněsnad každý druhý tu hraje na kytaru

Mínus: velice předražené turistické " atrakce"

Útrata : 4800 kč za 13 dní za vše a plus 25$ za prodloužení víz

Kurz: 1$ - 12500

Ceny: přibližně stejné jako na Sumatře

Očima cestovatele

26. března 2015 v 13:32 | Luboš
Ať už na cestách, nebo doma v čechách často narážím na lidi se stejnou otázkou - proč vlastně cestuju? Proč riskuju život? Proč radši nejsem doma s přateli a rodinou? V dnešní době není problém se podívat na dokument v televizi o jakékoli zemi nebo pár kliknutími na internetu zjistit jak to vypadá na jakémkoliv místě na světě. A je to vlastně pravda, proč utrácet tolik peněz za to , abych se brodil hromadami odpadků, prodíral dopravní zácpou , vystavoval se riziku okradení a každou noc spal někde jinde a ještě se u toho všeho nechal okusovat komárama a blechama? Moje odpověď je stejně jednoduchá jako ta otázka, je potřeba si udělat vlastní názor na to, jak svět dnes funguje a vypadá. Když totiž hodnotíte svět jenom podle zprostředkovaných informací, ztrácíte okamžitě možnost nestranného názoru. I nezávislý pozorovatel, který bude líčit nějakou situaci, už si na ni svůj názor udělal a s tím pak předává informace a vy ztrácíte ten okamžik překvapení, chvíli kdy nevíte co si o situaci myslet, pak zase názor změnit, protože přijde něco jiného a nakonec si teprve svoje zkušenosti srovnat s někým jiným. Proto jsem se právě rozhodl cestovat, prožít si ty momenty překvapení, a i když vím, že stejně jako nikdo jiný, ani já nepochopím svět nebo smysl života, třeba si alespoň udělám přibližný obrázek o tom, jak to vlastně všude vypadá a funguje a nebudu muset spoléhat na televizní noviny, které vás zbytečně dezinformujou o tom, kde se co špatného děje a proto mě baví , jak si každý myslí , že cestování je jednoduché a vlastně jako turista ano , ale jako cestovatel určitě ne. Není potřeba to nějak zveličovat , ale co jsem vętšinou potkal turisty ,který si bez průvodce nedokázali zavázat ani tkaničku, tak brečím nad budouctností těchto lidí ,který si ještě ke všemu myslí, že cestovatelé jsou blázni, protože cestují bez cestovky, která jim vše zařídí. Všem bych přitom přál svobodné cestování, kdy vám nikdo neurčuje kdy a kde se máte najíst nebo vyfotit a říkat vám kde je to nebezpečné nebo ne . Přeci jen položme si ruku na srdce, všude jsou zloději, vrahové, úchyláci a taxikáři co vás chtějí okrást. Svět je co se týče lidských vlastností stejný, jen doma jste blíže mamince, které to můžete hned říct. Proto i třeba země jako Írán, stojí za navštívení. Je to naprosto krásná zem, plná skvělých lidí a fajn jídla. Nikde jako tam nezažijete takovou pohostinost a takových přátelských lidí, kteří vás jen tak pozvou na čaj a nebo si s vámi chtějí povídat. Neznám nikoho kdo tam byl, že by měl špatnou zkušenost nebo zážitek. Jenže my jsme ovce, které se nechají ovladat médii, kde nám říkají ať tam nejezdíme, že nás tam můžou zajmout a zabít. Jen pro informaci, Írán patří mezi nejbezpečnější země na světě pro turisty, narozdíl třeba od Egypta, kam všichni jezdí do resortů, kde v roce 2013 zemřelo přes 140 turistů při různých atentátech a nehodách, ale to vám v televizi asi zapoměli říct a přeci jen, co je to za dovolenou, když jste zavřený v resortu pro turisty a válíte se u bazénu nebo u moře a nemáte možnou komunikaci s normálníma lidma, kteří vám můžou ledacos povyprávět. Nezapomeň, že je lepší být chudý, ale štastný a že peníze nejsou zas tak důležitý jako životní čas a životní energie.Užívejte života
a buďte hodný na ostatní.

Sumatra - Přivítání v Indonésii

12. března 2015 v 16:13 | Luboš |  Dosud procestované země
Když jsem v Malajsii četl o Indonésii, tak první co mě napadlo bylo, že je to moje předposlední destinace. Těšil jsem se na jinou kulturu , zvyky a jídlo. Spousta lidí mi říkalo, že skoro v celé Indonésii je hrozně odpadků a špína a bohužel měli tak nějak pravdu. Sumatra je známá svýma nádhernýma vulkánama a postupným vykácením pralesa a sázením palem kvůli oleji, což je taky tragický. Jediný co snad nikdy nepochopím je, proč si člověk sám ničí své okolí ve kterém žije, ve kterém žijou jeho děti a přátelé.

V 9 ráno jsme přiletěli z Bornea do Kuala Lumpur a tady odtud nám to ve 2 letí do Medanu, což je jedno z největších měst v Indonésii a mám dojem , že největší na Sumatře. Když jsme šli ve 12 na check-in , tak nám paní řekla, že my máme letenky na 27.3. a že dnes je 27.2. Zuzi se na mě podívala a řekla ... no do prd.e.l.e. ( letenky kupovala ona před měsícem ) No nezbývalo nic jiného než li koupit nové a naštěstí bylo ještě pár volných míst v tom letadle , které letí ve 14 00. Let trval jen hodinku, ale stál za to. Takový turbulence , no moje nervy. Na letišti jsme vyřídili víza ( 35$ na měsíc ) a vyrazili ven na bus směr Medan centrum. Přivítaní bylo exelentní. Z tichého a krásného Bornea do smradlavého, špinavého a hlučného Medanu. Ještě že tu budeme jen jednu noc. Večer byla pořádná buřina a spláchla tu špínu , smrad a dusno. Ráno jsme vyrazili busem do Berastagi. Když jsme dorazili do města , tak řidič chtěl 80 000 tisíc rupií (6$ ) za oba. Řekl jsem mu ať se uklidní, že vím že jeden lístek stojí 12 000 za jednoho. Dal jsem mu 24 000 a šli jsme v Berastagi hledat hostel. Myslím, že mě čekají tvrdé dva měsíce v Indonésii, plné smlouvání a hádání se, ale po škole , kterou jsem dostal ve Vietnamu mě to tady asi nezaskočí. Spousta lidí doporučovalo Wisma hostel a byla to opravdu radost tu bydlet. Nádherný, levný, prostorný a čistý pokoj s výhledem na sopku. Berastagi je menší vesnička, ve které mě zaskočil velký počet kostelů. Jeden byl obzvláště vyjmečný a to svou architekturou ve stylu "Karo". Po brzském vstávání jsme vyrazili na sopku Sibayak , na jejíž vrchol by to mělo být 3 hodky pěšky. Po cestě mě každý zdravil a občas se někdo chtěl vyfotit. Když jsem pozdravil už 564 lidí a se 123 se vyfotil, tak jsem se modlil ať už dnes nikoho nepotkám. Hodinu před vrcholem je pár stánků a odtud začíná " "blátivá" cesta. Bylo skvělý potkávat mladé Indonésany, který maj trekové boty, bundy, kalhoty, karimatky a nesou si stan. Pár set metrů pod vrcholem bylo postavenejch několik desítek stanů a u některých se hrálo na kytaru. Opět přišlo na řadu zdravení a focení, ale tentokrát jsme u toho dělali ksichty a vylomeniny. Měli jsme štěstí, protože bylo hezký počasí a byl nádherný výhled do okolí a taky na celý vulkán. Když jsme se vrátili do guest housu čekalo tam několik dětí a jedna paní, která nás poprosila jestli je můžeme něco naučit anglicky. Konverzace byla fajn až na moment kdy jsem se zeptal jestli vědí kde je Česká republika. No řekli, že je v Americe. Ach jo, proč neřekli radši Rusko. Byla s nima legrace a večer už museli jít. Z Berastagi byl čas odjet k nádhernému jezeru Toba. Nabízeli Turist bus, který jsem s díky odmítl a zeptal se na místní bus. Řekli, že bych musel 2 krát přestupovat a že je to těžké se tam dostat a že je lepší jet s Turist busem. Opět jsem se zeptal, odkud jezdí lokální bus a paní pochopila. Cesta byla dlouhá, ale krásná. V Parabatu , který leží u jezera Toba jsme byli za 4 hodky, což znamená o 30 min později než-li Turist bus , jenže nás cesta stála 48 000 (4$) místo 150 000 ( 13$) za Turist bus. U jezera jsme našli typické dřevěné chatky v Karo stylu, které pronajímali za 3 $ za den. Úplně nádherný a skvělý zážitek. 3 dny tu utekly jako voda a klidně bych tu byl o dost déle, ale byl čas jet dále. Budou mi chybět zdejší lidi, který jsou moc milý a po pozdravu se vás hned zeptaj jestli nechcete koupit trávu či houbičky, což mě vždy rozesmálo. Z Parabatu jsme chtěli jet až do Bukittinggi , což je asi 400 km a když mi řekli, že to pojede 15 hodin, tak jsem nevěřil vlastním uším. Nakonec jsme se rozhodli že jo a dokonce nás přesvědčovali, že budeme mít v buse záchod i klimatizaci, kterou nenávidím , protože mám vždy rýmu ( já vím jsem ubrečánek, ale klimoška mě vážne sere). Bus měl jet v 17 00 ale nakonec jsme odjíždeli v 17 54 , hlavně žádnej stres. Když jsem nastoupil do busu , tak tam bylo tak 15 stupňů a neuvěřitelnej smrad chcanek. To bude asi z hajzlu bych řekl. No ještěže jedeme v buse s klimoškou a hajzlem a ke všemu krásných 15 hodin :-) . Celou noc jsem nespal, protože jsem si kolikrát myslel, že jsme sjeli ze silnice do pole jak to házelo , ale my jeli pořád po "silnici". Nejvíc mě dostal jeden borec , kterej se mě asi ve 2 ráno zeptal jestli mám video. Jaký video? Sex video. Jo tááák, tak to nemám. Zklamanej odešel. V 9 ráno jsme v Bukittinggi a Zuzka vystupuje vyspinkaná, což nechápu a závidím jí. Už z busáku si nejde nevšimnout dvou krásných vulkánů a na Marapi ( 2889m.n.m.) máme zálusk. Městečko je dost zajímavé a nejvíc mě zaujali Japonské tunely, údolí a hodinová věž. Zato když jsem přišel do místní zoo , tak mi nebylo do pláče, ale měl jsem chuť seřezat toho ..z...mrda , kterej to tu vede. Sloni přivázaný na jedno metrovém řetězu, medvědi 3 metrovej výběh a papoušci v kleci 2x1 metr!!!!!! Moje nervy sakra, nepřijde mi to normální a morální. To snad není pravda. Cestou ze zoo mě pronásledovalo několik holek a když mě zastavily, tak se zeptaly, jestli bych je nenaučil něco anglicky. Když jsem to odsouhlasil, tak začaly pištět. Málem infarkt , moje nervy :-). V 13 00 mají sraz s učitelkou u hodin. U hodin jsme si sedli a povídali si, dorazila i Zuzka, holky byly extrémně vtipné a zvědavé a za odměnu mi nádherně zazpívaly Indonéskou písničku. Učitelka nám řekla, že teď pojedou k jezeru a že si přejou ať jedeme taky, souhlasili jsme. K jezeru se váže legenda , která je o matce - vdově a dvou dětěch. Děti jednou zůstali sami doma, protože matka šla na oslavu. Jenže dětem se stýskalo a chtěli za matkou. Když matka přišla domů, tak tam nebyli a nikde ve vesnici je nemohla najít. Když došla k jezeru , tak se před ní vynořili dvě ryby.....asi děti. Bohužel se nikdy nenašli. No a od té doby se v tomto jezeře neloví ryby. Smutné a drsné. Musel jsem si dát smažený banán a sednout si, abych to ustál. :-) Už máme jen 3 dny než- li poletíme do Jakarty, tak jsme se rozhodli navštívit Padangu a odtud letět do Jakarty. Původně jsem chtěl z Padangu busem, ale řekli mi 3 dny cesta :- D , což je fakt raketa. Stačilo mi před 5 lety jet busem z Kathmandu v Nepálu do Nového Dillí v Indii 49 hodin. To bylo neskutečný. O Padangu se toho píše hodně a většinou v superlativech, ale asi si tu nikdo nevšiml, že pláž za městem kterou doporučujou i v LP je neuvěřitelně špinavá a nechutná, že ve městě jsou odpadky na každém rohu atd. Hm hm hm. Dostala mě jedna paní, když jsme šli na místní né moc vysokou horu, která je zároveň vyhlídkou, která mě neuvěřitelně seřvala za to, že jsem polonahý a ať si okamžitě nandám triko. Netušil jsem , že na cestičce v džungli budu někoho pohoršovat. Bylo vedro jak sviň, ale triko jsem nandat musel, jsem v cizím státě a musím ctít jejich pravidla. Ve městě jsem procházel kolem hloučku starších holek a pokřikovaly helloooooou mistéér tak jsem s úsměvem odpověděl helooooooou lejdýýýs a když jsem byl opodál tak jedna zakřičela kiss me mistéér a hihňaly se. Když jsem po chvilce šel zpátky, tak mě zdravily znova a znova řekla kiss me mistéér. Nedalo mi to, vrátil jsem se,sundal jsem sluneční brýle a té nádherné čokoládově zbarvené holce dal pusu. Bylo hezký vidět jí zčervenat . Ostatní holky už se nehihňaly. Jako rozlouční se Sumatrou to bylo hezké a originální. Dnes jsem potkal jednoho kluka s malou opičkou a zeptal se ho jestli si jí můžu pochovat a on souhlasil. Říkali mu Josh a bylo mu 8 měsíců. Byl tak roztomilej ňuňánek. Ty maličký zoubky, prstiky a ty nádherný oči. Klučina mi podal lahvičku s dudlíkem ať mu dám napít. Nezapomenutelný zážitek. Tohle byl můj dětskej sen a hlavně komu se jen tak poštěstí chovat a krmit opičku. 12.3. Přelet do Jakarty na ostrově Jáva.

Dne 10.3. Jsem již 300 dní na cestě.

Rád bych vzpomněl a uctil památku mého kamaráda Dana Trauba, který dne 3.3. zemřel v Karpatech na Ukrajině , když ho pohřbila lavina. Ať je ti lehká zem Dane.

Plus : skvělý lidi, sopky, levná země

Minus : všude odpadky

Kurz : 1000r - 1,92 kč 1$ - 12,400

Ceny: cola 0,5l - 4500, voda 1,5l - 3500, jídlo od 8000, benzín 6600,

Útrata : za 14 dni 2 350 000 rupií ( 4 512 kč) plus za 1100kč letenka z Kuala Lumpur do Medanu

Malajsie : Směs kultur a nádherná příroda

1. března 2015 v 16:38 | Luboš |  Dosud procestované země
Když jsem se občas někomu zmínil, že navštívím Malajsii, tak všichni mi kázali, jak je to tam strašně drahé ( jen cigarety a alkohol, proto jsou všichni nasraný) nebo že je tu neskutečný multikulturalismus a lidi se nesnášejí a že tu není moc co vidět. Jako vždy jsem to nechal na svém přesvědčení a poznání a všem říkal, že se chci přesvědčit sám, jak to je či není. Pravda je přesně taková v jakou jsem doufal, Malajsie je naprosto super a doufám, že se sem brzy vrátím.

12.2. Jsme koupili jízdenku z Hatyai ( Thajsko ) do Penangu ( Malajsie ), což je velikánský ostrov na západě Malajsie a cesta by měla trvat 4 hodky. Vyrazili jsme v 15 30 krásným malým vanem pro 12 lidí. Cesta utíkala jako po másle a na Thajsko - Malajských hranicích žádné problémy nebyly. Řidič byl tak skvělej , že nás na ostrově Penang zavezl až do Georgetownu do hostelu. Cestou jsme přejížděli jeden z nejdelších mostů na světě měřící 23, 5 km. Neuvěřitelný, stejně jako část ostrova Georgetown, pojmenovaná po králi Jiřím III . Nádherná směs Anglické, Čínské a Malajské architektury. Kousek od sebe tu stojí mešity, kostely a buddhisticke chrámy. Vše je ve vzájemné symbióze a respektu ( tedy po celou dobu našeho pobytu :-) ) Kohokoliv jsem se tu ptal, tak mi neřekl , že by tu byl nějaký náboženský problém ( asi se bál , že jsem nějaký reportér z Tv Nova ) .Zrovna tu jsme v době, kdy za pár dní bude oslava nového Čínského roku a vše se tu na to náležitě připravuje. Byl jsem až neuvěřitelně překvapen Malajskou pokorou a pohostiností. Je tu i čtvrť " Little India" a ten název je naprosto výstížný. Pořvávající hlasitá , křiklavá a chvilkama až nesnesitelná hudba a všudypřítomná " vůně" Indie, plynoucí z vonných tyčinek, květin a pouličního jídla , které mám rád. Další den jsme si půjčili skůtr a vyrazili k Kek Lok Si, což je megalomanskej náboženskej buddhistickej komplex, kde je neuvěřitelně veliká socha Buddhy. K mému překvapení tu není moc lidí a užíváme ticha a klidu. Poté jsme zamířili k botanické zahradě, která je úplně nejvíc nejnádhernější. Je neuvěřitelné vedro a ulehávám pod strom do stínu a užívám výhledu a ticha. Z plánovaných 20 ti minut ležim skoro dvě hodky :-). Večer je v Georgetownu živo a nejvíce mě a Ivet zaujal zdejší " streetart" a bleší trh, na kterém jsem si za dolar koupil krásné "originální" tričko Versace na běhání. Po 4 dnech jsme opustili ostrov Penang a vydali se do Cameron Highlands. Cesta trvala 4 hodky a cestou byli nádherné panoramatické výhledy. Našli jsme tu hostel Twin Pines, kde byla nádherná zahrada a neuvěřitelnej klid. V jednu jsme vyrazili na "panoramatic view" Genung Jasir. Cesta vedla džunglí po značené stezce ( vlající fáborky , na kterých bylo napsáno trail 10 ) a celkově to byl nádherný výlet. Večer jsme se v hostelu potkali s 5 Čechama, který byli abnormálně vtipný. Každý z nich měl 3 litry tvrdého alkoholu a jak řekli : je čas začít pít, tak jsem cítil , že tenhle večer bude nezapomenutelnej. Celej večer byla legrace a po dlouhé době jsem se opravdu dost nasmál. Obzvláště když někoho napadlo , že vylezeme na střechu a z nápisu Twin pines uděláme Twin Penis. Ráno mi kupodivu bylo dobře a v 9 jsme se s klukama potkali u recepce a vyrazili jsme jejich půjčeným autem na výlet k zdejším věhlasným čajovým plantážím. Ivet sem vyrazila už v 7 30 pěšky a potkali jsme ji u továrny . Když jsem se jí zeptal proč má sebou ten velký klacek, že vypadá jak Gandalf , tak celá vyděšená nám řekla ,že jí napadl pes a roztrhl jí kalhoty. Ten pohled na kilometrové čajové plantáže mi připomnělo , když jsem byl na Srí Lance. Naprosto famózní a dechberoucí. Po kochání se, jsme zašli na řízenou prohlídku celé továrny. Poté nás čekala degustace skvělých čajů a výborného jídla. Jako suvenýr jsme si nakoupili několik plechovek sypaných čajů. Miloše napadlo jít na trek a ke všemu vybral ten, na kterém " loupežník" okradl slečnu z Finska. Cítím, že bude legrace řekl :-) a taky byla, protože cestu zrychtovali nedávné sesuvy půdy. Večer kluci opět pokračovali v popíjení, já jsem bohužel neměl dostatek sil , tak jsem si jen dal čaj a sledoval pana majitele , který nás již po několikáté, stejně jako včera upozornil , že jsme hlučný a vždy řekl..... Piánko okej? No a to už nebyla sranda :-) . Další ráno bylo smutný, protože jsme se loučili s klukama, oni jeli na sever a my do Kuala Lumpur a doufám, že se s nima potkám jak oni říkají " na Mělníku". Cesta busem do Kuala Lumpur byla šílená a ke všemu to hrozný vedro. Moje nervy, že jsme nezůstali v horách. Sehnali jsme hostel v Chinatown a byl jsem překvapenej nastrojeností a přípravou na oslavu nového čínskeho roku ( slaví se asi deset dní). Centrum města není zas až tak velký a spíše takový dost moderní. Fascinovali mě všude mrakodrapy a ze všech nejvíc Petronas Towers, které mám dojem do roku 2006 byly nejvyšší stavbou na světě. Je to mistrovské dílo, na které je radost se dívat. V přízemním patře je veliký obchodák, kde byli značky jako Prada , Gucci, Vuitton atd. Měl jsem na sobě zelené tričko , kterému jsem ustřihl rukávy, staré kraťasy a žabky. Do každého krámu jsem vešel a zkoušel jestli mě vyhodí nebo alespoň to naznačí a ono přesně naopak. Chovali se ke mě jak kdybych tu chtěl nechat půl mega za boty a bundu. Večer jsme se procházeli po China Townu a všude tu bylo dost jídla, alkoholu a rachejtle tu lítaly jak o život. Bohužel KL mě také dostalo velikým počtem bezdomovců a žebráků, který doslova umírali na ulici. Byl to nepříjemný pocit i pohled a jen doufám, že jim někdo brzy pomůže. Další den jsme se jeli vlakem podívat do Batu caves, což je několik jeskyň vedle sebe. Ta hlavní je úplně ohromná a je v ní několik stovek lidí ( Indů), protože je tu hinduistický chrám. Celé to bylo hodně působivé, včetně toho všudypřítomného bordelu Ivet odjela do Thajska a já jsem se tu potkal se Zuzi. Máme stejný plán navštívit Malajskou část Bornea a Indonézskou Sumatru. Let na Borneo do Kuchingu byl v pohodě a mám dojem , že rok zpátky na této lince spadlo letadlo, tak se hned letělo lépe a klidněji. Kuching je takové hlavní město Malajské části Bornea a odtud se nejčastěji vyráží do rezervací, národních parků a ochranné stanice pro Orangutány. Když jsme dojeli do rezervace pro Orangutány , tak jsem nevěděl co čekat. Podstatně jsem byl mile překvapen a to jak chováním personálu, tak prostředím kde Orangutáni byli. Ochranář vysypal banány na hromadu a čekalo se až Orangutáni přijdou z lesa. Přišel ohromnej samec , který tu prý zranil několik lidí a ochranářů. No když dojedl, tak jsem si řekl hmmm to bylo ale vzrůšo, vidět samce Orangutána jak jí banány a zasmál jsem se tomu. Jenže oni nás rychle zavolali ( bylo nás tak kolem 20- ti ) ať jdeme rychle do džungle na druhé krmící místo. Tady bylo 6 orangutánů včetně jednoho mláďátka. Bylo tak roztomilé, že bych se s ním pomazlil a vzal si ho domů. Bavilo mě jak tam všude lezli po stromech, houpali se po lijánách a lanech. Tohle byla opravdu dechberoucí podívaná v jejich domácím prostředí. Když jsme vyráželi do NP Bako, tak nás upozornili, že je tam málo ubytování a že si to musíme zarezervovat, což je dobré vědět. Lodí jsme dojeli až do parku, kde jsme si vyzvedli klíče od bungalovu a šli si tam dát věci. Po cestě jsme potkali desítky opic a viděli fousaté divoké prase. Hm hm hm tady bude asi živo řekl jsem si. Na recepci nám vysvětlili trasy různých treků, na jaká zvířata si dát pozor a upozornili ať jsme nejpozději v 17 30 zpět a přihlásili se , že jsme zpět a v pořádku.Když mi paní dávala cár okopírované a tragicky ušmundlané mapy tras , tak jsem se nezmohl ani na půl slova, protože jsem tomu nevěřil. Vstup do parku byl 20 ringitů ( 140 kč) , tak jsem čekal alespoň nějakou normální mapku a třeba prospekt. Smůla Kováči a nerozbreč se. Hned jsme vyrazili na trek , který jako jediný je kruhový a je nejdelší (5,8 km 3 hodiny). Po pár minutách jsem byl úplně propocenej. Bylo 34 stupňů a vlhkost 83 %. Chůze v džungli mě náramně bavila. Byli tu vyšlapané stezky, ze dřeva udělané mostíky, dlouhé lávky a taky schody. Kolikrát mi to připadalo jako v Adršpachu nebo v Prachovskejch skálách. Potkával jsem neskutečně mnoho opic, ptáků, hadů, veverek a také divoké fousaté prase, které šlo proti nám a nešlo zastrašit, tak jsme museli ustoupit. Po cestě jsem si všiml potůčku , kde bylo spousta maličkých rybiček. Zkusil jsem tam plivnout a doslova se o to rvaly, tak jsem tam plival tak dlouho než li mě to omrzelo a to že jsem tam byl fakt dlouho :-) Ubytování je tu skromné a sprcha studená, ale to vše dodává na mocnosti tohoto místa a obzvláště večer , kdy se kolem bungalovů pohybují zvířata. Druhý den jsme vyrazili k vodopádům a šli jsme úplně jiným rázem krajiny. Jehličnaté stromky a cesta která byla vodou vymletá do pískovce. Okolo národního parku je spousta hezkých pláží, jenže voda je neuvěřitelně zakalená a ke všemu všude jsou cedule se zákazem koupání kvůli krokodýlům a medůzám. Od 10 dopo do 3 odpo tu je odliv a voda se stáhne o několik desítek metrů. Je to úžasný vidět, jak ta příroda funguje. Odpo mi jeden průvodce ukázal skrýš hadů. Jsou pestře zelený, takže jedovatý a zrovna spí. ( hadi taky spěj jo hm hm hm ). Když se tu člověk prochází po " kempu", tak si připadá jak v safari. Kolem vás se rochněj divoký prasata, lezou opice, zpívaj ptáci , lezou hadi a občas projde nějakej ten Japonec s foťákem. Mrzí mě , že nemůžu být v Malajsii déle a obzvláště na Borneu. Tak si to nechám na příště až sem poletím.

Podstatně Malajsii všem moc doporučuju a pořádně si jí užijte a obzvláště Borneo.


Plus : skvělý lidi, skvělý jídlo, tradice, zvířata, příroda

Mínus : drahé pivo, neuvěřitelné vedro

Jídlo : to bylo pro mě příjemným překvapením. Obzvláště fantastické jídlo u pouličních stánků, kterých je všude požehnaně.

Kurz : 1 ringit 6,7 kč 1$ - 3,6 ringitu. 1€ - 4,2 ringitu

Útrata: za 16 dní 6840 kč ( jídlo, doprava atd) plus 2400 za zpáteční letenku ( Borneo a zpět ), víza jsou zdarma

Jižní Thajsko - Pláže, šnorchlování a párty

14. února 2015 v 15:14 | Luboš |  Dosud procestované země
Když jsem v listopadu minulej rok opouštěl Thajsko , kde jsem během 23 dní projel celej sever , tak jsem se těšil až se sem za pár měsíců vrátím a projedu celý jih, kde jsou krásné pláže, místa na šnorchlování a ruzné venkovní párty. Na jihu je znatelně více turistů a je tu i znatelně dráž než-li v Bangkoku nebo na severu.

Přejezd hranice z Kambodži do Thajska byl bez problémů. Je 25.1. a jsem opět v Bangkoku. V rámci mezí hezké město plné šíleně vypadajících pokérovaných turistů. Autobus nás naštěstí vyhodil v Khaosan road, což je takový centrum pro turisty. Ubytko jsme našli za pár minut a vyrazili do města. Zavzpomínal jsem jak jsem tu byl několik dní v říjnu minulý rok a je to tu pořád stejné. Už jsem věděl co a jak , tak jsem se tu cítil dobře, jenže při přecházení silnice jsem se podíval doleva a najednou mi tuk tuk , který jel z prava škrtnul ruku a přejel pravou špičku nohy. Už dlouho jsem se tak nelekl . Tuk tuk se vrátil a zeptal se jestli jsem v pohodě a v klidu jsem odpověděl , že ano a že děkuju že mě nepřejel, protože vím , že to byla moje chyba. V Kambodže , ze které jsme právě přijeli, se totiž jezdí na pravé straně ,tudíž když přecházíš, tak se podíváš doleva, jenže v Thajsku se jezdí vlevo, takže při přecházení se musíš podívat doprava a já jsem si jaksi taksi neuvědomil , že už jsem v Thajsku. Bolest se začala probouzet. Podstatně si nedokážu představit kdyby tam jel náklaďák či nějakej džíp. Uffffff takový šťastný den dneska :-). Večer jsme koupili lístky na ostrov Ko Tao, což je taková základna pro potapěče a bezvadné místo na šnorchlování. Terez už se těší na pláže měsíc, tak se jí to teď splní. Po 8 hodinové cestě busem a 3 hodinové plavbě trajektem jsme konečně dorazili na maličký ostrov. Je tu neuvěřitelné vedro a hodně turistů. Už devět měsíců sebou táhnu šnorchl a brýle a využil jsem je zatím jen dvakrát a myslím, že v budoucích třech měsících je budu konečně používat minimálně obden ( jih Thajska, Malajsie, Borneo, Indonésie ( v plánu je 7 ostrovů) a Filipíny) . Až bych to moc nečekal, tak jsem na ostrově potkával hodně Čechů, občas jsem je poznal už z dálky podle toho, že měli ponožky a sandále :-) . Neeeeeee kecám , poznal jsem je podle toho, že dost popíjeli pivo. Spousta Čechů tu mají své potápěčské školy. Šnorchlování je tady úplně neuvěřitelné, nikdy jsem nezažil takovejhle podmořskej svět plnej stovky druhů ryb. Kolikrát jsem z nich měl strach a spíš utíkal já před nima než li oni přede mnou :-) Po pár dnech jsme z Ko Tao trajektem přejeli na Ko Pha Ngan, který je známý svejma párty z nichž je nejznámější Full Moon party, kam minulej měsíc prý dorazilo 50 tisíc lidí a teď bude 3.2. , což je za pár dní. Je to tu o dost rušnější než li na Ko Tao , ale zase je tu dost hezkých pláží, vodopádů a chrámů. Překvapila mě velká koncentrace Ruských občanů obzvláště na Malibu beach. Oni jsou snad všude :-). Večer jsme zašli na beach party , která byla kousek od hostelu a snad jsem neviděl ani jednoho nezdrogovanýho nebo nevykalenýho člověka. Nebo se mi to po tom půlitru rumu jen zdálo?? :-) Jeden kluk mi vyprávěl, že na těhle párty u moře je normální chodit na záchod do moře a teď si představ Full Moon párty , kde je v průměru 50 tisíc lidí, který se jdou vyčůrat do moře :-) moje nervy. Za pár dní jsme přejeli na ostrov Ko Samui, který je v této oblasti největší a je tu i letiště. Tady jsem se potkal se svým kamarádem a jeho manželkou , který jsou z Ústí nad Labem a jsou tu na 3 týdny. Společně jsme tu strávili 2 dny, kdy jsme na skůtrech projeli celý ostrov a navštívili sochu Buddhy, vodopády atd. Je 3.2. a přemýšlíme jestli jet na Full Moon párty, ani jednomu z nás se tam nechtělo, tak jsme zapařili u Peťana na apartmánu. Byl to famózní večer plnej legrace a hlavně ta zpáteční cesta ve 3 ráno na skůtru, kdy jsem měl daleko větší strach než li Terez, byl opravdu zážitek a ještě že nebyl žádný provoz.
Další den Terez odletěla a potkal jsem se s Ivet , se kterou jsem cestoval v Íránu. Hodně jsem se na ní těšil , protože je to svědomitej člověk , se kterým je legrace. V Krabi jsme se dohodli s pár lidma a pronajali si loď a brouzdali po okolních ostrovech. Náš průvodce byl podle mě pod vlivem nějaké drogy , ale byl fantastickej, jak vše podal, vysvětlil a hlavně kam nás všude zavezl. Nejvíc se mi líbili ostrovy Pado a Tup, kde byl neuvěřitelně bílej písek nebo na Slepičím ostrově to šnorchlování????? Neuvěřitelnej zážitek!!!!!!!! On moc dobře věděl co chceme a díky němu jsme strávili fantastickej den na ostrovech , o kterých se spousta lidem jen zdá, jako třeba Phi Phi , Tup a Pado. Jako jedinému mi dovolil sedět s ním na střeše lodi a kouřit s ním doutník. Bylo a je, to pro mě nezapomenutelný. Večer byl v Krabi famózní, protože byla slavnost, při které se tancovali tradiční tance , jedlo a pilo. Ráno jsme odjeli do Trangu, kde jsem vtipně opět potkal Tomáše, kterého jsem potkal 25.1. v Bangkoku. To snad není ani možný , takováhle náhoda. Docházeli mi víza a zároveň jsem chtěl ještě navštívit nejižnější a nejopuštěnější ostrov Thajska. Ostrov Tarutao , který byl kdysi ostrovem politických vězňů. Jenže v dnešní době je na něm jen pár bungalovů a dva kempy, což mě lákalo.....ten klid tam. Tudíž jsem ráno vyrazil na hranice , kde mi hraničář řekl , že je sobota a není možný dostat nová víza na imigračním , leda až v pondělí. No zasmál jsem se pod fous a šel dál na Malajskou stranu , kde jsem v mžiku dostal víza a otočil se a šel zpět na Thajsou stranu, kde jsem si vystál neuvěřitelnou frontu a dostal víza na měsíc. To mi hlava kurňa nebere, vždyť jsem měl dostat víza na 14 dní, jako je dávaj na každé pozemní hranici a když jsem o ně škemral na hranici z Kambodži , tak se mi frajer vysmál. Teď jsou mi k hovnu, protože potřebuju jen 6 dní. Moje nervy. Strávil jsem celkově 11 hodin po busech a hranicích než li jsem to vyřídil a dostal se do přítavavu Pak Bara, odkud jezdí trajekt na ostrov Tarutao, kde mi řekli, že už dnes nejede. Byl čas na pivo a rum s kolou :-). Druhý den byl příjezd na Tarutao pro mě famózní, protože tak nádhernou vodu plnou ryb a písek jemnej jak hladká mouka, to už jsem nezažil hodně dlouho. Rangerům jsme zaplatili 200 bathů vstup na ostrov , protože je to národní chráněnej park a pak si vybrali bungalov , ve kterém chceme bydlet. Je jich tu celkem kolem 50 ( vždy jen pro 2-4 osoby) na 21 km dlouhém ostrově a plus 2 kempy pro stany. V životě jsem neviděl , tak krásné a prázdné pláže. Tohle je ráj, protože je tady klid a pohoda. Žádná wifina, Rusáci, Němci, auta, motorky a ke všemu elektrika funguje jen 6 hodin denně. Jak se říká, to nejlepší na konec a jako rozloučení s Thajskem , kdy jsem v něm strávil celkově 42 dní bylo Tarutao pro mě hotovej zázrak. Viděl jsem zde nespočet opic, divokejch prasat, varanů, vodopádů a nejvíc milejch místňáků, který se tu o to staraj. 12. 2. jsme překročili hranice s Malajsií, kde nás čekají další dobrodružství.
Podstatně jižní Thajsko byla pro mě trošku nuda , protože tu není skoro nic zajmavého, tedy krom se válení na plážích, což mě nějak moc neba . :-)

Plus: nádherné pláže, holky v bikinách :-) , skvělý šnorchlování, výborné jídlo a lidi,

Minus : strašně moc turistů, znatelně dráž než-li sever Thajska,

Kurz : 1$ - 32 bathů. 1 € - 36 bathů

Ceny: pivo 0,625l - 53 b , jídlo od 40 b , benzín 29 b, kola 1,25l - 30, vstupné na Full Moon party 100b, trajekty průměrně za 300b , kterých bylo mnoho a proto se cesta po jižních Thajsku docela prodražila

Útrata : 12 700 bathů - 9910kč za 20 dní

Víza jsou zadarmo. Na měsíc když přiletíš a na 15 dní když překročíš hranice po zemi.

Další články


Kam dál